Elektromagnetické záření 2. část Autor: Mgr. Eliška Vokáčová Gymnázium K. V. Raise, Hlinsko, Adámkova 55 2013, únor

2. Elektromagnetické vlnění - jednotlivé druhy Obr. 1

Radiové vlny Druhy: dlouhé, střední, krátké, velmi krátké. Využití:přenos informací, zpráv, hudby a obrazu při rozhlasovém a televizním vysílání. Zdroj: anténa – vodič, který vysílá elmag.vlny ve formě střídavých proudů o vysoké frekvenci

Pro přenos informací musí být elmag.vlna nejprve modulována (upravena) podle zvuku nebo obrazu (kopíruje např. průběh kmitů hlasivek). Modulovaná nosná vlna je vysílána anténou, postupuje k přijímači, kde se přenesený zvuk opět snímá a rozechvívá membránu reproduktoru.

Čím kratší je vlnová délka vlny (vyšší kmitočet), tím více informací lze přenášet. Obr. 2 Obr. 3

Šíření radiových vln DV a SV – využívá se ohyb vlnění podél zemského povrchu, vlnění se šíří i za velké překážky a členitým terénem;

KV – využívají odrazu od ionosféry (vodivé vrstvy atmosféry); Obr. 4

VKV – nutná přímá viditelnost mezi vysílačem a přijímačem – síť retranslačních vysílačů; TV signál – vysílán ze stacionární družice – obíhá kolem Země stejnou rychlostí, jako se Země otáčí – zůstává stále nad stejným místem. Obr. 5

Příjem TV obrazu – televizní přijímač Princip: svazek elektronů, jež vyletují z rozžhavené katody, je vychylován magnetickým polem svisle i vodorovně.

Mikrovlny  = 0,001m – 0,1 m Odrážejí se od kovových předmětů a využívají se v radiolokaci při sledování pohybu letadel a lodí za tmy a mlhy. RADAR („Radio Detecting and Ranging“) = „vyhledávání a zaměřování pomocí radiových vln“ – navigace, měření rychlosti

Mobilní telefony – přenos informací pomocí vln o kmitočtu 900 MHz (=0,3 m). Rozsáhlá síť malých antén. GPS – „globální poziční systém“ určuje polohu s přesností několika metrů, využívá satelitní síť 28 družic umístěných ve výšce 20 200 km s oběžnou dobou ½ dne, vysílajících kódované signály na frekvencích 1227 MHz a 1575 MHz. Obr. 7

Mikrovlnné trouby - =0,12 m mikrovlny jsou pohlcovány v látkách, ohřívají je a přenášejí teplo. Obr. 8

Použité zdroje KOLÁŘOVÁ, Růžena; BOHUNĚK, Jiří; ŠTOLL, Ivan. Fyzika pro 9. ročník základní školy. Dotisk 1. vydání. Nakladatelství Prometheus, spol. s r. o., Praha 4, 2003. Učebnice pro základní školy. ISBN 80-7196-193-0. Zdroje obrázků: O. Mejsnar. [cit. 2013-01-29]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/Jested_002.JPG/401px-Jested_002.JPG > obr. 2 Sebastian Janke. [cit. 2013-01-29]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a5/Ionospheric_reflection.png/800px-Ionospheric_reflection.png>, obr. 4 Søren Peo Pedersen. [cit. 2013-01-29]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW:<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/CRT_oscilloscope.png> , obr. 6 www.office.microsoft.com – obr. 1, 3, 5, 7, 8