Emil František Burian 1904-1959

Život český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér E. F. Burian se narodil 11. června 1904 v Plzni, kde jeho otec, slavný český barytonista. Jeho matka Vlasta Burianová byla učitelkou zpěvu a strýc Karel Burian byl jedním z nejslavnějších tenoristů své doby. Od dětství projevoval značný hudební talent. Už v době studií se úspěšně prosadil jako hudební skladatel v pražském Národním divadle. V roce 1923 vstoupil do KSČ, ve svých devatenácti letech. E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto nevypočitatelným členem.

S Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešeli a založili si vlastní divadlo Da-Da. Koncem roku 1933 založil divadlo D 34 Každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce 1935 se tedy jmenovalo D 35 a tak dále až do D 41). V roce 1954 byl jmenován národním umělcem. Vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem. Zemřel krátce poté za dosud nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater. Jeho potomci i nadále pokračují v hudební kariéře

Dílo Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, je silně levicové a prakticky místy až agitační. Přesto především svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo. Jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné (metafora jako hlavní výrazový prostředek, poezie, symbol, atd.) a divadlo z nich čerpá dodnes. E. F. Burian svoji divadelní tvorbou ve třicátých letech minulého století ovlivnil nejen českou, ale i světovou divadelní scénu. V jeho divadle začínali mnozí známí herci jako Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský či Jiří Sovák.

Filmová hudba Burian složil hudbu ke dvaceti filmům, například Čekanky (1940) Siréna (1947), na VIII. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách získal film kromě Velké ceny také Cenu za filmovou hudbu. Chceme žít (1949), hudba k vlastnímu filmu Psohlavci (1955) Cesta do pravěku (1955)

Divadelní hry Vlastní divadelní hry začal Burian psát až po roce 1945, kdy se zcela přiklonil k modelu socialistického realismu a stal se jeho zaujatým obhájcem. Hráze mezi námi (1947), Krčma na břehu (1948), Láska ze všech nejkrásnější (1948), Není pozdě na štěstí? (1948), Ani láska není sama (1957). Dálky (1959), Rozcestí (1959).

Opery (jevištní adaptace) Alladina a Palomid (1923), Císařovy nové šaty (1947), Opera z pouti (1955), Evžen Oněgin (1957), melodrama. Ukázky https://www.youtube.com/watch?v=4J_fS4j_w5E https://www.youtube.com/watch?v=fmayGp7jDIw https://www.youtube.com/watch?v=LZ0cKLy2GSE

Shrnutí Narodil se roku 1904 do hudebně založené rodiny. Byl to český básník, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik, publicista a režisér. Inspirátor svých pokračovatelů. Byl členem levicové strany (komunisté). Založil úspěšné divadlo D 34 a Družstvo divadla Práce V roce 1954 byl jmenován národním umělcem. Umřel za neznámých okolností v roce 1959.

Konec