Poznej osobnost našich dějin z 20.století Název školy Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0484 Název projektu Rozvoj žákovských kompetencí pro 21. století Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUM Poznej osobnost našich dějin z 20. stoletíí Označení DUM VY_32_INOVACE_11_3_12 Autor Mgr. Jana Pešatová Datum 10.8.2013 Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Tematický okruh Moderní dějiny Ročník 3. ročník gymnázia www.zlinskedumy.cz

Poznej osobnost našich dějin z 20. století Na základě fiktivních dopisů

Na základě obsahu dopisu urči, kdo by teoreticky mohl být jeho autorem!

1. fiktivní dopis „Má drahá Hano, jak jistě víš, celý svůj život jsem zasvětil diplomacii a naší republice. Věřil jsem, že dokážeme pokračovat v díle mého předchůdce a že zůstaneme věrni jeho odkazu. Ale ztrácím víru v západní demokracii, ve slušnost a poctivost v mezinárodní politice. Podpis té dohody znamená nejen ztrátu naděje, ale také velkou potupu pro náš stát. My dva tady nemůžeme zůstat, odjedeme do Londýna a já udělám vše pro nápravu věcí. Jen těch sil mi ubývá…“

2. fiktivní dopis „Vážený soudruhu, znám tě už nějaký pátek a vím určitě, že nebudeš mým důstojným nástupcem. Já už ale nemám ani chuť ani zdraví ani vůli pokračovat ve vrcholné politice. V 50. letech jsem byl 9 let v kriminále, to se na mě podepsalo. Předám ti funkci generálního tajemníka strany, ale zůstanu zřejmě nadále prezidentem. A musím dodat, že to už na delší čas nevidím. Je rok 1987, kdoví, co bude za dva roky?“

3. fiktivní dopis „ Můj synu, drahý Milane, dnes jsem se dozvěděl, že jsme oba ve stejné věznici, tady v Plzni na Borech. Já jsem dostal trest smrti, ale pevně věřím, že tebe osvobodí. Spoléhám v tomto směru na Ludvíka Svobodu, je to skvělý voják a čestný muž. Chtěl bych, abys věděl, že jsem se ničím neprovinil, republiku jsem nezradil, ale nemám rád komunisty a to se mi stalo osudným. Zítra, 21. června 1949, mě tady na dvoře pověsí jako psa…“

4. fiktivní dopis „Moje milovaná Jano, už mi moc sil nezbývá, ale má duše se dokáže stále radovat, těšit se ze všech krás světa… Ta sláva s předáváním ceny toho švédského vynálezce už na mě je opravdu moc. Jsem ti moc vděčný, žes tam jela místo mne. A představ si, že o tom v novinách nebyla zprávička! Ti bolševici by přeci nemohli opěvovat básníka, který nesnášel Gottwalda! Přitom jsem , považ, teprve druhý Čech, který byl takto poctěn! Já jsem ale dalek toho, abych se nad tím rozčiloval. A víš co? Tu Chartu bych klidně podepsal znovu!“

5. fiktivní dopis „…Víš, trvalo mi dlouho, než jsem sebrala sílu ti napsat těchto pár řádků. Celé hodiny jsem seděla s perem v ruce a nevěděla, jak začít. Tak raději rovnou k věci. Nejdříve malou radu. Měl bys konečně přestat kouřit, já jsem nejlepším důkazem toho, že cigarety jsou svinstvo. Připravuji se na poslední cestu, jsem vážně nemocná. A chci, abys byl šťastný, až tu nebudu. Nezůstávej sám a pokračuj ve své činnosti. Piš dál! A nezapomeň na můj Výbor dobré vůle!“

6. fiktivní dopis „Drahý příteli, dlouho jsme se neviděli, ale StB mě sleduje na každém kroku. Kdoví, jestli tento dopis budeš číst… Pracuji teď od roku 1970 u Západoslovenských státních lesů jako mechanizátor. Nikdy mi neodpustí můj „socialismus s lidskou tváří“ a mé opoziční snahy. Doufám, že i ty jsi po vyloučení z KSČ zdráv a stejně jako já někde ve stínu čekáš na důchod. Rád bych tě někdy viděl, ale vím, že tomu setkání se budou snažit zabránit…“

7. fiktivní dopis „ Drahá Helenko, tak jsem se ocitl už ve čtvrtém koncentračním táboře. Tentokrát mě převezli do Bergen – Belsenu a je to tady mnohem horší, než v těch předchozích. Mé tělo chátrá a slábne. Je tu bohužel epidemie tyfu a já jsem se zřejmě taky nakazil. Nevím, jestli to zvládnu. Ještě že se toho nedožil Karel! Buď statečná a netrap se, já v sobě nemám nenávist, už jenom smíření…“

Autoři fiktivních dopisů: 1. dopis: Edvard Beneš 2. dopis: Gustav Husák 3. dopis: Heliodor Píka 4. dopis: Jaroslav Seifert 5. dopis: Olga Havlová 6. dopis: Alexander Dubček 7. dopis: Josef Čapek