Endoxon jako východisko poznání u Aristotela Banská Bystrica,

Asi před rokem a dvěma měsíci také zde v Banské Bystrici…

Status dialektického poznání 1.Klasifikace věd 2.Metoda vědeckého poznání 3.Charakteristika a účel dialektiky 4.Možná role dialektiky v poznávacím procesu 5.Status dialektických poznatků

3. Charakteristika a účel dialektiky A.Charakteristika dialektiky a) Dialektika je schopnost sylogisticky vyvozovat k danému tématu z ἐ νδοξοτάτων + schopnost hájit stanovenou tezi opět na základě τ ῶ ν ἐ νδοξοτάτων (nebo obecněji τ ῶ ν περ ὶ ἕ καστα ἐ νδόξων – Top. I 1-2). (Soph. el. 34, 183a39-b8) b) Přitom podobně jako rétorika nemá žádný konkrétní dílčí předmět, ale zabývá se společnými, obecnými hledisky či počátky jakožto prvky jakékoli argumentace. (SE 11, Rhet. I 1-2) c) Ani se nesnaží dokazovat, nýbrž klade otázky a je s to vyvodit závěr z protikladných odpovědí (An. Post. I 11, SE 11). d) V principu je to dialogická záležitost, tj. odehrává se v živém rozhovoru (viz Rhet. I 1, 1354a1-7 a zvláště Top. VIII).

Endoxon – dílčí problém v rámci tématu „aristotelská dialektika“ 1. Stručně význam tématu východisko zkoumání tam, kde nemáme pravdivé a nutné vědění předmět dialektického střetu 2. Uvedení termínu a „definice“ (Topiky) 3. Detailní vymezení pojmu 4. Endoxon a poznání

2. Uvedení termínu a „definice“ (Topiky) „Sylogismus je tedy řeč, v níž, je-li něco dáno, nutně něco jiného, různého od toho, co je dáno, prostřednictvím daného vyplývá. Důkaz je to pak, kdykoli sylogismus vychází z toho, co je pravdivé a prvotní, nebo z toho, čeho poznání vzniká z něčeho prvotního a pravdivého. Dialektický je však sylogismus, který vyvozuje závěr ἐ ξ ἐ νδόξων. Prvotní a pravdivé je to, co je přesvědčivé ne prostřednictvím něčeho jiného, ale samo sebou; neboť v počátcích věd není nutno vyhledávat důvod 'proč', nýbrž každý z těch počátků musí být přesvědčivý již sám sebou. [„DEFINICE“] ἔ νδοξα pak jsou taková [tvrzení], jež se zdají [platná, pravdivá] buď všem nebo většině nebo moudrým, a těmto buď všem nebo většině anebo těm, kteří jsou největšími znalci a jejichž mínění má největší vážnost (το ῖ ς μάλιστα γνωρίμοις κα ὶ ἐ νδόξοις).“ (Top. 100a25-b23)

2. Uvedení termínu a „definice“ (Topiky) a) Etymologie ἐ ν + δόξα = „co je v mínění“, „co je míněno“ b) Slovník (LSJ), heslo ἔ νδοξος resting on opinion, probable, generally admitted opp. to what is necessarily true (τ ὰ πρ ῶ τα κα ὶ ἀ ληθ ῆ ), Arist. Top.100b21, cf. EN1145b5, Rh.1355a17 c) „Dějiny“ termínu u Platóna pouze ne-filosofické použití (Soph. 223b5-6): endoxoi neoi = „urození mladí lidé“ („prominent young men“) po Aristotelovi v aristotelském významu  aristotelský termín

2. Uvedení termínu a „definice“ (Topiky) d) Překlady  dvojznačnost A. Kříž: „pravděpodobné“ K. Fischer: „anerkannte Meinung“, „Akzeptables“ F. E. Peters: „opinion“, „general opinion“ W. A. Pickard-Cambridge: „generally accepted“ R. Smith: „acceptable“ T. Irwin: „commonly held (common) beliefs“ V. Politis: „a reputable opinion“ J. Tricot: „prémisses probables“ J. Moreau: „opinion reçues“ (= přijaté názory, mínění) K. Leśniak: „opinia powszechna“

3. Detailní vymezení pojmu Dvojznačnost překladů („pravděpodobné“, „obecně uznávané“)  potřeba dalšího ujasnění: a) Endoxon, doxa a epistémé b) Endoxon a pravdivost c) Obsah endoxa z hlediska oboru skutečnosti d) Původ a epistemologická kvalifikace endoxa

3. Detailní vymezení pojmu a) Endoxon, doxa a epistémé endoxon = „kata doxan“ (např. An. pr. I 30, 46a9-10, An. post. I 19, 81b18-23), tedy endoxon  doxa ale neplatí doxa  endoxon endoxon je pouze takové mínění, které se zdá pravdivé „všem, většině nebo odborníkům“ (např. i znalcům umění) endoxon = „kvalifikované“ mínění („reputable opinion“, „pravděpodobné“) endoxon jako určité mínění nemůže být nutně pravdivé  není věděním (epistémé)

3. Detailní vymezení pojmu b) Endoxon a pravdivost (Alexandros, komentář k Topikám) kritérium pravdivého – srovnání s věcí kritérium endoxa – souhlas posluchačů s daným míněním o věcech   dvě úrovně zkoumání o věcech samých o lidských míněních o věcech oba druhy zkoumání mají detailně vypracovanou metodologii a lze je vykonávat dobře či špatně Tedy předmětem endoxa může být jakákoli skutečnost?

