Renata Moučková Gabriela Sedláková Markéta Černá VOLBY Renata Moučková Gabriela Sedláková Markéta Černá

Volby hlavním mechanismem, který umožňuje voličům projevit svůj vlastní názor občané vybírají vládnoucí politiky vítěz voleb získá právo rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se všech obyvatel

Hlavní pojmy volební obvod – přesně vymezený územní celek, v němž voliči volí stanovený počet zastupitelů volební období – období, v němž platí výsledky voleb

Volební právo právo občanů účastnit se voleb dělí se na: aktivní – občan smí volit pasivní – občan smí kandidovat a být volen všeobecné rovné přímé tajné všeobecné – každý svéprávný občan od určitého věku smí volit, bez ohledu na původ, pohlaví, náboženské přesvědčení, rasu a podobně; rovné – každý hlas váží stejně, neexistují privilegovaní voliči s větším vlivem na výsledek voleb; tajné – volič nemusí zveřejnit, komu odevzdal hlas. Všeobecné volební právo: právo volit být volen mají zásadně všichni občané státu bez ohledu na pohlaví, jazyk, příjmy, etnikum, vyznání… Rovné volební právo: předpokládá stejnou hodnotu hlasu, důležité je proto technické rozdělení okrsku a technické utváření voleb – například stejný stav voličů a počtu volených poslanců v relaci k celé občanské společnosti. Přímé volební právo: volič přímo určuje nositele mandátu, na rozdíl od institutu nepřímého volebního práva, na kterém se počítá s prací volitelů. Volitelné jsou spojovacím článkem mezi voličem a poslancem (prezidentem) či jiným politikem. Za samotné pozice voliče existují dva druhy volebního práva: aktivní volební právo, vyjadřuje oprávnění voliče se účastnit na volebním aktu a přímo tak na konstituci zastupitelského sboru. Nezbytnými kritérii však ještě zůstávají věk (v ČR 18 let, ve světě i 25 let), státní občanství a způsobilost k právním úkonům. pasivní volební právo, označuje právo být zvolen a volen, tedy účastnit se volby jako kandidát. V tomto případě může být kritériem opět věk (například kandidát na pozici v Senátu ČR musí být starší 40 let) či například neslučitelnost s jinými funkcemi (například být současně senátorem a poslancem nebo být poslancem a guvernérem ČNB) či závažná provinění proti právním normám státu (kolaborace za války, spáchání volebního podvodu, pravomocné dosouzení…). Ve světě: Přímé - občané volí přímo (ne přes prostředníky) Nepřímé - volba zprostředkované tzv. elektory (sbor volitelů), voliči nehlasují pro konečného funkcionáře, ale delegáty či voliče (prezidentské volby USA) Rovné - všechny odevzdané hlasy mají stejnou hodnotu Nerovné - odevzdané hlasy se „váží“ př. podle majetku, vzdělání či sociálního statusu Tajné - nikdo se nemůže dozvědět, kdo jak volil (nepatrná omezení) Veřejné - volby se konají před ostatními voliči či volební komisí Všeobecné - volit může každý občan státu (omezení – např. věk) Povinné - právo jít k volbám – občanská povinnost Dobrovolné - právo jít k volbám – svobodné rozhodnutí občana

Volební systém způsob, jakým se ve volbách určuje obsazení jednotlivých funkcí zahrnuje způsob jakým volič volí přidělování volených funkcí kandidátům dělí se na většinový (majoritní) poměrný (proporční) smíšený nedostatky jednotlivých systémů se často ukazují při volbách (nemožnost sestavit koalici), ale i před nimi (volební boj mezi „nepřáteli“)

Většinový volební systém znakem většinového (majoritního) systému je přidělení jednoho mandátu (jednomandátový) ve volebním obvodě a to buď principem prosté většiny nebo principem absolutní většiny. princip prosté většiny princip absolutní většiny Př. VĚTŠINOVÝ Kandidát musí získat nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů, pokud nebude zvolen žádný z kandidátů, bude se konat druhé kolo voleb. Ve druhém kole kandidují pouze dva kandidáti, kteří se v prvním kole umístili na prvních dvou místech Princip prosté většiny (stále většinové volby) je klasickou volební technikou, kdy mandát získá osoba, která ve volebním obvodu obdrží nejvíce hlasů, není důležité o kolik hlasů (teoreticky i o jeden). Princip absolutní většiny (Stále většinové volby) zavádí k výše uvedenému způsobu prosté většiny ještě druhé kolo a v evropském regionu se setkáváme s dvěma alternativami této (druhé) volby: 1)  pokud je ve druhém kole nutná absolutní většina, postupují jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního, pokud se ve druhém kole nevyžaduje absolutní většina, nemusí (ale může) dojít k omezení počtu kandidátů do kola druhého. Ovšem v prvním kole může zvítězit kandidát do kola druhého. Ovšem v první kole může zvítězit kandidát s absolutní většinou (nad 50% hlasu a podmínečnou účastí nad 25% voličů) a v případě, že nikdo nezíská absolutní limit, do druhého kola postoupí jen ti kandidáti, kteří překročí určitou kvótu (např. 12,5%). Takový systém (minimální kvótu ve druhém kole) uplatňuje například Francie a Ruská federace. Nejvíce byl tento způsob (většinový dvoukolový) voleb rozšířen na přelomu 19/20. století a používal se ve Francii, Španělsku, Německu, Nizozemsku či Rakousku.

