Soustava dýchací Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Soustava dýchací Zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a vnějším prostředím. Vdechem je přijímán kyslík, výdechem je uvolňován oxid uhličitý a vodní páry. Výměna plynů se nazývá dýchání, které dělíme na: – dýchání zevní, jež je výměnou dýchacích plynů mezi krví a plícemi, k výměně dochází v plicních sklípcích, – dýchání vnitřní, jež je výměnou kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi. Přenos kyslíku zprostředkovává červené krevní barvivo hemoglobin (Hb), při stoupajícím tlaku kyslíku se váže hemoglobin za vzniku dioxygenhemoglobin (Hb – O2).

Přenos oxidu uhličitého je složitější, neboť je vázán trojím způsobem: a) Asi 5 % CO2 je volně rozpuštěno v krevní plazmě. b) Asi 10 % CO2 se slučuje s plazmatickými bílkovinami na karbaminové sloučeniny. c) Asi 85 % CO2 je dopravováno krevní plazmou ve formě HCO3.

Dýchací cesty Dutina nosní začíná nosními dírkami a ústí nozdrami do nosohltanu. Na bočních stěnách se nacházejí skořepy nosní. Dutina je vystlána sliznicí, v níž jsou husté pleteně žilní. V nosní dutině se vzduch zbavuje prachu, sytí se vodními parami a na prokrvené sliznici se předehřívá. Nosní dutina tvoří výklenky do sousedních kostí – vedlejší dutiny nosní: dutiny horní čelisti v kosti čelní, klínové a dutinky v kosti čichové. Nozdrami přechází vzduch do hltanu, kde se rozdělují cesty polykací a dýchací a vstupuje do hrtanu.

Hrtan je soubor chrupavek, vzájemně pohyblivých Hrtan je soubor chrupavek, vzájemně pohyblivých. Vazivovou blánou je zavěšen na jazylce. Je vystlán sliznicí. Největší je chrupavka štítná, pod ní je chrupavka prstencová, na jejíž zadní stranu nasedají dvě trojboké chrupavky hlasivkové. Od chrupavky štítné k předním hrotům hlasivkových chrupavek jsou napjaty dva páry hlasových vazů, tvořících hlasovou štěrbinu. Nad chrupavkami hlasivkovými je šikmo skloněna chrupavčitá příklopka hrtanová. Při polykání se příklopka sklání nad vchodem do hrtanu.

Průdušnice je připojena vazivem na dolní okraj chrupavky prstencové, je dlouhá 10–12 cm a je složena z 16 až 20 chrupavek spojených vazivem, je vystlána sliznicí a kryta řasinkovým epitelem, sestupuje do mezihrudní přepážky a ve výši 4. a 5. hrudního obratle se štěpí na pravou a levou průdušku. Průdušky jsou rovněž chrupavčité, zanořují se do plic a větví se dále na průdušinky, sliznice průdušek obsahuje drobné hlenové žlázky a je kryta řasinkovým epitelem.

průdušinky

Plíce jsou párový orgán, uložený v dutině hrudní, vazivovou mezihrudní přepážkou jsou rozděleny na pravou a levou plíci, v mezihrudní přepážce je uložen osrdečník se srdcem vychýleným k levé straně, levá plíce je menší, tvořena dvěma laloky, pravá je větší, tvořena třemi laloky, povrch plic kryje vazivová blána – poplicnice přecházející na vnitřní stranu hrudníku jako pohrudnice, mezi oběma blánami je štěrbina pohrudniční, vyplněná vazkou tekutinou, umožňující klouzání blan při dýchání, průdušinky se větví v tenkostěnné alveolární chodbičky, otvírající se do plicních sklípků, stěna sklípků je tvořena jednovrstevným epitelem, ve stěnách sklípků probíhá výměna plynů.

Mechanika dýchání Hlavními vdechovými svaly jsou bránice a mezižeberní svaly. V pohrudniční štěrbině je podtlak a tlakem atmosférického vzduchu jsou plíce tlačeny k hrudní stěně. Při vdechu se bránice pohybuje směrem dolů a stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje. Výdech nastává ochabnutím bránice a mezižeberních svalů. Dojde-li k poranění pohrudniční štěrbiny zvenčí, vnikne do ní vzduch a plíce se smrští, nastává pneumotorax. Počet vdechů za minutu při klidném dýchání je asi 16. V klidu je využita jen malá část kapacity plic. Řízení dýchacích pohybů uskutečňuje dýchací centrum v prodloužené míše. Činnost dýchacího centra je ovlivňována chemickými podněty (změnou koncentrace CO2 a O2 v krvi a změnou Ph). Činnost dýchacího centra můžeme ovlivnit i vědomě (dočasnou zástavou dechu) a ovlivňují ho také emoce.

Obranné reflexy dýchací Ve sliznici dýchacích cest jsou nervová zakončení, která jsou drážděna pevnými částečkami, nadměrným množstvím hlenu, dráždivými a čpavými látkami. Podráždění sliznice nosní vyvolává kýchnutí. Podráždění sliznice hrtanu, průdušnice a průdušek vede ke kašli. Při obojím podráždění dochází k prudkému výdechu, jehož cílem je odstranění dráždivé nebo škodlivé částečky z dýchacích cest

Literatura: JELÍNEK, J.; ZICHÁČEK, V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu. Olomouc : FIN PUBLISHING, 1996. ISBN 80 – 86002 – 01 - 2. Obrázky: Všechny uveřejněné odkazy [cit. 2009-27-01]. Dostupné pod licencí Creative Commons – na http://www.wikipedia.org/. Str. 4 http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Lungs_diagram_detailed.svg Str. 6 http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Illu_conducting_passages.jpg Str. 9 http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Alveoli_diagram.png