Substantiva 1. a 2. deklinace Oběšený, anatomicky preparovaný člověk - ilustrace z Vesaliovy De humani corporis fabrica

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Slovníkový tvar substantiv 1. deklinace: Znamená to tedy: -a -ae f. nom. sg. má koncovku -a gen. sg. má koncovku -ae rod vždy femininum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Slovníkový tvar substantiv 1. deklinace: Rozhodující pro zařazení do deklinace je koncovka genitivu singuláru –ae. Srovnej: -a -ae f. costa, ae, f. (žebro) X diaphragma, atis, n. (bránice)

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Vzor pro substantiva 1. deklinace je „žebro“: Slovníkový tvar čteme: costa, costae, femininum Substantiva 1. deklinace mají tyto tvary: costa, ae, f. sg. pl. nom. cost-a cost-ae gen. cost-ārum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Nyní budeme pracovat s těmito substantivy 1. deklinace: incīsūra, ae, f. (zářez, rýha) scapula, ae, f. (lopatka) spīna, ae, f. (hřeben) vertebra, ae, f. (obratel) columna, ae, f. (sloup, val) rūga, ae, f. (řasa)

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Příklad 1: Na horním okraji lopatky je zářez, který se nazývá „zářez lopatky“. Řídící substantivum „zářez“ je tedy specifikováno jiným substantivem „lopatka“. Lopatka je přívlastek neshodný, a proto musí být v genitivu. Protože řešíme pouze jeden zářez na jedné lopatce, jsou obě substantiva v singuláru. Výsledek vypadá takto: incīsūra scapulae.

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Příklad 2: Podobně pojmenujeme hřeben (spīna) na lopatce. Výsledek vypadá takto: spīna scapulae. Scapula Incīsūra scapulae Spīna scapulae

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Příklad 3: Víme, že obratel je latinsky „vertebra“. Pokud budeme chtít vyjádřit více obratlů, tedy „obratle“, tvoříme nom. pl., který bude znít: vertebrae. Poznámka: Tvar nominativu plurálu. je u substantiv 1. deklinace shodný s tvarem genitivu singuláru. incīsūra scapulae (zářez lopatky) X scapulae (lopatky – nom. pl.)

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Příklad 4: Na poševních stěnách jsou příčné řasy (rūgae), které tvoří dva (přední a zadní) tzv. podélné valy (columnae). Jeden val označíme slovem „columna“. Tento val skládá z mnoha řas, budeme proto tvořit spojení „val řas“. „Řasy“ jsou přívlastek neshodný, budou tedy v genitivu. Spojení bude znít: columna rūgārum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 1. deklinace Příklad 4: Spojení bude znít: columna rūgārum („val řas“) Příklad 5: Protože jsou podélné valy dva, můžeme je pojmenovat souhrnně, tedy „valy řas“. Spojení bude znít: columnae rūgārum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Slovníkový tvar substantiv 2. deklinace: Znamená to tedy: -us -er -um -on m. m. (f.) n. -ī nom. sg. je zakončen -us -er -um -on koncovka gen. sg. -ī rod m. nebo f. vždy n.

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Rozhodujícím kritériem pro zařazení substantiva do druhé deklinace je koncovka genitivu singuláru –ī. Bez znalosti tvaru gen. sg. deklinaci bezpečně neurčíme. Srovnej: mūsculus, ī. m. (sval) 2. deklinace corpus, oris, n. (tělo) 3. deklinace arcus, ūs, m. (oblouk) 4. deklinace

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace 2. deklinace má čtyři vzory: mūsculus, ī, m. (sval) diameter, trī, f. (průměr) ligāmentum, ī. n. (vaz) cōlon, ī, n. (tračník) Pozn.: Vzor cōlon je pro substantiva řeckého původu.

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Tabulka skloňování nom. sg. mūscul-us diameter ligāment-um cōl-on gen. sg. mūscul-ī diametr-ī ligāment-ī cōl-ī nom. pl. ligāment-a cōl-a gen. pl. mūscul-ōrum diametr-ōrum ligāment-ōrum cōl-ōrum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace U vzoru mūsculus, ligāmentum a cōlon tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. mūscul- -us mūscul- -ī ligāment- -um ligāment- cōl- -on cōl-

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace U vzoru mūsculus, ligāmentum a cōlon tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. Pokud je kmen zakončen samohláskou, nedochází ke stahování. mūscul- -us mūscul- -ī crāni- -um crāni- gangli- -on gangli-

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace U vzoru mūsculus, ligāmentum a cōlon tvoříme genitiv singuláru přidáním koncovky –ī ke kmeni, který získáme odtržením koncovky nominativu. Pokud je kmen zakončen samohláskou, nedochází ke stahování. U vzoru diameter klademe genitivní koncovku –ī přímo za slovo. Ze zakončení –er se vypouští „e“. diameter diametr- -ī cancer cancr-

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Následuje několik příkladů s těmito substantivy: condylus, ī, m. (kondyl) humerus, ī, m. (kost pažní) capitulum, ī, n. (hlavička) trochlea, ae, f. (kladka) fossa, ae, f. (jamka) ōlecrānon, ī, n. (olekranon, zakončení loketní kosti) commissūra, ae, f. (komisura, spoj, spojení) labium, iī, n. (ret) mūsculus, ī, m. (sval) dorsum, ī, n. (záda) flexūra, ae, f. (ohbí, ohyb) cōlon, ī, n. (tračník) bulbus, ī, m. (bulva, koule)

