Lichenologie 8 Fylogeneze – Lišejníky: heterogenní skupina – Různé přístupy v taxonomickém výzkumu

Bazidiolišejníky Licheomphalia hudsoniana Agaricales Dictyonema pavonia Agaricales Multiclavula mucida Gomphales

Ascomycota Fylogeneze askomycetů; zeleně jsou vyznačeny větve obsahující lišejníky – toto schéma je ale velmi zjednodušené, menší třídy nejsou znázorněny Sordariomycetes Arthoniomycetes Dothideomycetes PEZIZOMYCOTINA Eurotiomycetes Leotiomycetes Pezizomycetes SACCHAROMYCOTINA TAPHRINOMYCOTINA

Sordariomycetes parazitická / saprofytická Nectria cinnabarina je vidět pohlavní i nepohlavní stádium Bez lichenizovaných hub Většinou jsou to paraziti Je tu i několik lichenikolních hub lichenikolní Pronectria xanthoriae na stélce a apothéciích Xanthoria parietina nepojmenovaná Pronectria přerůstající pavučinovitou stélkou různé lišejníky na zdech Pražského Vyšehradu

Arthoniomycetes Převážně lišejníky; jednoduché – korovité, ale i komplexní s keříčkovitými stélkami V některých skupinách jsou i saprofyti lichenikolní houby – nejspíše jde často o sekundární ztrátu lichenizace ztráta lichenizace u některých druhů Arthonia vedla parazitickému životu na liných lišejnících rod Melaspilea obsahuje druhy lichenizované i (sekundárně) nelichenizované - saprofyty. Některé druhy pravděpodobně mohou mít podobu lichenizovanou i nelichenizovanou (podobně jako dvojice Conotrema – Stictis)

Dothideomycetes parazit rostlin Pleospora ukázka plodnice – „pseudothecium“ vzniklé askolokulárním vývojem Většinou jsou to asi paraziti Je tu i několik lichenikolních hub Jejich specialita je askolokulární vývoj plodnic; vřecka se vmezeřují do „předpřipravené“ hmoty plodnice. Zatím jsou známy jen dva lišejníky z této skupiny Lichenikolní Lichenostigma svandae na šupinkách lišejníku rodu Acarospora

Eurotiomycetes Většinou jsou to paraziti a saprofyti a vypadají velmi různě Je tu i řada lichenikolních hub Je tu i mnoho lišejníků (o tom později) saprofytické Mycocalicium; přesto, že to není lišejník, tento rod byl často studován lichenology lichenikolní Sphinctrina turbinata na Pertusaria lichenikolní Chaenothecopsis nana na šupině dutohlávky

Lecanoromycetes Většinou jsou to lišejníky (o tom později) Jiné životní strategie jsou vzácné (např. lichenikolní houby nebo saprofyti) Lecanoromycetes saprofytický Stictis (vzpomeňte na příběh o lichenizované Conotrema a jejím nelichenizovaným protějšku...)

Leotiomycetes Většinou jsou to paraziti a saprofyti a vypadají velmi různě Je tu i několik drobných lišejníků Jsou tu i lichenikolní houby Leotia lubrica - saprofyt Lachnum sp. - saprofyt Erysiphe sp. - parazit

Pezizomycetes Jsou to často velké makroskopické houby Většinou jsou to saprofyti ale mohou být i mykorhizní (např. někteří smrži) lišejníky ani lichenikolní houby tu nenajdeme Morchela sp. - smrž Tuber sp. – lanýž (mykorhizní) Peziza - saprofyt

Askolišejníky Červené šipky naznačují, kde všude jsou lichenizované houby Sordariomycetes Arthoniomycetes Dothideomycetes Eurotiomycetes PEZIZOMYCOTINA Lecanoromycetes Lichinomycetes Leotiomycetes Pezizomycetes SACCHAROMYCOTINA TAPHRINOMYCOTINA

Askolišejníky z Dothideomycetes jsou dva, sterilní, a jejich umístění v Dothideomycetes je známo jen pár let... Oba lišejníky jsou vlastně melanizované hyfy které obalují volně žijící vlákna Trentepohlia na stinných skalách. Cystocoleus ebenus Racodium rupestre Oba druhy vypadají velmi podobně, liší se mikroskopicky, uspořádáním hyf oplétajících fotobionta. Oba mykobionti (lišejníky) jsou si příbuzné, ovšem ne zcela blízce.

