Středověk Počátky Francie Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0111

Karlovci po rozpadu Francké říše Poté, co byla v roce 843 podepsána Verdunská smlouva, se Francká říše rozpadla na tři části. Západofranckou část získal pod svůj vliv Karel Holý. Panovníci z rodu Karlovců se udrželi na francouzském trůně až do roku 987, ale jejich vláda nebyla pevná. Leníci panovníka nabývali takové moci, že časem získali více majetku, než měl sám vládce. Tím rostla jejich moc, ale král se obával odebrat jim pozemky, protože potřeboval jejich podporu. V roce 987 vymřel rod Karlovců a Francie byla v rozkladu.

Kapetovci Mezi mocnými pány Francie se objevil Hugo Kapet (tzn. Pláštík), který vlastnil obrovské pozemky mezi Loirou a Seinou včetně města Paříž. V roce 987 se dostal na francouzský trůn, čímž položil základ k dynastii Kapetovců, a chytrou politikou začal sjednocovat svou říši (po úmrtí leníka připojil půdu zpět ke královským statkům), čímž si upevnil svou pozici. Můžeme tedy říci, že Hugo Kapet stál u zrodu středověké Francie. Rod Kapetovců zůstal na francouzském trůně díky principu nástupnictví, který nazýváme primogenitura (po smrti krále vládne nejstarší syn panovníka). Na stranu Huga Kapeta se přidala i církev, v jejímž zájmu bylo mít silný francouzský stát, který by církev podporoval, na své straně. Byl vyhlášen tzv. boží mír, který hrozil exkomunikací tomu, kdo by napadal církevní majetek a bral majetek jiným (tak se podařilo uklidnit dravé leníky bažící po další půdě na úkor jiných). Situace ve Francii se uklidnila a začal tak růst tohoto středověkého státu, který je od 12. století silným politickým hráčem Evropy.

Hugo Kapet 1) Iluminace pocházející ze 14. století, která zachycuje Hugo Kapeta na francouzském trůně.

Filip II. August Během dvou století se Francie stala významnou zemí, která měla uspořádanou vnitřní politiku, která diktovala kulturu většině západní Evropy a která se účastnila křížových výprav do Svaté země. Největším problémem tkvěl ve vztahu vůči anglickým panovníkům, kteří byli zároveň leníky francouzského krále. Chytrou sňatkovou politikou získávali Angličané stále více území ve Francii. Filip II. August se nejdříve pokusil anglické državy dobýt vojensky, čemuž se postavil na odpor Richard Lví srdce. Vleklé boje nepřinášely kýžený výsledek. Obratnou politikou získal půdu zpět Filip II. August, když nejdříve rozdmýchával rozpory mezi nástupci po Richardovi I. Lvím srdci. Nakonec využil pochybení Jana Bezzemka, který si vzal za manželku Isabelu z Angouleme, která byla zaslíbena jinému francouzskému šlechtici. Jan Bezzemek byl povolán jako leník francouzského krále, aby své jednání vysvětlil. Tím by však ztratil lesk anglický majestát, a proto Jan odmítl. Filip II. to vyhodnotil jako vypovězení lenní poslušnosti a většinu půdy Janovi odebral. Téměř všechny anglické državy získal do roku 1206. Zisk půdy potvrdil ještě v roce 1214 v bitvě u Bouvines. Tato událost je někdy určována jako bod, kdy se Francie stává silnější než Anglie. Filip II. podporoval umění. Během jeho vlády vznikla řada staveb, mimo jiné také Louvre, a modernizovala se Paříž, která se tak stala jedním z center středověkého umění a středověké vzdělanosti.

2) Na obrázku můžete vidět Filipovu pečeť. Filip II. August 2) Na obrázku můžete vidět Filipovu pečeť.

Ludvík IX. Francouzský Mezi další panovníky z rodu Kapetovců, kteří vynikají nad ostatními, patří Ludvík IX. Francouzský. Během svého života vedl řadu válek, ale nakonec uzavřel mír jak s Anglií, se kterou probíhaly během celého 13. století vojenské střety, tak s Aragonií na jihu území. Jeho význam bývá nejčastěji spojován s účastí na křížových výpravách, jichž se zúčastnil dvakrát. Při své první účasti na sedmé křížové výpravě (1244) do Egypta byl přes řadu úspěchů zajat a byl nucen se vzdát. Do Francie se však vrátil s uznáním zásluh celou Evropou, čímž posílil svou pozici silného panovníka. Osudovou se mu stala účast na osmé křížové výpravě, na níž se vydal s podlomeným zdravím. Nakonec zemřel v roce 1270 na infekční chorobu (pravděpodobně tyfus). Za své zásluhy pro církev a bohabojný život byl v roce 1297 svatořečen.

3) Vyobrazení Ludvíka IX. Francouzského v kronice ze 14. století. Ludvík IX. Francouzský 3) Vyobrazení Ludvíka IX. Francouzského v kronice ze 14. století.

Filip IV. Sličný Na konci 13. století získávala šlechta zpátky moc a chtěla se podílet na vládě. Francouzský král Filip IV. Sličný se rozhodl ustoupit a přislíbil svolávání tzv. generálních stavů (shromáždění zástupců šlechty a duchovenstva, které schvalovalo vyhlašování daní). Filip IV. si vynahradil ztrátu světské moci posílením vlivu na církevní úřady. Přinutil papeže přestěhovat své sídlo z Říma do Avignonu (tzv. avignonské zajetí, které trvalo od roku 1309 do roku 1378). Filip IV. se marně pokoušel najít cestu, jak naplnit královskou pokladnu čerpáním bohatství měst ve Flandrech (ani diplomaticky, ani vojensky). Peníze získal jinou cestou – zasloužil se o zrušení bohatého templářského řádu, který na jeho nátlak papež Klement V. prohlásil za kacířský. Ve vykonstruovaném procesu bylo upáleno mnoho představených řádu, mezi jinými i velmistr Jaques de Molay (1314). Posledním panovníkem z rodu Kapetvců se stal Karel IV. Sličný, který umřel v roce 1328. Dědicem francouzské koruny se stává boční větev rodu Kapetovců – rod Valois. Přesto začal spor o francouzský trůn, do kterého se zapletlo i anglické království. Tento spor odstartoval stoletou válku.

4) Náhrobek Filipa IV. Sličného v bazilice Saint Denis. Filip IV. Sličný 4) Náhrobek Filipa IV. Sličného v bazilice Saint Denis.

Papežský palác v Avignonu 5) Papežský palác poskytoval nucený azyl papežům téměř celé 14. století.

6) Podobizna velmistra templářského řádu, která vznikla v 19. století. Jaques de Molay 6) Podobizna velmistra templářského řádu, která vznikla v 19. století.

Otázka závěrem 1) Popiš nástup Kapetovců na trůn a jejich vliv na vytvoření středověké Francie. 2) Charakterizuj vztah Filipa II. Augusta k Anglii. 3) Popiš vládu Filipa IV. Sličného.

Literatura ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN 80-7235-152-4. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-82-1.

Obrázky 1) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/HugoKapet.jpg 2) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Sceau_Philippe_Auguste.j pg 3) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Ludvik_svaty.jpg ) 4) PHGCOM. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f4/Bust_of_Philippe_le_Bel_Sai ntDenis.jpg 5) ROSIER, Jean-Marc. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/Avignon%2C_Palais_des_P apes_by_JM_Rosier.jpg 6) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/50/JacquesdeMolay.jpg