Plíce (řecky pneumon, latinsky pulmones)
Plíce: párový orgán, kuželovitě tvarovaný, šedorůžově zbarvený s houbovitou strukturou. Při dýchání v nich probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví obě plíce jsou dále rozdělené na plicní laloky (lobi pulmonis). Pravá plíce je větší, rozdělena do tří laloků – horní, střední a dolní lalok. Levá plíce má laloky dva – horní a dolní , dále se dělí na segmenty oddělené vazivovými přepážkami má vlastní průdušku a cévy Acinus pulmonis alveoly z jednoho respiračního bronchiolu
Plíce: jsou uloženy ve dvou pleurálních dutinách – pravé a levé. Obě dutiny vystýlá pohrudnice (pleura parietalis) – nástěnná pleura, která přechází jako poplicnice (pleura visceralis – pulmonalis) na povrch plíce, který úplně pokrývá,mezi oběma listy je prostor obsahující 10 – 15ml tekutiny a mírný podtlak
Větvení: průdušky (bronchy) vstupující do plic se v plicích postupně větví až na nejmenší průdušinky (bronchioly), na jejichž konečné větévky pak navazují plicní sklípky (alveoli pulmonis) – drobné tenkostěnné výdutě, jsou tvořeny pneumocyty – dlaždicový epitel,surfaktant
Plíce v plicích je 300 – 400 milionů alveolů, jejichž celková plocha činí při vdechu 55 – 80 m2. Stěna alveolů je vystlána souvislou vrstvou buněk označovanými jako pneumocyty.
Plicní branka: hilus
Dechové objemy plic: Závisí na váze, výšce, věku, pohlaví,trénovanosti, zdravotním stavu Dechový objem 500ml Mrtvý prostor dýchací cesty až po bronchiol 150 – 200ml Expirační rezerva 1100ml Inspirační rezerva 3 000ml Reziduální vzduch 1 200ml
Plíce: Průměrná hmotnost obou plic činí kolem 780 g u muže a 640 g u ženy
Mechanika dýchání Respirace – inspirium – bránice,m…….., hrudní svaly, neporušená dutina pohrudniční expirium – pasivní děj,výdechové svaly, pružnost plic hypoxie
Řízení dýchání Dýchací centrum je v prodloužené míše – míšní nervy – vdechové a výdechové svaly Dýchací centrum reaguje na látkové podněty – CO2 – podráždění nervové podněty – receptory hrudní stěny, svalů, šlach,kloubů, vaziva plic Apnoe