1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři 1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři! | Já Král tvůj z nebe přicházím, | dát věčný život dětem svým | a na tvé srdce tluku, | slyš: Zda cestu hříchu opustíš, | bys, v náruči mé skryt | směl věčně šťasten být?
2. Již slyším, Ježíši, tvůj hlas | a vidím tvář tvou plnou krás 2. Již slyším, Ježíši, tvůj hlas | a vidím tvář tvou plnou krás. | Mé srdce bije tobě vstříc, | ač hříšný jsem a nemám nic. | Ty Bůh jsi můj, mé spasení! | Jdu k tobě v kříže znamení, | v mé duši svítá den: | Jsem spasen, vykoupen!
3. Co zvábilo tě, Pane, k nám, | že přednost dal jsi jesličkám | a místo slávy v nebesích | jsi zvolil zem, kde vládne hřích? | Ne touha po cti, po zlatě, | jen láska k hříšným vedla tě, | když naplnil se čas, | bys krví spasil nás.
4. Ó drahý Pane Ježíši, | má slávo, lásko nejvyšší, | já k tobě vzhlížím s důvěrou: | svůj sešli oheň v duši mou, | buď králem slávy v srdci mém | tvou svatou krví obmytém, | ať v něm se uhostí | zář věčné radosti!