Askolišejníky z Leotiomycetes Vezdaea – rod nepatrných efemerních lišejníků; často je najdeme na všemožných antropogenních stanovištích (vzpomeňte na jejich životní cyklus) Čeleď Thelocarpaceae (obrázky dole) se vyznačuje polysporickými vřeckami Sarcosagium – podobné jako Thelocarpon, ale plodnice s růžovým pigmentem - drobný druh, často i na antropogenních stanovištích Thelocarpon – drobné efemerní lišejníky, často s plodnicemi nápadně žlutými (deriváty pulvinové kyseliny) - ne všechny druhy jsou lichenizované

Askolišejníky z Lichinomycetes Některé druhy mají více než osm spor ve vřeckách Lichinella myriospora – korovitý lišejník Askolišejníky z Lichinomycetes Malá izolovaná skupina v rámci askomykot Jsou to vždy lišejníky se sinicemi Většina zástupců má rádo suché kontinentální klima Lichina pygmaea – nápadné keříčky až několik cm v průměru najdete na mořských březích Peccania

Askolišejníky z Arthoniomycetes rod Roccella má velké keříčkovité stélky; zástupci jsou vázáni na přímořské skály Mají Trentepohlia jako fotobionta, vzácněji jiné zelené řasy. Je to skupina velmi různorodá...  Chrysothrix chlorina – má leprózní korovitou stélku a plodnice nejsou známé; u nás častý na skalách v údolích řek

Askolišejníky z Eurotiomycetes Mnohé lišejníky s peritécii (pyrenokarpní lišejníky); s jednoduchou korovitou stélkou; často nenápadné druhy. Druhově početná je zejména čeleď Verrucariaceae Verrucaria maura – lišejník mořských břehů spousta dalších Verrucariaceae vypadá podobně Pyrenula nitida – u nás často ve vlhkých lesích na hladké kůře

Askolišejníky z Lecanoromycetes Acarosporomycetidae Ostropomycetidae Malá skupina na bázi Lecanoromycetes. polysporická vřecka saxikolní lišejníky sem patří naprostá většina druhů skupina velice různorodá  Ostropomycetidae Neskutečně různorodá skupina...  Lecanora muralis – příklad Lecanoromycetes, který se snadno naučíte, neboť je hojný u VŠ kolejí v ČB Lecanoromycetidae V podstatě většina lišejníků kolem nás

Acarosporomycetidae Pleopsidium flavum má laločnatou stélku, podobně jako Lecanora muralis na předešlém slidu. - nejkomplexnější typ stélky u Acarosporomycetidae Acarospora smaragdula – tak takhle podobně vypadá mnoho dalších zástupců Polysporina symplex – příklad zástupce s velmi redukovanou, endolitickou stélkou

Ostropomycetidae malohubky Dibaeis (dole) a Baeomyces (vpravo) si jsou velmi podobné, ale patří do vzdálených čeledí Thelenella muscorum dokazuje, že některé Ostropomycetidae mohou mít uzavřené plodnice, peritécia Gyalecta ulmi a další příbuzné druhy jsou indikátory zachovalých lesních porostů

Lecanoromycetidae Směs drobných lišejníků: Lecanora dispersa – Lecanorales Candelariella aurella – Candelariales Caloplaca crenulatella – Teloschistales etc. Lecanoromycetidae Peltigera praetextata – velký lišejník se sinicí (cyanolišejník) - Peltigerales Leptogium polycarpum – drobnější cyanolišejník - Peltigerales Anaptychia ciliaris – velký lišejník se zelenou řasou - Teloschistales

Komplexita stélek Systémy založené na podobnosti stélek SELHALY. Například ty, které sdružovaly lišejníky s komplexními (např. keříčkovitými) stélkami do jedné skupiny. Tu je příklad na různých cyanolišejnících: Massalongiaceae Pannariaceae

Lecanoromycetidae Výskyt velmi podobných keříčkovitých stélek ve stromě Peltigerales ukazují červené šipky

Leprózní lišejníky Lišejníky, které mají leprózní stélku a není u nich známé pohlavní rozmnožování (tvorba plodnic), byly často sdružovány. Skutečnost je ale jiná... Chrysothrix - Arthoniales Lecanora expallens – Lecanorales, Lecanoraceae Lepraria - Lecanorales, Stereocaulaceae Caloplaca crysodeta - Teloschistales

Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají Parmelia s. lat. byl obrovský rod, který je v současnosti rozdělen do mnoha drobných růdkú a rodečků. Parmelia s. lat. touto skupinou se zabívají typičtí „spliteři“ Parmelia 1803 Hypotrachyna 1974 Parmelina 1974 Xanthoparmelia 1974 Flavoparmelia 1986 Punctelia 1982 Flavopunctelia 1984 Melanelia 1978 Melanelixia 2004 Neofuscelia 1978 Pleurosticta 1931

Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají Caloplaca zůstala dodnes obrovským rodem i přes snahy některých lumperů jej rozdělit Caloplaca s. lat. touto skupinou se zabívají typičtí „lumpeři“ Caloplaca 1860 Gasparrinia 1848 Callopisma 1848 Blastenia 1852 Gyalolechia 1852 Pyrenodesmia 1853 Xanthocarpia 1853 Leproplaca 1888 Meroplacis 1909 Triophthalmidium 1933 Huea 1938