1 Soudcovy intuice JUDr. Tomáš Sobek, Ph.D. KPT PrF MU

2 Historický kontext První třetina 20. století Německo – škola volného práva USA – americký právní realismus -kritika (akademického i soudcovského) formalismu -problém neúplnosti a neurčitosti formálního práva -živé právo vs. právo v oficiálních textech -subjektivní prvky soudního rozhodování

3 Dvě otázky Vzhledem k soudnímu rozhodování rozlišujeme dvě základní otázky: -normativní otázku, jak by soudci měli rozhodovat své případy, tedy co je správným způsobem rozhodování -deskriptivní otázku, jak soudci ve skutečnosti rozhodují své případy. Američtí realisté chtěli zkoumat soudcovské rozhodování z pozic empirické vědy, soustředili se na „sociologickou platnost“ práva.

4 Roscoe Pound Roscoe Pound (1870–1964), děkan Harvard Law School (1916–1936), přírodovědec a zakladatel sociologické jurisprudence. -propagoval sociologický (jakožto „skutečně“ vědecký) přístup k právu. -kritizoval tzv. mechanickou jurisprudenci – dogmatický, formálně-technický přístup, založený na rigidních schématech dedukce z apriorně přijatých koncepcí -rozlišoval -law in books: pravidla, která podle oficiální teorie práva regulují vztahy lidí (= formální prameny práva); -law in action: pravidla, která vztahy mezi lidmi v právní praxi skutečně regulují „Školy musí učit pravidla, podle kterých soudci rozhodují případy. Nesmí učit jiné právo než to, které je uznáno a vynucováno soudy.“

5 Karl Llewellyn Karl Llewellyn (1893–1962). To, co bylo tradičně chápáno jako právní pravidla, byla jen „papírová“ pravidla, „skutečná pravidla“ ztělesňují to, co soudci skutečně dělají. Jestliže jsou intuice významné pro soudní rozhodování, pak je intuitivní odhad významný i pro strategická rozhodnutí advokáta. „Klient Vás platí za to, že Váš intuitivní odhad  hunch  bude správný. Ano, zaplatí Vám i tehdy, když bude špatný. Ale jen jednou.“ Llewellyn svým studentům říkal: „Potřebujete více případů, více případů, více a více a více.“ Přitom není důležité si pamatovat veškeré jejich detaily, důležité je adaptovat svoje myšlení na soudcovské myšlení.

6 Benjamin Cardozo Benjamin Cardozo (1870–1938) -Soudce je člověk jako každý jiný. -Myšlení soudce je ovlivňováno psychickými silami, které jsou z velké části podvědomé. „Hluboko v podvědomí jsou další síly, přitažlivé a odpudivé, slabosti a předsudky, celý komplex instinktů, emocí, zvyků a zakořeněných přesvědčení, které utvářejí člověka, ať už je stranou sporu, nebo soudcem.“ -Soudce se nemůže zcela odstřihnout od svých emocí a od své osobní povahy. „Můžeme se snažit vidět věci objektivně, jak chceme. Ale nikdy je nemůžeme vidět jinýma očima než svýma vlastníma.“

7 Joseph Hutcheson Soudce Joseph Hutcheson (1879–1973) -Původně měl za to, že právní myšlení je logickým myšlením s exaktně vymezenými právními kategoriemi a že osobní pocity soudce jsou něčím nevědeckým, co do právního myšlení nepatří. -Nakonec dospěl k názoru, že aplikace práva primárně nespočívá v logickém odvození, ale že soudci jsou k rozhodnutí vedeni svým citem pro věc a vytříbenou intuicí. „Soudce ve skutečnosti rozhoduje svým cítěním a nikoli posouzením; tušením a nikoli racionálním úsudkem.“ „Když je případ těžký nebo zamotaný … proberu všechny materiály, které mám k dispozici, náležitě o nich přemýšlím, nechám rozehrát svoji imaginaci, rozebírám příčinu, čekám na pocit, tušení [the hunch], intuitivní záblesk porozumění, který zažehne jiskru spojující otázku a rozhodnutí, tím se prosvětlí cesta v místě, které je pro soudce nejtemnější.“

8 Jerome Frank Jerome Frank (1889–1957) -dominance závěru argumentu nad jeho premisami -advokát potřebuje takový závěr argumentace, který vyhovuje jeho klientovi -Soudce si nejdřív vytvoří intuitivně názor o výroku svého rozhodnutí, teprve pak domýšlí důvody -Intuice jsou formovány právními, politickými, ekonomickými a morálními postoji soudce, jeho výchovou, vzděláním, charakterem a tak dále. „Když soudce dospěje ke své intuici, nemá hezky oddělená svá přesvědčení jako ‚fakty‘ od svého rozhodnutí jako ‚práva‘. Jeho obecná intuice je spíše nedílná a smíšená. Ovlivňuje jeho výrok o faktech, a to jak pro veřejnost, tak i pro něj samotného.“

9 Richard Posner Intuice často fungují na tom principu, že případy zdánlivě nové jsou subtilním způsobem analogické tomu, s čím jsme se už setkali, co už jsme někdy museli řešit. Čím zkušenější soudce, tím víc se spoléhá na své vlastní intuice a méně na ad hoc konstrukce, které mu předkládají advokáti. „Intuice hraje významnou roli v soudním, ale i ve většině jiných rozhodování. Schopnost intuice umožňuje soudci, podnikateli, ale i vojenskému veliteli, aby udělal rychlé rozhodnutí bez vědomého zvažování a srovnávání kladů a záporů s ohledem na možné směry jednání. Nejlépe bude jí rozumět tak, že je to schopnost sáhnout do podvědomé zásobárny poznání, které člověk získal vzděláním a zvláště pak svými osobními zkušenostmi (které v praxi vedou až k automatismu).“

10 Děkuji za pozornost Tento studijní materiál byl vytvořen jako výstup z projektu č. CZ.1.07/2.2.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.