prof. RNDr. René Wokoun, CSc. Odborný seminář v rámci projektu: Stimulace lidských zdrojů ve výzkumu regionálního rozvoje (s akcentem na podporu výzkumného potenciálu v Ústeckém kraji) „Paul Krugman – Přínos pro výzkum regionálního rozvoje a jeho popularizaci“ prof. RNDr. René Wokoun, CSc. 30. 4. 2010, Ústí nad Labem

Laureátem Nobelovy ceny za ekonomii se za rok 2008 stal Američan Paul Krugman. Oceněn byl za analýzu obchodních zákonitostí a lokalizaci ekonomické aktivity. Ke svému ocenění řekl, že doufá, že zisk deseti miliónů švédských korun (25 miliónů korun) příliš nezmění jeho život.

Švédská akademie věd v roce 2008 ocenila Nobelovou cenou za ekonomii Paula Krugmana: „Jaké jsou účinky volného obchodu a globalizace? Jaké jsou hnací síly celosvětové urbanizace? Paul Krugman formuloval novou teorii, která odpovídá na tyto otázky,“ uvedl výbor pro udělování Nobelovy ceny při Švédské akademii věd. „Integroval dosud oddělené výzkumné obory mezinárodního obchodu a hospodářské geografie,“ dodává se ve zprávě výboru.

PAUL ROBIN KRUGMAN (57) Narodil se 28. února 1953 v židovské rodině. Vyrostl na newyorském Long Islandu. Je absolventem Massachusettského technického institutu a profesorem ekonomie a mezinárodních vztahů na Princetonské univerzitě v New Jersey (od roku 2000). Vyučoval také na Yaleově a Stanfordově univerzitě. Pravidelně publikuje sloupky či fejetony například v listu The New York Times. Je politickým liberálem, stoupencem demokratů a kritikem amerického prezidenta George Bushe a jeho domácí i zahraniční politiky. Kritizoval například pevné devizové kurzy ve východní a jihovýchodní Asii a thajskou ekonomickou politiku před finanční krizí v tomto regionu v roce 1997. Obecně je považován za neokeynesiánce, tedy mimo jiné propagátora intervence státu do ekonomiky podporou investic. V akademickém světě je dobře znám pracemi z oblasti obchodních teorií a analýzami měnových krizí. V roce 1991 mu udělila Americká ekonomická asociace Medaili Johna Batese Clarka pro ekonomy mladší 40 let. Je řazen mezi 50 nejvlivnějších ekonomů současnosti a je autorem dvaceti vědeckých prací a publikací.

Za co tedy vlastně Krugman získal Nobelovu cenu? Stručně řečeno, Krugman vytvořil teorii popisující příčiny a mechanismus globalizace. A ačkoli bývá považován za „levičáka“, není kritikem globalizace.

Dle oficiálního vyjádření Paul Krugman získal Nobelovu cenu za ekonomii „za analýzu obchodních vzorců a geografie ekonomických aktivit“. Rozšířil zásadním způsobem klasickou teorii komparativních obchodních výhod anglického ekonoma Davida Ricarda. Nová teorie mezinárodního obchodu pracuje i s modelem přímých zahraničních investic, tedy vývozu kapitálu. Krugman byl rovněž oceněn za novou ekonomickou geografii. Krugmanova ekonomická geografie dokáže vysvětlit, proč se některé země vyvíjely rychleji než jiné a proč vlastně probíhá ekonomická globalizace.

V akademickém světě je nejvíce znám svou "novou teorií obchodu" a vysvětlením měnových krizí. Jeho teorie je podle zprávy výboru založena na předpokladu úspor z rozsahu, to znamená na faktu, že řadu výrobků a služeb lze ve velkých sériích produkovat s nižšími náklady než v menších objemech. Krugmanova teorie odpovídá na otázku, proč světovému obchodu dominují země s podobnými charakteristikami i podobnými produkty, jako tři největší světové ekonomiky USA, Japonsko a Německo. Pomáhá vysvětlit, jak se vzájemně posilují procesy urbanizace a masové produkce, které za pomoci vyšších mezd a širší nabídky zboží rozdělují světové oblasti na vyspělé urbanizované jádro a méně rozvinutou periferii.

