Scházíš mi lásko ...

Ty jediný, smíš mi říkat něžná slůvka Ty jediný, smíš mi říkat něžná slůvka. Ty jediný, smíš mi říkat, mám tě rád. Ty jediný, smíš mou lásku svou oplácet. Ty jediný, smíš mé tělo hřát. Ty jediný, smíš líbat mé rty. Ty jediný, smíš laskat mou tvář. Ty jediný, máš od mého srdce klíč, tak nezahoď ho pryč!

Zničil jsi mě, teď prázdná jsem, byl to jenom hloupý sen Zničil jsi mě, teď prázdná jsem, byl to jenom hloupý sen. Ty chvíle podzimní, kdy jsem svou hlavu v tvém klínu měla, lechtal jsi mě stéblem trávy a já se uvnitř celá chvěla. Ty časy už jsou dávno pryč. Já nevěřím už na lásku, jenom na bolest a utrpení. V mém srdci už pro štěstí, pro radosti místa není...  

Nechci myslet na to, že mi scházíš, co právě teď děláš a jak Tě mám ráda, nechci myslet na nic. Přešla jsem tu naši lásku a zašlapala city hluboko. Už nemiluji a snažím se Tě nevídat, vyhýbat se Ti a do očí nedívat, abych Ti nemusela říct, jak moc Tě mám ráda, LÁSKO.

Na rtech ještě cítím tvůj letmý polibek , v uších mi zní věta, kterou jsi nedořek, z vlasů mi zvolna vyprchává vůně tvého těla, kéž bych dotknout se ho znovu směla. Odcházím a stopy smutku do sněhu maluji, ještě se otáčím, ještě úsměv ti věnuji, snažím se... tvářit se vesele, ale... oči klopím nesměle. Cestičkou přes řasy, přes tvář až ke rtům kutálí se perlička - to kvůli ztraceným snům, pláče tvá holčička.

Tak nějak teskně mi bylo. Vzpomínky mé se neustále k tobě vracely Tak nějak teskně mi bylo. Vzpomínky mé se neustále k tobě vracely. Chtěla jsem tolik mít tě při sobě na dotyk, na polibek. Však osud tomu nepřál a mně po tobě se tak neskutečně stýskalo. Z představy tvojí tváře já pomalu již blouznit začínám.

Potřebujem čas řekli jsme si oba, tebe provázejí vzpomínky na minulou lásku a mně se zdá, že hopem jsme to vzali. Tak teď tu stojím s tváří strnulou a nechci Tě zcela ztratit v dáli.

Řekla jsem ti to, co jsem ještě nikdy nikomu neřekla Řekla jsem ti to, co jsem ještě nikdy nikomu neřekla. Že se mi líbíš, že jsi fajn. Teď vím jaké to je, když někoho odmítnutí bolí . Připadáte si hrozně, jako kdyby už slunce nemělo nikdy vysvitnout. Ono vyjde, ale ne teď ani za den, jen za delší dobu. Chce to si uvědomit, že nejsi ani první ani poslední, a že jednou přijde ten pravý pro tvé srdce.

protože to bylo tak krásné... a milosrdný dech času nakonec odvane Skončilo to smutně.... bolelo to... asi to muselo tak být. Ale nelituji ničeho..., protože to bylo tak krásné... a milosrdný dech času nakonec odvane každý stín bolesti.... a ty hezké vzpomínky nám v srdci zůstanou navždy :-)) iNěžn@