Poznámky k psaní odborného textu Tutorial č. 3 CŽV

Kdy citovat? negativní vymezení aneb všeobecně známá informace –odhadovat citem, postupně se do toho dostanete –nerovná se neznalosti autora ani neznalosti čtenáře –nápovědný klíč: pracnost shromáždění spornost skutečnosti dohledatelnost pro „znalou“ osobu a četnost výsledku hledání co naopak ocitovat vždy: –tzv. tvrdá fakta statistiky, specifické příklady, primární zdroje a svědectví –cizí hodnocení/analýzu: někdo se vyjadřuje k faktům –inspirace zdrojem struktura argumentu, postup při řešení problému –doslovné převzetí ze zdroje (přímé citace)

Jak citovat? na co raději ani nemyslete: –necitovat nic (úvaha) –necitovat nic a seznam literatury na konci –vše (většina) z jednoho zdroje (přiznaného i nepřiznaného) přímá citace –specifické cíle, ne snaha ušetřit si práci nebo z důvodu nepochopení pasáže! pokud neumím přeformulovat, tak nepoužiji –důvody užití viz Příručka

Jak citovat: nepřímé citace základní stavební kámen každé odborné práce klíčový předpoklad užití: parafráze co mohu dělat s původní informací (myšlenkou atd.) –shrnout ji (z více méně, pozor na redukci na obecně známou informaci) –přijmout: jen předělání, cílem informovat (pak pozor na účel textu) –odmítnout: proti něčemu se vymezuji –hodnotím/diskutuji: používám při svých argumentech neexistuje jen přímá vazba převzetí informace ze zdroje -> citace uvádění vztahu přímo v textu –podle/Dle XY...; jak píše XY...; XY vysvětluje...; jak uvádí XY...; v šlánku AA z roku 2004 XY tvrdí, že...; ze závěrů výzkumu XY vyplývá, že...; v roce 1900 XY napsal, že... vztah vyjádřit v poznámkách pod čarou –viz tzv. návodné značky v Příručce

Praktické rady pro práci s citacemi problém „na počátku bylo Slovo…“ –snaha ocitovat vždy to nejpůvodnější, aniž bych to viděl –cituji buď to, co mám, nebo využiji vazbu „citováno dle“ problém „nějak jsem si to pospojoval“ –možnost a) rekonstrukce jednotlivých zdrojů –možnost b) nejde už o vaši vlastní myšlenku/názor? –možnost c) nejde o obecně známou informaci? (bacha na účel práce!) problém „shoda více zdrojů“ –možnost a) vybrat si ten nejlepší –možnost b) ocitovat jich více v rámci jedné poznámky pod čarou –možnost c) pokud odchylky mezi nimi, tak postavit proti sobě nebo osvětlit v poznámce pod čarou

Praktické rady pro práci s citacemi problém „odkud začíná a kde končí nepřímá citace“ –z textu by mělo být zřejmé rozlišení přímá citace/nepřímá citace/vlastní hodnocení/obecně známá informace každý útvar plní svou úlohu a tomu odpovídá jeho využití –začátečník vždy nezvládne, proto raději čtenáři i hodnotiteli poraďte odkaz na odstavec vs odkaz až když citujeme něco jiného vaše znalosti vs znalosti zkušeného odborníka (vliv na míru obecně známých informací, ale nepřehánět!) –ale pozor! odborný text není: souborem shrnutí ze zdrojů do jednotlivých odstavců připomíná spíše metodu výpisků

Objekt: –co se plagiarizuje, text, jeho části, věty, myšlenky který byl vzat (půjčen, ukraden): –použitý, kopírovaný, špatně parafrázovaný- prvek nesprávné aktivity z určitého zdroje: –kniha, učebnice, článek, internet; nemusí jít o psaný text někým: –studentem či studenty bez (dostatečného) odkazu: –odkazy většinou formalizovány a s nebo bez úmyslu podvádět: –nejsubjektivnější prvek, je nutné zohledňovat reálnou situaci, ale klonit se k tomu, že nedbalost dostačuje Definice plagiarismu?

