DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0807 Název projektu: EU peníze středním školám Gymnázium a Střední odborná škola, Podbořany, příspěvková organizace Šablona: DUM č. 3/2 – 5/2 Sada: Československé dějiny po roce 1945 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak , je Marcela Svejkovská. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

TÉMA: Vyhnání a odsun Němců PŘEDMĚT: dějepis – moderní poválečné dějiny KLÍČOVÁ SLOVA: transfer, excesy, sběrné tábory, lidové soudy, Benešovy dekrety, divoký odsun JMÉNO AUTORA: Mgr. Marcela Svejkovská

Metodický pokyn: - určeno pro výuku dějepisu v oktávě nebo 4. ročníku SŠ zahrnuje: 1. Opakování česko-německých vztahů 2. Cvičení s fotografiemi (multiperspektivita) 3. Základní informace, konkrétní příběhy 4. Úkoly – argumentace pro a proti

Úvodní opakování Od kdy vedle sebe v pohraničí žili Češi a Němci? Jaké postavení měli Němci u nás v 19. století? Jak přijali vznik Československa? Jaké bylo vzájemné soužití za první republiky? Jak se proměnila situace v Sudetech ve třicátých letech? Z jakých příčin? Co se stalo po Mnichovu 1938? Jakým jazykem mluvili často Židé? Mohl být konfiskován i majetek Čechů?

Vlastní argumentace Uveď vlastní argumenty pro a proti odsunu. Napiš je do sloupečků proti sobě.

Úkol: třída se rozdělí na dvě skupiny, každá bude zpracovávat 1 fotografii deník jedné z vyfotografovaných postav konfrontace zápisků – v čem se odlišují, v čem shodují? Obr. 1 Obr. 2

Nejen v Československu… 12 miliónů německy mluvících obyvatel Československa, Polska a dalších států středovýchodní a jihovýchodní Evropy v očekávání transferu – odplata za válku, nejbrutálnější u nás, přestože soužití trvá několik staletí přes 100 tisíc smíšených manželství

Zákony dekrety prezidenta republiky – vznikaly v posledních měsících války v Londýně, květen–říjen 1945 v Praze o státním občanství a o zemědělském i nezemědělském majetku Němců, Maďarů a kolaborantů – stávají se z nich obyvatelé bez základních občanských práv – příprava nuceného vystěhování nucené práce, pracovní tábory, zrušení německých institucí, škol všech stupňů

Princip kolektivní viny výjimky – možné, ale ojedinělé osoba musela prokázat, že byla perzekuována nacisty, je loajální k Československu, nebo aktivně bojovala proti nacismu, ti, co směli zůstat – po únoru 1948 dobrovolně emigrovali podezřelí byli i Židé mluvící německy – mnozí odsunuti po té, co jako jediní z rodiny přežili koncentrák – viz Radka Denemarková: Peníze od Hitlera, román, 2006 dekrety vzbuzovaly dojem, že msta na Němcích (okrádání, mučení, znásilňování, zabití) je beztrestná

Václav Kopecký ministr a ideolog KSČ, projev v Ústí nad Labem osídlení pohraničí českými lidmi, konfiskace německého majetku = motiv odčinění – ospravedlnění masového vyhánění a bezpráví ale pohraničí nemá žádný pozitivní program komunisté: pohraničí volá nejlepší syny a dcery národa, vytvoříme nový lepší stát jen relativní platnost zákonů a nařízení

Nová nařízení Němci museli nosit bílé pásky s označením N nesměli chodit po chodnících někde nesměli jezdit hromadnou dopravou nakupovat v obchodech směli jen hodinu před zavírací dobou nesměli opouštět své bydliště odevzdat museli automobily i jízdní kola měli zakázáno mluvit na veřejnosti německy antifašisté, kterým bylo vráceno čsl. občanství, neměli volební právo atd.

