Tragický osud Ploštiny na Zlínsku Název školy Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0484 Název projektu Rozvoj žákovských kompetencí pro 21. století Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUM Tragický osud Ploštiny na Zlínsku Označení DUM VY_32_INOVACE_11_3_04 Autor Mgr. Jana Pešatová Datum 10.8.2013 Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Tematický okruh Moderní dějiny Ročník 3. ročník gymnázia www.zlinskedumy.cz

Ploština – pasekářská obec na Valašsku http://www.vpromotion.cz/virtuals/muzeum-zlin/index_pl.html - virtuální prohlídka pamětního místa Nacházela se u Valašských Klobouk v katastru obce Drnovice Žilo v ní i s okolními pasekami asi padesát obyvatel 19. dubna 1945 byla vypálena nacisty, 24 jejich obyvatel bylo za podporu partyzánů zaživa upáleno, další tři lidé byli popraveni a jeden člověk umučen Po skončení války se život na toto místo už nevrátil V 70. letech byla Ploština prohlášena Národním kulturním památníkem Na malém návrší nad bývalou obcí byl vybudován památník obětem 2. světové války

Národní památník Ploština

Z historie Ploštin\y Po porážce Slovenského národního povstání se v listopadu 1944 ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky, které velel major Murzin Jedna skupina partyzánů si zvolilla za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí Zdejší pasekáři poskytovali ochotně partyzánům potraviny i úkryt Na jaře roku 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa - Oldřich Baťa a František Machů Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky „Josef“

Z historie Ploštiny Z Vizovic vyrazily dvě skupiny Němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. Cestou nacisté zabíjeli, ale hlavním cílem byla Ploština Partyzáni byli včas varování a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov Pasekáři zůstali v domnění, že když Němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří pomáhali partyzánům. Nacisté prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli. Brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili až do krve a chtěli vědět, kde jsou partyzáni. Začali jim zapalovat domy, zahánět jich do nich, střílet a zaživa upalovat. Na Ploštině tak našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 osob z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova, 1 z Lačnova.

Běsnění nacistů na konci války Řádění fašistů pokračovalo - stejně krutá tragédie se odehrála v Prlově, kde bylo upáleno 15 lidí, tři byli oběšeni a jeden muž dodatečně zastřelen. Ještě 2. května byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané – a to několik dnů před osvobozením republiky. Reportáž ČT, připomínající tyto události – cca 2 min.: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/173201-osady-nedaleko- vizovic-za-pomoc-partyzanum-nasledoval-kruty-trest/

Reportáž ČT o nových faktech ploštinské tragedie Zhlédněte jinou krátkou reportáž ČT (cca 2 min.) a odpovězte na následující otázky! http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/121418-v-plostinske-tragedii- figuruje-dalsi-konfident-objevil-archiv/ 1. Jak se jmenoval nově objevený konfident gestapa, který sehrál významnou roli při vraždění pasekářů? 2. Který spisovatel literatury faktu objevil v archívních dokumentech jeho jméno? 3. Byl tento zrádce a viník ploštinské tragedie spravedlivě potrestán? 4. Jak dopadli zrádci Baťa a Machů?

Další možné zdroje informací: Kniha Smrt si říká Engelchen (1959) spisovatele Ladislava Mňačka, který byl na sklonku války členem partyzánského oddílu Ploština (jméno Engelchen je ale smyšlené, jde o literární zpracování, které se událostmi na Ploštině pouze inspirovalo) Publikace Ploština žaluje!, kterou sepsal a v roce 1947 vlastním nákladem vydal újezdský kněz Vladimír Růčka Mýty o hrdinství partyzánů vyvrací televizní hraný dokument Ploština - krvavá paseka (2003) Dále knížka Romana Cílka Ploština z roku 1990 Velmi zajímavá kniha publicisty Luďka Navary s názvem Smrt si říká Tutter (2002) – jméno Tutter je skutečné, jde o hlavního viníka tragédie, nacistu, který se v klidu dožil důchodu v Německu