Proč boj proti plagiarismu? je cílem buzerace nebohých studentů? hledání míry v rozsahu plagiarismu –opsání práce vs špatné zhodnocení obecně známé informace a neuvedení zdroje následky: mávnutí rukou – propadnutí termínu – opakování předmětu -- disciplinárka

Praktikum plagiátora: co raději ne kde začíná a končí nepřímá citace? –opakování: rozdělení práce do čtyř kategorií –neaplikovat tezi, že vše před danou citací (ppč) je z předmětného zdroje připomínka: cituji to, co mám k dispozici! ale, chci „roztříštit“ jeden dlouhý zdroj (cílem odvést pozornost) –varianta převzetí včetně ve zdroji citovaných zdrojů hodnotitel: mohl mít daný zdroj k dispozici? –varianta hledání jiných zdrojů pro informaci původní zdroj necituje vůbec či nechci být podezřelý jaká taktika pro hledání zdroje k informaci? hodnotitel: očekával bych takový zdroj?, občas jen výsledek špatného výběru (hledání) zdrojů – varianta vymýšlení zdrojů: co by tam pravděpodobně mohlo být? hodnotitel: že by se podíval do daného zdroje?

Příklad diverzifikace zdrojů

Příklad hledání informace ke zdrojům

Příklad vymýšlení zdrojů

Noční můry hodnotitele aneb karty na stůl kdy je pro vyučujícího nejtěžší odhalit plagiátora? –1) nepřečte práci varianty: nezná literaturu, „důvěřuje“ studentům atd. protiopatření: plnit svou úlohu nebo jít dělat něco jiného –2) daná osoba si nechá práci vypracovat někým zkušenějším protiopatření: monetární limity u méně důležitých věcí, u klíčových při podezření ústní „ohledání“ terénu –3) převzetí celé práce odjinud (seminárky.cz, předchozí ročník, diplomka jinde, vedlejší skupina atd.) hrozba: hodnotitel zná literaturu, ale ne neveřejné texty protiopatření: snažit se přimět studenty k originálnímu pojetí protiopatření II: opět ústní „ohledání“ terénu protiopatření III: počítačové nástroje pro kontrolu plagiarismu ( Theses, odevzdej.cz) –4) převzetí (přeložení) práce ze zahraničí protiopatření: jazykové limity studentů u méně důležitých prací, u důležitějších podobně jako u českých (literatura, smysl atd.)

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise jsou v současnosti zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa. Yamamoto uvádí, že komise existují v 76 z 88 států zařazených do výzkumu provedeným Meziparlamentní unií (Yamamoto 2007: 39), v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Vyšetřovací komise přesto mají některé společné rysy. Jedná se o orgány parlamentu, členství je omezené pouze na poslance. Důvody pro zřízení komisí závisí na konkrétní situaci a jsou obyčejně vícevrstvé, můžeme je shrnout několika hlavních kategorií: zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle (Howe 1999: ). Je třeba podotknout, že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají přes své jiné funkce především politickými orgány (Zbíral 2010: 52-53). Zhodnocení: Přes uvedení zdrojů se jedná o plagiarismus, neboť naprostá většina textu je doslovně zkopírována z původního zdroje, přitom chybí uvozovky. Jedná se o metodu zkopíruj a vlož, která není akceptovatelná, mimo jiné i z obsahového hlediska, neboť se mění význam původního textu. „Odměna“: nižší hodnocení, nejedná se o katastrofu.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise jsou staré jako parlamentarismus sám, první vznikly již v 18. století ve Velké Británii. V současnosti jsou zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa, v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Nefungují ale všude stejně, naopak se stát od státu pravomoci a působení vyšetřovacích komisí liší, včetně četnosti jejich zřizování. Zhodnocení: Jde o plagiarismus, věty jsou přebírány téměř doslovně, dochází pouze k nevýznamným úpravám či vynechání některých úseků textu. „Odměna“: velmi nízké hodnocení, už zamyšlení se nad odmítnutím práce.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise byly parlamenty zřizovány již od 18. století, v současnosti fungují ve většině zemí světa, státy EU nejsou výjimkou. Složení i fungování komisí odráží specifické požadavky jednotlivých vnitrostátních úprav, přesto lze najít některé společné prvky, typicky jde o následné vyšetřování určité události, která zajímá veřejnost. Důvodů pro zřízení komisí je mnoho, obyčejně je přítomen politický podtext, obecně se ale cíle neliší od jakéhokoliv běžného vyšetřování. Zhodnocení: Jde o shrnutí původního textu vlastními slovy autora, které je na hranici obecně známých informací. Uvedení odkazů by asi zvýšilo kvalitu textu, nejedná se ale o plagiarismus. „Odměna“: mávnutí rukou, možná nižší hodnocení.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Podle Zbírala (Zbíral 2010: 53) jsou důvody pro zřízení komisí případ od případu jiné, lze je ale podřadit do pěti hlavních kategorií: „zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle“ (Howe 1999: citovaný dle Zbíral 2010: 53). První dvě kategorie se vyznačují pozitivní motivací, vyšetřování má za cíl informovat veřejnost a zklidnit situaci po událostech rozdělujících společnost. Další dvě položky jsou součástí každého vyšetřování, zjišťuje se odpovědnost a to, jak problému v budoucnu zabránit. Pátý bod dokazuje, „že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají pořád především politickými orgány, u nichž je mnohdy hlavním motorem existence pouze zvýšení váhy určitých subjektů a jejich vyšší podíl na moci.“ (Zbíral 2010:53) Zhodnocení: Text je téměř identický s původním, ale je v něm poctivě odkazováno. Nejedná se o plagiarismus, na druhou stranu přidaná hodnota takové práce je velmi malá, jde vlastně jen o kopírování s odkazy. „Odměna“: mávnutí rukou až nižší hodnocení.

