Technika 1. světové války

Tanky první světové války Tanky během první světové války prodělaly značný vývoj od opomíjeného teoretického idey až po jednu ze zásadních zbraní ovlivňující výsledek válek, od prvních prototypů až k tisícikusovým sériím. Během první světové války uvízly válčící armády v zákopových bojích. Ani jedna z armád se nemohla pohnout z místa. Ten kdo zaútočil, utrpěl okamžitě obrovské ztráty způsobené moderními zbraněmi – kulomety a dělostřelectvem – nepřítele.

Britské tanky Tvůrcem prvního tanku byl plukovník ženistů Ernest Swinton, který se stal i velitelem prvního tankového oddílu v historii. Zjistil, že celá obrana je založena na ostnatém drátě a kulometech. Dostal nápad: „Co kdyby se proti nepříteli nasadila lehká bojová loď na kolech“. První tank byl vlastně něco jako válečná loď postavená na souš a nazývala se HMLS Centipede První skutečný bojový tank se nazýval Little Willy a byl postaven v roce 1915

Francouzské tanky Ve stejném roce jako Britové začali s výrobou tanků i Francouzi pod vedením Jean-Baptista Estienna. Zkonstruovali tehdy první francouzský tank Schneider CA-I. Nebyl však příliš úspěšný a při prvním masovém útoku byl dokonce odražen, což v konečném důsledku spojeneckým vojskům pomohlo, protože Němci začali tanky podceňovat a začali je vyrábět až na konci války. Nejlepším francouzským tankem byl Renault FT-17. Byl sice relativně lehký a malý, ale to byla i jeho výhoda – byl to jediný tank, který se dal přepravovat na nákladním autě.

Německé tanky Němci začali své tanky vyvíjet pozdě a projevilo se to v jejich nezralosti. Jejich jediným vyráběným typem byl A7V.

Bojové nasazení První masové nasazení tanků se odehrálo 20. listopadu 1917 u Cambrai a bylo velmi úspěšné, i když kvůli malému množství pěchoty bylo dobyté území vzápětí ztraceno. Zde se ukázalo, že „tanky jsou silné v útoku, ale slabé v obraně“.

Omezení a problémy Maximální rychlost tanků byla v tomto období malá: 8 km/h u britských tanků Mark IV atd. 12 km/h u francouzských St. Charmond Technické problémy: Průchodnost terénu byla poměrně malá – nedokázaly překonávat např. velké krátery. Pancíř neměl vnitřní záchytnou vrstvu, což vedlo k tomu, že po zásahu kulometnou palbou (i když neprorazila pancíř) se uvnitř odtrhávaly kusy pancíře - posádky nosily drátěné košile. Celková poruchovost – množství tanků vyřazených z boje poruchami bylo obrovské - např. v roce 1918 při konečné ofenzivě spojenců proti Německu činila 90 %.