Excesy desítky až stovky hromadných hrobů v pohraničí většina excesů dnes již zapomenuta, nedozvíme se o nich Obr. 3 (Kasárna v Postoloprtech)

Kdo byl viníkem? starousedlíci (kolem půl mil. Čechů) většinou mezi Němci rozlišovali, mnohé rodiny byly příbuzensky propojeny, Němci jim často dávali do úschovy svůj majetek tzv. „divoký odsun“ – ve skutečnosti centrálně (byť nepřiznanou) akcí prováděnou státu podléhajícími vojenskými a policejními jednotkami novoosídlenci (často lidé pochybné pověsti) – mnohdy agresivní chování i k místním Čechům („kolaboranti“)

Žatec a Postoloprty polovina května – do Postoloprt divize čsl. lidové armády – úkol: „vyčistit oblast" muži od 13–65 let do kasáren, ostatní posláni do lágru v místní bažantnici, zavraždění si sami kopali hroby nalezeno 763 obětí, číslo není konečné odhady historiků: 2000–3000 mrtvých vyšetřováno v r. 1947, pak až po r. 1989

Brno („Brněnský pochod smrti“) 12. května – Benešův štvavý projev v Brně: „Nelidský národ musí stihnout přísný trest!“, program „vylikvidovat německou otázku“ asi 20 000 Němců pěšky k rakouským hranicím, nakonec bylo asi 2500 Němců (ze smíšených rodin) vráceno do Brna, další umístěni na jižní Moravě na práci, Rakousko tak velký počet nemohlo přijmout 30.–31. května, po cestě masakry, střílení do týla, bití, týrání, znásilňování, úplavice v cílovém táboře (v Pohořelicích)

Ústí nad Labem, Krásné Březno (31. července 1945) Svobodovi vojáci obvinili Němce ze sabotáže (sklad munice do povětří), hnali je přes město k Labi, kdo chtěl utéci, byl zastřelen, zbylé házeli z mostu do řeky, topili v požární nádrži letěl i dětský kočárek s miminkem vykonavatelé „spravedlnosti“ měli na rukávech pásky SNB, nebo šlo o tzv. Revoluční gardu kdo přežil, pomáhal dávat ubité do hrobu akce „Ullman“ – plán dostat za hranice antifašisty počet obětí – Češi uvádějí 50–100, Němci přes 2000 mnozí ústečtí Češi Němcům pomáhali

„Zákeřný útok nacistických žhářů v Ústí a zprávy o řádění sprostých německých werwolfů došly odpovědi v jednomyslném hněvivém výkřiku celého našeho lidu: „Pryč s Němci z naší země. Pohraničí vyčistíme železnou rukou.” (Rudé právo, 2. 8. 1945)

Obr. 4

Další známé případy masakr na Bukové hoře u Teplic nad Metují (30. 6. 1945, 23 starců, žen, dětí) „lidový soud“ v Lanškrouně (24 osob zabito, 20 spáchalo sebevraždu) masakr na Švédských šancích u Horních Moštěnic (postříleno 265 Němců, hlavně starců, žen a dětí!) pochod z Chomutova do Mahlteuernu (140 Němců zavražděno nebo umučeno) Budínka u Dobrodína (15 lidí umučili jejich sousedé)

Chomutovský internační tábor „Sklárna“ „Každá osoba, která byla přijata do tohoto tábora a než byla vyslýchána, byla svázána na rukou, vytažena kladkou do výše a poté trýzněna bitím. Trýzněné osoby byly v takovém stavu, že umíraly v některých případech rozkladem v důsledku způsobených zranění… Jedna Němka byla vytažena kladkou do výše a bylo jí upáleno přirození. Více Němců bylo svázáno k sobě za přirození a tito museli tančiti kolem vojáků. Přitom byli tito tlučení býkovci.“ … „Des. Skalický vyřezával živým lidem s oblibou na záda hákový kříž a posypal tento pepřem a solí.“ .

Podbořany na Podbořansku se odsun týkal asi 22 tis. osob řada násilností nejhorší – 7. června 1945 u Valovského lesa (Elementenwald) postříleno 68 mužů (z Podbořan, Třebčic, Blšan, Očihova, Kryr, Letova, Hluban, Podlesic, Mor, Vroutku, Stachova, Sýrovic a Soběchleb) – většinou byli funkcionáři nacistické strany ve dvou hromadných hrobech po 32 a 36 tělech podél polní cesty z Letova do Valova, asi 200 m od křižovatky Podbořany – Očihov další muži odvezeni do Postoloprt, jiní zastřeleni na Alpce i jinde

Sběrný tábor v Podbořanech zbývající muži ve věku 13–65 let shromážděni na hřišti, pak do sběrného tábora (ve zdejší porcelánce), sem pak i jejich ženy a děti Obr. 5

Fáze odsunu od května do srpna 1945 (asi půl mil. Němců) armáda (1. čsl. armádní sbor), ministerstvo vnitra, partyzánské jednotky, revoluční gardy izolace, internační, zajatecké tábory, věznice – až 350 tis. lidí, časté násilnosti i svévolné popravy odsun měl být rychlý – denně až 25 tis. lidí otevřené vagóny, pěšky do Saska, nejprve bez zavazadel, až později povoleno 30–60 kg