Na závěr citace z práce SOČ o Ploštině Marie Pechancové (2008): „Ti, kteří Ploštinu přežili, netušili, že nejkrušnější chvíle jejich života je teprve čekají. Ztratili střechy nad hlavou, veškeré hospodářství, celoživotní úspory a hlavně radost ze života. Stali se bezprizorními sirotky a vdovami. Na Ploštinu se již většina z nich nevrátila. Dřívejší pasekářská osada se totiž stala místem strachu a bolestných vzpomínek. Až čtyři měsíce po vypálení, 19. srpna 1945, zde byla vykonána smuteční tryzna za účasti stovek lidí... Traduje se, že ještě o pár let později, když byly na Ploštině kopány základy několika nových domů, ze země doslova vyskakovaly ostatky mrtvých…“

Otázky k zamyšlení: 1. Jak se mohlo stát, že nacistický zločinec Kurt Werner Tutter nebyl za své skutky po zásluze potrestán a bylo mu umožněno po odpykání krátkého trestu se v 50. letech vystěhovat do Německa (kde zemřel v 80. letech)? 2. Jaký dvojí pohled dnes existuje na činnost partyzánských jednotek za druhé světové války? 3. Které jiné tragické osudy vypálených vesnic z doby 2. SV znáš? 4. Kdo podle tebe byli skuteční hrdinové ploštinské tragedie?

Odpovědi na otázky : A. Otázky k reportáži ČT: - konfident gestapa, jehož jméno bylo v archívních materiálech objeveno teprve nedávno, se jmenoval František Suchánek - svým bádáním jej odhalil spisovatel JUDr. Jaroslav Pospíšil - Suchánek žil dlouhá léta v Austrálii, vrátil se v roce 1972 a dva roky nato záhadně zemřel - takže potrestán nebyl - Machů a Baťa byli popraveni B. Otázky k zamyšlení: - Werner Tutter byl po roce 1948 získán československou Státní bezpečností ke spolupráci a pracoval jako tajný agent – proto mu byl umožněn odchod do Německa - za éry socialismu byla činnost partyzánů jednoznačně glorifikována, byli to hrdinové 2. SV X opačný kritický pohled jejich roli za války snižuje, často jsou dokonce označováni jako bandy opilých povalečů, kteří pak po válce dostali četné pocty – pravda je někde mezi tím a nelze zobecňovat

Odpovědi na otázky - Pokud jde o vypálení obcí jako msta nacistů, tak určitě nelze opomenout vypálení Lidic a Ležáků v době heydrichiády, další vesnice byly zlikvidovány na Slovensku po porážce povstání (přes 90 osad, nejotřesnější řádění v Nemecké) - Kdo byli skuteční hrdinové na Ploštině? Odpověď je opět z práce Marie Pechancové: „Celý příběh Ploštiny je dokonalou ukázkou bezchybné nespravedlnosti. Lidé, kterým vypalování osad znicilo celé jejich životy at už tím, že v nacistických rukou nalezli smrt, nebo tím, že tyto události zcela zásadne ovlivnily jejich osudy, se nikdy nedočkali zadostiučinění. Finačcní náhrady, jež nekteří obdrželi, za ně považovat skutečně nelze. Tito obycejní lidé upadli v zapomnění. Namísto toho byli oslavováni partyzáni, protože se to komunistickému režimu hodilo. Tomu režimu, který tiše podporoval nacistické velitele, jež měli Ploštinu, Prlov i Vařákovy paseky na svedomí. Ti se v bohatství, klidu, pohodě a spokojenosti dožili vysokého věku a za své skutky nikdy nepykali. Paradoxně lze říci, že za jejich skutky pykali valašští pasekári.“

Zdroje – obrázku a citace PORNERO. Wikimedia Commons [online]. [cit. 30.7.2013]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Plo%C5%A1tina.jpg PECHANCOVÁ, Marie. Ploština - její skuteční i neskuteční hrdinové – soutěžní práce SOČ. Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť, 2008