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Humerus Příklad 1 Popišme části kosti pažní (humerus, ī, m): distální konec (condylus) hlavičku (capitulum) pro skloubení s radiem kladku (trochlea) pro skloubení s ulnou Výsledná spojení budou vypadat takto: Condylus humerī Capitulum humerī Trochlea humerī Condylus humeri Trochlea humeri Capitulum humeri

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Humerus Příklad 1 Popišme části kosti pažní (humerus, ī, m): jamka, kam zapadá loketní výběžek ulny (ōlecrānon): „jamka olekranu“. Spojení bude znít: fossa ōlecrānī Fossa olecrani Condylus humeri Trochlea humeri Capitulum humeri

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Příklad 2: Pojmenujme spojení (commissūra) horního a dolního rtu (labium). Labium je zde přívlastek neshodný ke commissūra. Protože se zde jedná o dva rty (horní a dolní) bude labium v genitivu plurálu. Výsledné spojení: commissūra labiōrum Commissura labiorum

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Příklad 3: Pojmenujme souhrnně svaly (mūsculus) zad (dorsum). Řídícím substantivem je mūsculus. Protože se jedná o skupinu svalů, bude subst. mūsculus v nominativu plurálu. Dorsum je přívlastek neshodný, jedná se zde o jedna záda, proto musí být v genitivu singuláru. Výsledné spojení: musculī dorsī Musculi dorsi

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Příklad 3: Výsledné spojení: musculī dorsī Poznámka: Tradiční české označení nemusí vždy odpovídat latinskému termínu. Musculi dorsi zádové svaly X musculī dorsī („svaly zad“) prsní bradavka X papilla mammae („bradavka prsu“)

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Příklad 4: Popišme ohbí (flexūra) tračníku (cōlon). Výsledné spojení: flexūra cōlī Poznámka: Tračník má dvě ohbí: flexūra cōlī dextra (pravé ohbí tračníku) flexūra cōlī sinistra (levé ohbí tračníku) Flexura coli dextra

Substantiva 1. a 2. deklinace Substantiva 2. deklinace Příklad 5: Vytvoříme souhrnný termín pro orgány (organum) oka (oculus) Orgány budou v nominativu plurálu. Oculus je přívlastek neshodný, bude proto v genitivu singuláru. Výsledné spojení bude znít: organa oculī. Poznámka: V anatomii hovoříme o tzv. přídatných orgánech oka (organa oculī accesōria). Příklad 6: Mezi přídatné orgány oka patří svaly (mūsculus), které pohybují oční koulí (bulbus). Souhrnné označení těcho svalů je mūsculī bulbī („svaly koule“).

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I Ukázka běžné lékařské zprávy. Latinské a řecké termíny jsou v praxi většinou počeštěny. Čistá latina se používá pouze v diagnóze (zkratka „dg.“).

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Pro tvorbu latinských diagnóz platí stejná pravidla jako pro anatomické názvosloví. Ve většině diagnóz vystačíme opět pouze s nominativem a genitivem singuláru a plurálu. V následujících příkladech budeme pracovat s těmito výrazy: frāctūra, ae, f. (zlomenina) ulna, ae, f. (loketní kost) collum, ī, n. (krček) radius, iī, m. (vřetenní kost, radius) humerus, ī, m. (kost pažní) et (a) clāvicula, ae, f. (klíční kost)

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 1: Popíšeme zlomeninu (frāctūra, ae, f.) loketní kosti (ulna, ae, f.). Zlomenina je řídícím substantivem v nominativu singuláru. Ulna (jakožto další substantivum) je přívlastek neshodný, je tedy v genitivu (zlomenina koho, čeho? – zlomenina ulny). Diagnóza tedy bude znít: frāctūra ulnae Frāctūra ulnae

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 2: Ukážeme si složitější strukturu diagnózy se třemi substantivy: 1) frāctūra, 2) collum, 3) radius. Budeme popisovat zlomeninu krčku radia (anat. collum radiī). Krček se stává přívlastkem neshodným ke zlomenině, a proto přechází do gen., radius je nadále přívlastkem neshodným ke krčku, proto je stále v genitivu. Diagnóza tedy bude znít: frāctūra collī radiī Frāctūra collī radiī

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 3 Popišme zlomeninu kosti pažní (humerus) Diagnóza bude znít: frāctūra humerī Fractura humeri lateris sinistri

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 3 Diagnóza bude znít: frāctūra humerī Poznámka: U párových útvarů je často třeba uvést stranu. K tomu slouží ustrnulá vazba: lateris dextrī (pravé strany) lateris sinistrī (levé strany) Tyto vazby se zkracují zkratkami „l. dx.“ a „l. sin.“. Celá diagnóza tedy zní: frāctūra humerī lateris sinistrī Fractura humeri lateris sinistri

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 4: V tomto případě dojde zároveň ke zlomenině radia a ulny. Je tedy třeba souřadně spojit dvě substantiva (radius, ulna) – učiníme tak latinskou spojkou „et“ (a). Diagnóza tedy bude znít: frāctūra radiī et ulnae Fractura radii et ulnae

Substantiva 1. a 2. deklinace Diagnózy I: Ukázky jednoduchých diagnóz Příklad 5: Zkuste určit diagnózu podle obrázku. Správná odpověď je frāctūra clāviculae lateris dextrī Fractura claviculae lateris dextri