Nejhorší tábory Lešany u Benešova, Malá pevnost Terezín, Adolfovice u Jeseníku aj. úděsná hygiena, nízké příděly jídla (jako Židé v koncentrácích) celkový počet: v Čechách 75 na Moravě 29 a Slovensku 3 Obr. 6

Vzpomínky Rosemarie Kurz, Postoloprty „V táboře se lidé na sebe tlačili tak, že jsem nic podobného nikdy neviděla. Stáli, seděli, leželi na holé zemi. Pamatuju si na celodenní stání, na to, jak se lidé probíjeli k výdeji jídla, na vodovou polévku, černou kávu a chleba. Vidím dlouhé stoly, za nimi muže a dál velké bedny. Všichni zajatci museli odevzdat svoje klíče, zlato a vkladní knížky a hodinky. Zlaté šperky musely být odevzdány v pouzdrech do těch beden. Ženám byly strhávány náušnice tak, že jim z uší tekla krev.”

Další fáze 2. fáze – tzv. organizovaný odsun, po postupimské konferenci (2. 8. 1945), až do konce r. 1946, přesídleno asi 2 250 000 osob, už ne takové excesy 3. fáze – tzv. dodatečný odsun, 1947–1948, týkal se hlavně rodin, které předtím byly roztrženy

Postupim, 2. 8. 1945 „… Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky. Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada… O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.”

Svědectví pamětníků o osidlování přijížděli muži s aktovkami, odjížděli s plnými náklaďáky, nejvíce kradli Češi, v novinách za zloděje označováni Slováci, cikáni, reemigranti, Maďaři a „cizí živly“ lidé, kteří tu opravdu chtěli žít, přicházeli většinou do již prázdných domů kriminální činy (zabití nebo okradení Němce není bráno jako zločin!) pocit nejistoty mnohde trval roky

Svědectví důstojníků „Nepokládal jsem to za nic závadného, neboť jsem viděl v Rusku, jaká zvěrstva tam Němci páchali.“ (účastník masakru v Postoloprtech) „Já sám jsem strážní službu, kterou jsem konal u poprav, pokládal za vlasteneckou povinnost, kterou bylo nutno vykonati, a konal jsem ji po provedeném výběru a pak na rozkaz velícího důstojníka.“ (Draženov na Domažlicku) „Všude se plnila nařízení pana prezidenta Beneše a vlády: bijte je hlava nehlava, nikoho nešetřte.“ (Hranice na Moravě)

Dopis Haně Benešové ….. „Při železničních transportech umírají malé děti neošetřením a hladem. Osoby jsou přitom dopravovány na otevřených nekrytých vagonech. Zásobování je nepostačitelné a zacházení velmi hrubé. Vždyť ženám a dětem je zaručen odchod pod ochranou Červeného kříže. Pracovati musí muži polosvlečení a bosí. Někdy jsou nuceni choditi po rozbitém skle. Dozor je nedostatečný a úmyslně neochraňuje pracovníky před spíláním a napadáním obecenstva, které s oblibou přihlíží. Též ubytování je v mnohých případech nelidské – dokonce i pod širým nebem (Stadion na Strahově). V budovách škol jsou německé ženy znásilňovány ruskými vojáky. Milostivá paní, prosím, nenechte tuto dějinnou hanbu lpěti na našem národě, nepřipusťte, aby u pankrácké trestnice u vchodu byly tyto osoby sráženy k zemi, pošlapány a zaživa trhány jim a urvány uši, trhány nosy a vypichovány oči – vždyť zahraniční novináři o těchto zvěrstvech jsou dobře informováni.“ ….. (Dopis Karla Nováka, 2. 6. 1945, Praha)

Německý pamětník, vesnice na Doupově „Jsem osobním svědkem událostí, které se odehrály dne 5. června roku 1945 v Tocově. Je to malá obec, která leží 6oo m vysoko v doupovském pohoří. Tocov měl tehdy 600 obyvatel. V roce 1945 se tam odehrávaly hrozné věci. Byl jsem svědkem toho, že zde bylo před našima očima zastřeleno 20 mužů z naší vesnice. Všichni byli náhodně vyhledaní, postavení ke zdi, brutálně zmláceni a týráni. Jednomu 17letému hochu opakovaně potápěli hlavu do vody a potom ho zase vytáhli a pak přišel rozkaz k zastřelení. Partyzáni také stříleli z ulice do oken. Muži padli a ostatní obyvatelé vesnice je museli všechny pohřbít v masovém hrobě na hřbitově. Střelci na sobě nenosili žádné korektní vojenské uniformy. Měli kolem krku rudé šátky a část z nich měla německé uniformy. Nebyli to čeští vojáci. Sami se nazývali REVOLUČNÍ GARDY.“ .