Praktické ukázky: ideální převod (příklad č. 1) Zde by měl každý něco jiného Zhodnocení: Ukázat, jak by měl vypadat „dokonalý“ převod, není možné, na to je původní text příliš krátký, zpracování by vždy vypadalo ve stylu zestručnění/(ne)přímého citování s odkazem na zdroje. Odpověď by také závisela na autorem zamýšleném účelu využití textu pro svou práci, tj. zda by to chtěl jako příklad, součást rozsáhlejší argumentace atd., vliv by samozřejmě mělo rovněž tematické zaměření práce.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Lisabonská smlouva není prvním dokumentem primárního práva, jehož ratifikace byla problematická, připomenout lze osud Maastrichtské smlouvy, kde se střetly zájmy mnoha států. Velká Británie trvala na oficiální možnosti neúčasti na společné měně (myšlenkou zde bylo, že všichni ostatní členové by museli přijmout euro, jakmile splní daná kritéria) a Sociální chartě. I přes tyto podmínky ze strany Britů euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád svého vlastního premiéra Johna Majora během ratifikace Maastrichtské smlouvy v britském parlamentu. Dánští voliči přímo odmítli Smlouvu v referendu, ale změnili svoje rozhodnutí v referendu číslo dvě, když Dánsku byla poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Ve Francii se v referendu pro Smlouvu vyslovilo jen o něco více než polovina hlasujících. I přes tyto problémy smlouva nakonec vstoupila v platnost. (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Plagiarismus. První věta je autorovo vlastní, pak ale určitou část přebírá doslovně, aniž by použil uvozovky. Pozměněný závěr už na věci nic nemění, stejně jako uvedení zdroje. Kdyby dal kolem zkopírované části uvozovky (a přiznal zdroj), nejednalo by se o plag., hodnocení by ale nebylo vysoké, osobní vklad autora by byl malý.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Ratifikace Maastrichtské smlouvy nebyla jednoduchá. Velká Británie trvala na neúčasti na společné měně a Sociální chartě. I přes tyto podmínky euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád premiéra Johna Majora, když v britském Dolní sněmovně smlouvu schválili jen velmi těsně. Dánští voliči potvrdili smlouvu až ve druhém referendu poté, co byla jejich poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Smlouva byla zpochybněna před německým Ústavním soudem, ale nakonec byla uznána jako kompatibilní s německou ústavou. Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost v listopadu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Tzv. mozaika. Autor jen mění určité části textu, případně je vynechává, jedná se o nepříliš vhodné využití původního zdroje (nedostatečná parafráze).

Praktické ukázky: příklad č. 2 Podle Baldwina a Wyplozse prošla Maastrichtská smlouva při své ratifikace „těžkými zkouškami“, ať již se jednalo obtíže v britském parlamentní, těsná dánská a francouzská referenda či soudní spory v Německu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48). Zhodnocení: Akceptovatelné, muselo by se ale také zohlednit vůči zbytku textu. V této podobě se totiž jedná víceméně o obecně známou informaci..