3. Detailní vymezení pojmu c) Obsah endoxa z hlediska oboru skutečnosti dialektice nenáleží nějaký dílčí předmět, nýbrž spíše „obecná hlediska“ (argumentace na základě poměru „více a méně“) v různých oblastech, např. v právu, fyzice, politice a dalších oblastech druhově různých (Rhet. I 2, 1356a33, 1358a12-14). Alexandros (In Top ) výčet ještě rozšiřuje – dialektikovi náleží argumentovat stejně o otázkách hudby, lékařství, geometrie, fyziky, etiky, „logiky“ atd. Přesto – endoxa se nejspíše týkají oblasti etiky (příklady z Alexandrova komentáře k Topikám):

3. Detailní vymezení pojmu c) Obsah endoxa z hlediska oboru skutečnosti metafyzikaetikapsychologie Všichni Dobro je prospěšné. Je třeba ctít rodiče. Většina Bohové existují.Rozumnost je více než bohatství. Duši je třeba ctít více než tělo. Všichni moudří Nic nevzniká z ničeho.Zdatnosti jsou dobra.Dobra duše jsou větší než dobra těla. Většina moudrých Není nekonečný počet světů. Blaženost vzniká ze zdatnosti (x Epikúros). Zdatnost sama je cílem. Nejuznávanější moudří Existuje páté těleso (Aristotelés). Duše je nesmrtelná (Platón).

3. Detailní vymezení pojmu d) Původ a epistemologická kvalifikace endoxa K. Fischer v hesla endoxon v Aristoteles-Lexikon: Aristotelés je přesvědčen o tom, že k lidské přirozenosti patří schopnost postihovat podstatu věcí. „Tatáž schopnost poznává pravdu i to, co je pravdě podobné. Zároveň lidé mají od přirozenosti dostatečné nadání pro pravdu a většinou pravdu postihují. Proto člověku, jemuž náleží schopnost uhodnout pravdu, náleží také schopnost uhodnout, co je endoxon.“ Rétorika I 1, 1355a14-18 „... nikdo jí [tj. pravdy] nemůže úplně dosíci, ani se jí zcela chybiti, ale každý dovede říct aspoň něco o přirozenosti věcí...“ Metafyzika II 1, 993b1-2 Pak i zkoumání vycházející od endoxa vede k pravdě, protože endoxa ji v jisté míře obsahují.

4. Endoxon a poznání a) Etika Níkomachova VII 2, 1145b2-7 „... je třeba zde jako i u jiných věcí uchopit jevy a nejprve projít všechny nesnáze, a tak ukázat nejlépe všechny pravděpodobné domněnky (τ ὰ ἔ νδοξα) o těchto stavech nebo aspoň většinu z nich a ty nejzávažnější, neboť budou-li rozřešeny obtíže a zůstanou ty pravděpodobné domněnky (τ ὰ ἔ νδοξα), bylo by učiněno dost.“ b) Simplikios (In Caelo ) Aristotelés vychází od endoxa (v daném kontextu konkrétně od obecné domněnky, že nebeské těleso je věčné a že existují bohové), jež pak podporuje důkladnými apodiktickými důkazy. Takto podepřená endoxa jsou pak přijatelnější, přesvědčivější. Simplikios to přirovnává k Platónovu užití mýtů.

4. Endoxon a poznání c) Alexandros ke III. knize Metafyziky (In Met ): Abychom zjistili, co vůbec hledat, co má daná věda zkoumat, je třeba se zabývat aporiemi. Aporie se týkají nejspíše věcí, o nichž jsou máme rozdílná mínění od těch, kdo se jimi zabývali (tj. od odborníků). Zabývat se aporiemi a argumentovat pro i proti je úkol dialektiky – v tom je užitečná pro filosofii a pro nalezení pravdy. V této pasáži samotné se nemluví přímo o endoxa, Alexandros používá termín δόξα. Avšak endoxa jsou výslovně uvedena v závěrečném shrnutí ke III. knize v Tím je vlastně celá třetí kniha v Alexandrově pohledu zarámována jako dialektická práce s (zřejmě kvalifikovanými – od odborníků na věc pocházejícími) míněními.

4. Endoxon a poznání d) Met. IV 2, 1004b Syrianos (In Arist. Met. 6,9-18) dialektika i filosofie se věnují těmže předmětům to představuje moudrost, proto se dialektik (i sofista) snaží tvářit jako filosof ovšem dialektik zkoumá pouze na základě endoxa a jen se na daném předmětu „cvičí“ filosofie tento předmět poznává, tj. získává o něm vědění  proto dialektika nemá takovou kognitivní hodnotu jako filosofie