Kabely

Jednou z důležitých vlastností síťových kabelů je rychlost s jakou mohou přenášet data. Ta se vyjadřuje v Mb/s (Megabity za sekundu, anglicky megabite per second – Mbps). Přenosová rychlost udává, jaký objem informace se přenese za jednotku času. Základní jednotkou přenosové rychlosti je bit za sekundu (bit/s, b/s, nebo anglicky bps = bits per second). Jednotka udává, kolik bitů informace je přeneseno za jednu sekundu. Používají se i násobky základní jednotky jako Kbit/s, Kbps (kilobit per second) a hodnoty s jinými předponami jako Mega (M) Giga (G). Také se používá jednotka bajty za sekundu (B/s, Byte/s nebo Bps) a její násobky, přičemž platí, že 1 B/s = 8 b/s. Nejčastěji se u sítí LAN používají přenosové rychlosti 10 nebo 100 Mb/s nebo 1000 Mb/s = 1 Gb/s.

Koaxiální kabel (coaxial cable) je nejstarším kabelem používaným k propojování počítačů. Základem je měděný vodič, který je obalen plastovou izolací. Izolační vrstva je opletena stíněním (většinou kovové drátky nebo fólie). Vše je pak vloženo do vnějšího izolačně – mechanického obalu z plastu. Používají se dva druhy kabelů, které se od sebe liší elektrickými a mechanickými vlastnostmi. Pro koaxiální kabely je typická sběrnicová topologie. Rychlost dat je 10 Mb/s.

Tlustý koaxiální kabel (thick Ethernet) je nejstarším kabelem, dnes však používaným velmi málo. Byl poměrně tlustý (cca 10 mm), žluté barvy (odtud další název Yellow Ethernet)). Měl velmi dobré elektrické vlastnosti, které umožňovaly jeho použití v dlouhých kabelových segmentech, k nimž se připojovalo velké množství stanic. Proto se používal pro páteřní vedení (spojující jednotlivé sítě), dnes však tuto funkci zastávají optické kabely nebo kroucené dvojlinky. Nevýhody: Jeho hlavní nevýhodou jsou mechanické vlastnosti – tloušťka kabelu vyvolává potíže při montáži (hlavně v ohybech). Dalším velkým nedostatkem je připojení stanice ke kabelu. Ten vyžaduje použití speciálního odbočovacího prvku transceiveru (TCR), k němuž je připojen kabel traceiver cable ( nebo AUI cable). Transceiver je možné montovat pouze na předem označená místa kabelu. Odbočovací vodič může být dlouhý až 50 m. Odbočovací kabel AUI (Attchment Unit Interface) je zakončen 15 kolíkovým konektorem, který se zasunuje do protějšku v síťové kartě.

Tenký koaxiální kabel ( thin Ethernet ) – byl standardem kabeláží lokálních sítí. Dnes se s ním setkáme hlavně u starších sítí, ale i zde je postupně nahrazován kroucenou dvojlinkou. Jeho průměr je jen cca 5 mm, nejčastěji je černé nebo šedé barvy. Snadněji se instaluje, má však horší elektrické vlastnosti než „tlustý koax“, proto se používá pro kratší segmenty. Je zakončen BNC konektorem, který se zasunuje do síťové karty nebo T konektoru. Pro připojování jednotlivých počítačů ke kabelu se používá T konektor.

Tenký koaxiální kabel (thin Ethernet) Při připojení nového PC vyžaduje přerušení kabelu a vložení T-konektoru ( z něhož je pak vyveden připojovací kabel k síťové kartě). Opakované přerušování koaxu je příčinou jeho hojných poruch (nejčastěji vyvolaných špatným nakonektorováním koncovek). Poruchy se těžko vyhledávají, často bývají i nahodilé, nepravidelně se opakující. Zejména u starších kabeláží je nejspolehlivějším řešením opakujících se potíží přechod na kabeláž kroucenou dvojlinkou. Kabel musí být na obou koncích ukončen zakončovacím odporem (50)!. Jinak by se elektrický signál odrazil od konce kabelu a utlumil by ostatní signály. Odpor je vsazen do BNC konektoru, takže se jednoduše přišroubuje k T-konektoru u poslední (a první) stanice sítě. Vyšší spolehlivosti koaxiální kabeláže dosáhneme tak, že T-konektory nahradíme speciálními EAD zásuvkami, našroubovanými na zeď. Počítače se pak připojují koaxiálním patch kabelem. Odpadne příčina většiny poruch – mechanické namáhání kabelu.

Kroucená dvojlinka ( twisted pair cable ) Je odvozena od telefonního kabelu a dnes je nejrozšířenějším vodičem v sítích LAN. Elektrický signál, který je kabeláží přenášen, je náchylný na rušení. Koaxiální kabel řešil tento problém důkladnou izolací, opletenou stíněním. U kroucené dvojlinky spočívá ochrana v „kroucení“. Oba vodiče, jimiž je signál přenášen, se díky vzájemnému zkroucení pravidelně střídají, čímž se ruší možnosti ovlivňování jednoho vodiče druhým. V praxi se nejčastěji setkáváme s kabelem kategorie 5. Ten má čtyři páry vodičů a dovoluje přenos dat rychlostí 100Mb/s. Dříve se používal také kabel kategorie 3, jehož hlavním nedostatkem je rychlost přenášených dat pouze 10 Mb/s. Protože se oba kabely cenově neliší, dnes se instaluje především kabel kategorie 5 – jím natažená kabeláž přenese data rychlostí 10 i 100Mb/s. (I když ostatní prvky sítě pracují pouze rychlostí 10 Mb/s, nebude pozdější přechod na síť s rychlostí 100 Mb/s vyžadovat novou kabeláž!). Kroucená dvojlinka je mechanicky mnohem odolnější než koax, při montáži se s ní snadněji manipuluje a dovoluje přenos dat rychlostí až 100Mb/s (koaxiální kabel pouze 10Mb/s). Pro tento způsob kabeláže je typická hvězdicová topologie.

Nestíněná kroucená dvojlinka UTP (Unshielded Twisted Pair) Jednotlivé páry jsou vloženy do vnější plastické izolace. Je nejpoužívanějším vodičem v kabeláži sítí LAN.

Stíněná kroucená dvojlinka STP (Shielded Twisted Pair) Od nestíněného kabelu se liší kovovým opletením, které zvyšuje jeho ochranu proti vnějšímu rušení. Je samozřejmě dražší než nestíněný kabel a používá se jen tam, kde k vnějšímu rušení dochází.

Srovnání jednotlivých typů kabelů