Praktické ukázky: příklad č. 2 Autoři (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) se domnívají, že Maastrichtská smlouva prošla „těžkými zkouškami“ a dávají příklady ratifikací ve Velké Británii, Francii, Dánsku a Německu. Nezmiňují přitom problémy, které se v téže době objevily ve vnitřních kruzích Evropské komise a Evropského parlamentu (a další pokračování argumentace). Zhodnocení: Většinou než shrnutí je lepší úprava (parafráze), lze třeba použít jen logiku nebo argumentační pořadí původního zdroje, parafráze může být daleko delší než původní text, může vysvětlovat složitější část tohoto textu atd.

Rozdíl mezi popisným a kritickým textem Popisný (deskriptivní) text popisuje, co se stalo nebo jaké něco je (např. jaká je právní úprava kupní smlouvy v OZ) popisuje, co říká teorie informuje o různých názorech, ale bez hodnocení Kritický (analytický) text Hodnotí pro a proti prezentovaných názorů nebo teorií Autor zaujímá vlastní názor, který odůvodní Uvádí k popsanému i proč je tomu tak (např. proč je u kupní smlouvy možná i ústní forma uzavření) Svá tvrzení vždy zdůvodňuje a uvádí příklady na podporu svých tvrzení Strukturuje text tak, že dává větší váhu tomu, co je důležité Z toho, co napsal, autor vždy dělá závěry Nezapomeňte, že text bude obvykle kombinací obou těchto dvou stylů!!!!

Jak omezit popisnost? klást si otázky proč, nikoliv co, jak vztahovat právní předpisy na praktické situace, hledat problémy dát vlastní hodnocení, názor kriticky hodnotit názory obsažené v pramenech hledat různé názory, konfrontovat je analyzovat judikaturu analyzovat nebo interpretovat právní předpisy, do detailu

Analýza textu: důvěra vládě Článek 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Analýza textu: důvěra vládě na co je možné se ptát (problémy/mezery/nejasnosti): –čím je omezen prezident při jmenování premiéra? jakou má lhůtu pro rozhodnutí? –musí prezident jmenovat ostatní členy vlády na návrh premiéra? –co když premiér nenavrhne všechny členy vlády? (např. ministr financí) –co to jsou jiné úřady? –co když vláda do 30 dnů před Sněmovnu nepředstoupí? –komu se vrací právo jmenovat premiéra po třetím neúspěšném pokusu? –musí prezident odvolat člena vlády na návrh premiéra? –atd. atd.

JE JIŽ DLOUHO ZNÁMO = Nezjistil jsem si původní pramen.¨ K PODROBNÉMU STUDIU BYLY VYBRÁNY TŘI VZORKY = Ostatní výsledky nedávaly smysl. V NĚKOLIKA PŘÍPADECH = Dvakrát. V ŘADĚ PŘÍPADŮ = Třikrát. PANUJE NÁZOR = Já si myslím. PANUJE VŠEOBECNÝ NÁZOR = Pár kolegů si to myslí taky. JE JASNÉ, ŽE BUDE TŘEBA VYKONAT JEŠTĚ MNOHO DALŠÍ PRÁCE, NEŽ BUDEME SCHOPNI POROZUMĚT TOMUTO JEVU V JEHO ÚPLNOSTI = Já tomu nerozumím. DOUFÁM, ŽE TATO STUDIE PODNÍTÍ DALŠÍ VÝZKUM V DANÉ OBLASTI = Já s tím končím. Co obyčejně autor myslí, když napíše:

Další rady dbejte na logickou strukturu- nutné čtenáři sdělit, co mu chcete říct (a říkáte), kam směřuje vaše argumentace –zajistit návaznost (vše- věta, odstavce, kapitoly- směřují k cíli) pozor na styl psaní –stručnost, jednoduchost (argumentace, odstavce, věty) –zařazení příkladů –jasnost a určitou vyjadřování „Bezmála všichni takzvaní právníci mohou zpravidla velice často mít určitou tendenci k jistému přehnanému užívání určitých markantních slovních druhů, ovšem tradičně zpravidla v materiálním smyslu.“ „Nemůžeme nesouhlasit“ vs „Můžeme souhlasit“ zpochybňující výrazy, zbytečná skromnost, dvojité závěry, opakování, vycpávky pravopis, pravopis, pravopis! nekouskujte text do minikapitol, nutné rozvinout argumentaci pozor na formální požadavky (vizuální podoba, citační norma)- směrnice