Aktivita č. 4: Biologie pod mikroskopem ©Gymnázium Hranice, Zborovská 293 Projekt: Svět práce v každodenním životě Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.26/02.0007 Smysly Aktivita č. 4: Biologie pod mikroskopem Prezentace č. 5 Autor: Pavla Plšková

Receptory a jejich rozdělení Receptor = čidlo, přijímá podněty z vnitřního nebo vnějšího prostředí a kóduje ve vzruchy. Reaguje jen na určitý druh podnětu – adekvátní podnět Exteroreceptory = podněty z vnějšího prostředí Interoreceptory = podněty z vnitřního prostředí Proprioreceptory = podněty z pohybové soustavy (svalové a šlachové) Při déle trvajícím dráždění může dojít k adaptaci receptoru Receptor + pomocná zařízení = smyslový orgán

Podle typu podnětu rozlišujeme 3 základní typy smyslových buněk mechanoreceptory – podnětem je mechanická deformace citlivých zakončení smyslových buněk fotoreceptory – podnětem je světelné záření chemoreceptory – podnětem je chemická sloučenina určitého typu

Fotoreceptory = zrak je pro člověka nejdůležitějším smyslem asi 80% všech informací získáváme prostřednictvím zraku (1)

Oko Stavba oka (2)

bělima bílý obal oka, v přední části přechází v rohovku cévnatka bohatě protkána cévami vpředu přechází v řasnaté těleso umožňující měnit zakřivení čočky z výběžku cévnatky odstupuje barevná duhovka uprostřed s kruhovým otvorem – zornicí (upravuje množství světla působícího na sítnici) sítnice vlastní světločivný systém oka zde jsou uloženy světločivné buňky tyčinky (černobílé vidění), čípky (barevné vidění) žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění – nahromadění čípků slepá skvrna – zde vychází z oka zrakový nerv – bez tyčinek i čípků

sklivec rosolovitá průhledná hmota vyplňující vnitřní prostor oční koule čočka zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa tvořena průhlednou rosolovitou hmotou schopnost akomodace – změna zakřivení čočky Optická soustava oka: rohovka – komorová hmota, čočka, sklivec Na sítnici se promítá ostrý, zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu

Sluch Lidské ucho rozlišuje zvuky v rozsahu 16 až 20 000 Hz, nejcitlivější je pro tóny v oblasti 1 000 až 3 000 Hz Ucho se člení anatomicky a funkčně na 3 části ucho zevní – tvoří boltec, zevní zvukovod uzavřen bubínkem ucho střední – je dutina v kosti spánkové, spojena Eustachovou trubicí s nosohltanem, nachází se zde 3 sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek, které přenášejí a zesilují chvění bubínku na malou plochu oválného okénka, a tím na perilymfu vnitřního ucha ucho vnitřní – je v dutinách kosti skalní, vlastní receptory zvukových vln, které jsou uloženy v blanitém hlemýždi, což je útvar uložený v kostěném labyrintu kosti skalní V hlemýždi se nachází Cortiho orgán = vlastní sluchový orgán

(3)

vnímání zvuku zvukové vlny jsou přenášeny sluchovými kůstkami na oválné okénko, které rozechvěje perilymfu, v níž je uložen blanitý hlemýžď. vlnění se přenáší na endolymfu v hlemýždi, kmity endolymfy způsobují posun membrány, na níž spočívají vláskové buňky Cortiho orgánu, které jsou velmi citlivé, zachytí i malé výchylky vlásků vláskové buňky jsou spojeny s vlákny nervových buněk, podráždění se přenáší na nervová vlákna vedoucí do mozkového kmene a následně až do spánkového laloku mozkové kůry (sluchové centrum)

Statokinetické ústrojí Statokinetické ústrojí je součástí vnitřního ucha Statické čidlo receptory uloženy v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu při změně polohy hlavy se vlivem gravitace krystalky vápenatých solí vychylují a dráždí speciální buňky zakončené jemnými vlásky – odtud je podnět veden do příslušného okrsku mozkové kůry = spánkový lalok Kinetické čidlo má receptory uloženy v ampulích polokruhových chodeb buňky jsou drážděny pohybem endolymfy při pohybu hlavy, podnět veden do spánkového laloku mozkové kůry

Zdroje Jelínek, Jan a Zicháček, Vladimír. Biologie pro gymnázia (teoretická a praktická část). Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2005. ISBN 80-7182-177-2. Obr. 1 Michal460. Oko człowieka: Wikipedia. Web Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation Inc., 29. Prosinec 2007. [Citace: 20. Prosinec 2013.] http://commons.wikimedia.org. Obr. 2 Tchoř. Schematic diagram of the human eye cs: Wikipedia. Web Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation Inc., 5. Červenec 2009. [Citace: 20. Prosinec 2013.] http://commons.wikimedia.org. Obr. 3 Chittka a Brockmann. Anatomy of the Human Ear cs: Wikipedia. Web Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation Inc., 15. Březen 2010. [Citace: 20. Prosinec 2013.] http://cs.wikipedia.org.