Poměrný volební systém Principy pro výpočet mandátů: systém volebního dělitele systém volební kvóty Poprvé byla propocení technika uplatněna koncem 19. století a to roku 1899 v Belgii a posléze v roce 1907 ve Švédku. Systém volebních kvót - stanovení minimálního počtu hlasů k dosažení jednoho mandátu =>celkový počet všech odevzdaných hlasů vydělíme počtem přidělovaných mandátů (což je tzv. Jardova Kvóta). Každá kandidující strana tak má nárok na takový počet mandátů, který se rovná podílu hlasu, které strana obdržela od voličů, a volebního dělitele. Jinými slovy, každá strana získá tolik křesel, kolikrát je celý volební dělitel obsažen v celkovém součtu odevzdaných hlasů pro jednotlivou stranu. Systém volebního dělitele - volební zisky jednotlivých stran se dělí řadou čísel. Nejznámějším přístupem k dělení je d´Hondtova metoda, která ctí matematickou logiku. Tedy počet hlasů stran se dělí čísly 1,2,3,4,… Následně se vybírají z tabulky nejvyšší čísla po nejnižší s přiřazením ke straně do momentu, kdy jsou všechny mandáty rozděleny. Jde prakticky o průměry zisku k jednotlivým číslům, ovšem do konečné tabulky se vybírají od nejvyššího po nejnižší.

Historie voleb v ČR 1848 60. léta 19.století 1907 1920 1945 1954 1990 1.volby se v Českých zemích uskutečnily v roce 1848, díky absolutismu se na několik let vytratily volební právo se vrátilo v 60. letech 19.století, nikoli všeobecné, ale podmíněné majetkově či daněmi všeobecné volební právo omezené na muže bylo až při volební reformě v roce 1907 ženy tuto možnost získaly o dalších 13 let později po roce 1945 se volí do neslavně proslulých Národních výborů, povinnost volit teprve v roce 1954 mohl občan teoreticky znovu ovlivnit složení místních radnic přívlastek „demokratické“ tak volby získaly až v roce 1990.

Volby v ČR právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18-ti let do Poslanecké sněmovny může být volen bezúhonný občan ČR, který má právo volit a dosáhl 21 let do Senátu může být volen občan ČR, který má právo volit a dosáhl 40 let Volby do Evropského parlamentu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Volby do zastupitelstev krajů a obcí se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, 3) podle zásad poměrného zastoupení. Volby do senátu se konají podle zásad většinového systému V ČR se volí do obecních zastupitelstev, zastupitelstev městských částí, krajských zastupitelstev, Senátu a Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu

Od počátku až po zvolení odevzdání kandidátních listin informování voličů volební kampaň hlasování volič volí osobně, prokázání totožnosti 1 hlasovací lístek, za plentou odevzdání hlasů sčítání hlasů Každá obec tvoří jeden volební obvod. Pro odevzdání hlasovacích lístků a pro sčítání hlasů se vytvářejí v každé obci volební okresky (cca 1000 voličů) Informování voličů – 15 dnů před volbami doba a místo konání voleb v obci. Volební kampaň Volby se konají ve 2 dnech, kterými jsou pátek a sobota. Hlasování začíná ve 14. 00 hodin a končí ve 22. 00 hodin prvého dne voleb. Druhý den voleb začíná hlasování v 8. 00 hodin a končí ve 14. 00 hodin. Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. Označí kandidáta, pro kterého hlasuje. Po úpravě hlasovacího lístku vloží lístek do úřední obálky. Volič po opuštění prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků vloží úřední obálku před volební komisi do volební schránky. prokázání totožnosti – platným občanským průkazem nebo cestovním pasem České republiky Sčítání hlasů provádí volební komise. Mandát kandidáta vzniká zvolením; ke zvolení dojde ukončením hlasování.

Volby do Poslanecké sněmovny 2006

Volby do Poslanecké sněmovny 2010

Zajímavosti z voleb Volebním dnem byla neděle Od povinnosti volit byly osvobozeny osoby nad 70 let, osoby nemocné či tělesně postižené Zákon zakazoval den před volbami prodávat, čepovat nebo podávat nápoje obsahující alkohol

Děkujeme za pozornost