Podstata teorií (David Ricardo, 1772-1823) Krugmanův přínos Potvrzení praxí Vznik nadnárodních společností Nová ekonomická geografie

1) Metodický přístup P. Krugmana V řadě případů využívá P.Krugman matematického aparátu, který je poměrně jednoduchý, přičemž vede k netriviálním závěrům (typicky bifurkace v závislosti na vstupních parametrech). V modelech často využívá předpoklad rostoucích výnosů z rozsahu. P. Krugman se snaží řadu věcí vysvětlit jednoduše, často za pomoci grafického aparátu. Poměrně dobře přibližuje komplikované problémy laickému publiku. Modely testuje empiricky (ne vždy je to ovšem možné), což zvyšuje jejich váhu.

2) Podstata teorií (David Ricardo, 1772-1823) Teorie obchodu – Ricardův model komparativních výhod se ukázal neschopným vysvětlit moderní mezinárodní obchod – řada států spolu obchoduje se stejným typem zboží. Krugman vysvětluje koncentraci stejných aktivit na několika místech rostoucími výnosy z rozsahu, obchod potom pomocí spotřebitelského chování (spotřebitel preferuje diverzifikaci). Obchod nicméně může být pro někoho výhodnější a pro někoho méně výhodný (tyto závěry můžeme nalézt např. v Prebischově modelu). Stěžejní článek vyšel v roce 1979.

3) Krugmanův další přínos – ekonomická geografie Ekonomická geografie – Krugman zasadil předpoklad rostoucích výnosů z rozsahu do prostoru a vytvořil model vysvětlující lokalizaci firem a rozvoj regionů na bázi jádro-periferie. V jádru pozoruje za určitých podmínek kumulativní efekty, které rozšiřují nůžky v ekonomické úrovni mezi jádrem a periferií. Jádrem je přitom myšleno město, region nebo stát, kde se koncentruje výroba. Co do závěrů koresponduje s teorií obchodu, jedná se v podstatě o její transformaci. Stěžejní článek vyšel v roce 1991.

První publikace, která se zasloužila o vznik nové ekonomické geografie 1991, Journal of Political Economy V tomto článku, na základě modelu , odpovídá P. Krugman na otázku proč se průmyslová výroba koncentruje do určitých regionů a proč vzniká diferenciace v ekonomické úrovni regionů Model je vystavěn na bázi centrum – periferie (dva regiony)‏ Rostoucí výnosy z rozsahu (úspory z rozsahu) v průmyslu a dopravní náklady jsou hlavní faktory, které vedou ke koncentraci a diferenciaci

V čem spočívá přínos P. Krugmana pro novou ekonomickou geografii? Krugmanovy závěry jsou velmi zajímavé, přičemž otevřely nové perspektivy regionální ekonomie, avšak neobsahují jeho teorie žádnou „novou“ myšlenku, nicméně se jedná o vynikající syntézu: Prostorové uspořádání aktivit (Thünen, Weber,Moses, Lösch…)‏ Formální aparát monopolistické konkurence – Dixit, Stiglitz Rostoucí výnosy z rozsahu (úspory z rozsahu) – A.Smith, A.Young, Marshallovy externality Organizace průmyslu – Hotelling Iceberg efekt – P. Samuelson Kumulativní kauzalita a divergence – G. Myrdal

4) Řešené problémy P. Krugmanem - potvrzení praxí Finanční krize – ještě před sérií finančních krizí asijských tygrů (v roce 1979!) publikuje Krugman článek zabývající se fixními kurzy a spekulativními útoky na měnu. Jedná se o tzv. „První generaci“ modelů finančních krizí na kterou navazují další generace (zejm. druhá)‏

Závěrem - Krugmanův význam pro regionální vědu a ekonomii „Objev“ ekonomické geografie ve smyslu ekonomie v prostoru Matematizované ekonomické modely na mikroekonomické bázi (standardní optimalizace a rovnováha) vysvětlující prostorové uspořádání aktivit, divergenci i konvergenci v ekonomické úrovni regionů Teoretický posun od oddělených modelů k syntéze Rehabilitace regionální ekonomie – na úroveň standardní ekonomie

Prof. RNDr. René Wokoun, CSc. E-mail: wokoun@vse.cz Děkuji za pozornost Prof. RNDr. René Wokoun, CSc. E-mail: wokoun@vse.cz