Řecká kultura náboženství, umění, věda

Řecko nebylo nikdy politicky jednotné spojnicí umění, věda, náboženství, svátky

Počátky řecké kultury úzce svázány s mytologií Legendární hrdinové: Héraklés, Théseus, Achilleus, Odysseus Bohové: antropomorfní: chovají se a jednají jako lidé, mají kladné i záporné vlastnosti, mocenská hierarchie, oblasti moci, rodinný život, soupeření,…

Nejstarší bohové na počátku chaos bůh nebe Úranos zplodil s Gáiou, bohyní země Kyklópy a Titány Úranos se zdráhal vyvést Titány z lůna země syn Kronos ho zbavil srpem mužství a svrhl z trůnu tento orgán vrhl do moře, kde se z něho zrodila bohyně lásky a krásy, Afrodíté Kronos zavedl první princip řádu světa - čas V obavě o moc polyká své děti hned po narození, unikne jen Zeus (matka podstrčí kámen). Dospělý Zeus otce přemůže a přinutí ho vyvrhnout potomky

Olympský panteon / rodina nejvyššího Zeus Héra Poseidon Hádés Athéna Arés Dionýsos Apollón Artemis Hefaistos bůh světla, počasí, nebe,šéf … a jeho nejbližší rodina ochránkyně rodiny, manželka bůh vodstva, bratr nejvyššího bůh podsvětí, též Diův bratr bohyně věd a moudrosti, dcera bůh války, Diův syn bůh plodnosti a vína bůh slunce,ochránce života + zdraví Bohyně plodnosti, lovu měsíce Bůh ohně a kovářství

Zeus bohatý sexuální život ač ženatý s Herou, měl řadu mimomanželských afér a dětí 3 manželské děti: Área, Héfaista, Hébu nemanželské: Apollón, Artemis, Persefona, Herakles aj. Lédu svedl v podobě labutě, Európu jako býk, Danaé jako zlatý déšť

Bohové na Olympu

věštírny nevelký význam kněží udržovali chrámy, přinášeli oběti, věštili Řekové se obraceli často o radu do věštíren nejslavnější Apollonova věštírna v Delfách – pro Řeky střed světa kněžka Pýthie - její věštby často mnohoznačné = museli je vysvětlovat kněží obrovský vliv na politická rozhodnutí

architektura typické sloupořadí tři stavební slohy: dórský, iónský, korintský veřejné budovy - tržnice, divadla, stadiony, chrámy - příbytek bohů, bohoslužby venku nepoužívali klenbu

Hlavice dórského, iónského, korintského sloupu

sochařství od 7. stol. př. n. l. (vznik v době, kdy si začali lidé představovat bohy jako lidi) materiál: dřevo, mramor, bronz zachovány pouze římské kopie sochy pestře malované, oči vsazované ze skla, slonovina, zlato, bohatý oděv vrchol sochařství - 5. st. př. n. l. - Athény

první sochy – strnulé, monumentální: stojící nahý mladík (kuros) oblečená dívka (koré) později snaha předvést vzor tělesné dokonalosti a přirozený pohyb nejznámější sochaři: Myron (Discobolos) Feidias (socha Dia v Olympii) Polykleitos (Doryforos) Praxitelos

keramika obrazy také nezachovány, pouze malby na keramice oblíbené červené obrazy na černém podkladě, příp. naopak

literatura

Homérovy eposy lyrické básnictví - původně písně přednášené za doprovodu lyry básnířka Sapfó drama dějepisectví: Herodotos (řecko-perské války) zábavné historky, „otec dějepisu“ Thukydides (peloponéské války) vědečtější přístup

Abeceda / alfabeta písmo převzato od fénických obchodníků asi v 10. století př. n. l. souhlásková abeceda přizpůsobena řečtině některé znaky přetvořeny na samohlásky, jiné vypuštěny původně psali zprava doleva, pak tzv. oslí orání a v 5. st. zleva doprava. 24 znaků

Byzantská říše - později se z řečtiny vyvinuly hlaholice a cyrilice (z ní azbuka) prostřednictím Etrusků se ve starověkém Římě vyvinula latinka první použití latinky v 6. stol. př. n. l. později doplněna o diakritiku

azbuka

Vznik divadla vrchol: Athény v 5. stol. př. n. l. vznik tragédií ze sborových písní, zpívaných na počest boha Dionýsa podle mythologie Dionýsa doprovázeli satyrové, kříženci lidí a kozlů (účinkující se oblékali do kozlích kůží) „tragoidiá“ = kozlí písně drama = dialog mezi hercem a sborem, později dva herci

Athény - pravidelné soutěže divadelních her zachován jen zlomek námětem hlavně mýty náměty nepůvodní, šlo o originalitu zpracování často boj hrdinů proti osudu a vůli bohů - prohra amfiteátry herci (= muži) v maskách

Tragédie: Aischylos Peršané, trilogie Oresteia Sofokles Antigona, Oidipús král Euripidés Médea, Ifigénie v Aulidě Komedie: Aristofanés zesměšnění athénských politiků a kritika dobových nešvarů

Věda nejslavnější jména Pythagoras Hippokrates Eukleides Archimedes Aristarchos Sokrates Platón Aristoteles Ptolemaios

astronomie - dvě teorie o uspořádání sluneční soustavy: geocentrická (Ptolemaios) heliocentrická (Aristarchos)

geocentrická

Pythagoras - matematik, poučka o trojúhelníku, tvrdil, že vztahy mezi věcmi se dají vyjádřit čísly „Číslo je podstata věcí“ Hippokrates - zakladatel lékařské školy, hledal přirozenou příčinu nemoci, odmítal pověry Eukleides - první učebnice geometrie (používaná do 18. st. n. l.)

Archimedes největší matematik a fyzik starověku jeden ze tří velkých matematiků (Newton, Einstein) 3. st. př. n. l. v Syrakúsách /Sicílie/ objevy ve fyzice a mechanice uplatnil prakticky při zhotovení válečných lodí a obléhacích strojů jako první stanovil axióm, že přímka je nejkratší spojnice dvou bodů obvod a plocha kruhu princip kladky

„Dejte mi jinou zemi a z té pohnu touto zemí!“ prakticky předvedl, když sám s pomocí kladek vytáhl velkou loď na břeh údajně zabit uprostřed svých výpočtů římským vojákem po dobytí Syrakús Poslední slova: „Neruš mých kruhů!“

Neznámější objev, vztlak, objevil díky přátelství se syrakuským tyranem. Ten chtěl zjistit, zdali jeho koruna je vyrobena opravdu z ryzího zlata. Požádal proto Archimeda, aby obsah zlata v koruně prověřil, aniž by ji jakkoliv poškodil. A. několik dní promýšlel, jak takový nelehký úkol vyřešit. Jednou ležel ve vaně a všiml si, jak voda přetéká přes okraj. Poznal, že množství vody, které přeteklo přes okraj, odpovídá objemu jeho těla. Vyskočil z vany a nahý probíhal syrakúskými ulicemi a volal: „Heuréka!“ (Už to mám!) Archimédes zjistil, že koruna byla vyrobena převážně z obyčejného kovu. To bohužel stálo zlatotepce život.