Důsledky odsunu ekonomické problémy – chyběly pracovní síly v průmyslu a hl. v zemědělství 2. přes 5 tis. Němců spáchalo raději sebevraždu (nejistá budoucnost, pocit viny…) strádání Němců odsunem neskončilo – v Německu je nechtěli, situace se zlepšila až v 50. letech 4. 50 let se o odsunu oficiálně příliš nemluvilo dodnes nejednoznačné stanovisko – strach z majetkového vyrovnávání

Otázky na závěr: Byl odsun v takovém rozsahu nutný? Prodiskutujte jinou možnou alternativu řešení. Zjisti doma, jaké názory mají na odsun Tvoji rodiče, prarodiče? Pokud žiješ v pohraničí, odkud se sem Tví prarodiče (praprarodiče) přistěhovali? Co to byly tzv. umístěnky? Máš mezi svými příbuznými Sudetské Němce? Máš mezi svými příbuznými Volyňské Čechy?

Literatura a zdroje Bártová, E. Největší masakr: Sto lopat, sto motyk, 763 zastřelených [online]. Aktuálně.cz, rev. 2009-06-01, [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=638702 Rozumět dějinám: vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948. 2. opr. vyd. Editor Zdeněk Beneš, Václav Kural. Praha: Gallery, 2002, 304 s. ISBN 80-860-1060-0. DENEMARKOVÁ, Radka. Peníze od Hitlera: (letní mozaika). Vyd. 1. Brno: Host, 2006, 242 s. ISBN 80-729-4185-2. GLOTZ, P.: Vyhnání: Čechy jako poučný případ. 1. vyd. Praha - Litomyšl: Paseka, 2006, s. 173. ISBN 80-7185-705-X. KLEMPERA, R.: Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně [online]. 1999 [cit. 2008-05-22]. Dostupný z: http://members.tripod.com/~Klempera/postupim.htm.) Němci ven!: brněnský pochod smrti 1945 : dokumentace. Překlad Jana Šlajchrtová. Praha: Dauphin, 2001. ISBN 80-727-2070-8. SOVADINA, JIŘÍ. Divoký odsun a poválečné násilí – sada pramenů a vzpomínek pamětníků [online]. 2. 9. 2012, [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/divoky-odsun-a-povalecne-nasili-sada-pramenu-a-vzpominek-pametniku/ SMETANA, Jan. Podbořany: dějiny města a okolních obcí. 1. vyd. Podbořany: Město Podbořany, 2001, 378 s. ISBN 80-238-8721-1 Zmizelé Sudety. 3. upr. a rozš. vyd. Redaktor Petr Mikšíček. Domažlice: Český les, 2004, 565 s. ISBN 80-861-2545-9. SPURNÝ, Matěj. Nejsou jako my: česká společnost a menšiny v pohraničí (1945-1960). Praha: Antikomplex, 2011, 373 s. ISBN 978-809-0442-139. Sudetské osudy. 1. vyd. Editor Matěj Spurný. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006, 214 s. ISBN 80-861-2574-2. TUČKOVÁ, Kateřina. Vyhnání Gerty Schnirch. Brno: Host, 2009, 413 p. ISBN 978-807-2943-159.

Obrázky Obr. 1: [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:%C4%8Ce%C5%A1i_vyhnan%C3%AD_z_pohrani%C4%8D%C3%AD_hledaj%C3%AD_nov%C3%BD_domov.jpg?uselang=cs> Obr. 2 : WIKIMOL. [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Vertreibung.jpg> Obr. 3: LYSIPPOS. [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Postoloprty_kasernen2.jpg> Obr. 4: CS:Šjů. [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Most_E._Bene%C5%A1e_(01).jpg?uselang=cs> Obr. 5: Rudi84. [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kostel_sv._Petra_a_Pavla_v_Podbo%C5%99anech.JPG> Obr. 6: CARLESMARI. [cit. 2012-10-25]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Arbeit_Macht_Frei_Czech_Republic.JPG>