VZTAH VÍRY A ROZUMU VE STŘEDOVĚKÉ FILOZOFII Dušková, Hessler, Marešová, Dlouhá, Hučíková – V8A
Arabská filozofie (falsafa) filosofie muslimských národů arbský jazyk snaha o soulad racionálního myšlení s Koránem centra: Bagdád a Córdoba Al-Farábí, Averroes, Avicenna ovlivnění novoplatonismem
Al - Farábí jeden z prvních arabských filosofů osvojil si Aristotelismus a Logiku – druhý Mistr sladění Aristotelismu a Novoplatonismu
Avicenna „otec moderní medicíny“ hmota: je věčná příčina rozmanitosti věcí ovlivnění Aristotelem neuznává pojem „prvního hybatele“ jsoucno tvoří předmět Bůh koná ve shodě s principem bezprostředního účinku
sv. Albert Veliký nazýván „doktor universalis“ představitel scholastiky patron vědců a studentů přírodních věd filozofie, přírodní vědy, teologie žák Tomáš Akvinský rozebírá Aristotelovo dílo sumarizační snahy
Myšlenky a učení rozumové podepření církevních dogmat moudrost považuje za propůjčenou od Panny Marie zkušenost jako zdroj poznání dokonalost - zachování Božího přikázání zákon lásky soulad s Boží vůlí- nedokonalý - dostatečný - dokonalý
sv. Augustin patristika zdrojem vědění je božská autorita rozum je podřízeným elementem „Věř, abys rozuměl.“ rozum však úplně nezatracuje platónský úkol
Zdroje MACHULA, Tomáš. Filosofie a přírodní věda u Alberta Velikého (cit ). Dostupné z: CHLUMSKÝ, Jan. Sv. Albert Veliký. – (cit ) Dostupné z: Obrázek: LEINAD-Z. ( ) Dostupné z: KRYTEN. Vztah víry a rozumu – zdůraznění role víry při poznávání (cit ) Dostupné z: Obrázek: DIRECTMEDIA ( ) Dostupné z: