2. Co je to dobro? Nonkognitivní teorie Kognitivní teorie emotivismus decisionismus Kognitivní teorie intuicionismus utilitarismus iusnaturalismus deskriptivismus Dobro jako funkcionální nebo atributivní? Nietzsche – dobro jako vůle k moci

Zdůvodnitelnost norem Relativismus – otázka zdůvodnitelnosti morálních soudů je nesmyslná Má relativismus pravdu? Morální soudy nejsou empirické a nejdou empiricky verifikovat. Co tedy s nimi?

Co vyjadřují morální soudy? Nonkognitivní teorie – nárok na zdůvodnitelnost morálních soudů se odmítá. Kognitivní teorie – nárok na zdůvodnění existuje. ___________ Kognitivní (z lat.) – poznávací, týkající se poznání. V této souvislosti jde o to, zda lze otázku po dobru podložit nějakým poznáním

I. Nonkognitivní teorie emotivismus (pocity, emoce) Hume, Ayer, Stevenson decisionismus (rozhodnutí) Hare, Weber, Albert

a) emotivismus David Hume výroky – rozumové X afektivní věda je věcí rozumu morálka je věcí afektů morální soudy tedy vyjadřují pocity

a) emotivismus Alfred Jules Ayer smysluplné výpovědi jsou pouze analytické a empirické hodnotící predikáty nejsou ani jedno pouze informují o postoji mluvčího jediná možná etika je metaetika

Příklad Postoj mluvčího. „Je špatné, že kradeš.“ Postoj mluvčího. Nevypovídá nic o krádeži, pouze o mém postoji k ní. Je špatné = nelíbí se mi. Informace

a) emotivismus Charles Leslie Stevenson podobně jako Ayer pokládá mravní soudy za vyjádření postoje kromě toho podle něj obsahují prvek přesvědčování mravním soudem tak děláme nátlak na toho, ke komu mluvíme, aby jednal tak, jak chceme

Příklad Postoj mluvčího. Informace Nelíbí se mi to. „Je špatné, že kradeš.“ Postoj mluvčího. Informace Nelíbí se mi to. Snažím se tě přesvědčit, abys nekradl.

b) decisionismus Richard Mervyn Hare rozhodujeme se pro nějaké principy na základě toho formulujeme mravní výroky mravní výrok obsahuje: a) frastikon – věcný obsah b) neustikon – výzva, příkaz

b) decisionismus Max Weber hodnocení spočívají v rozhodnutích „Člověk se musí rozhodnout, co je pro něj bohem a co ďáblem.“ hodnocení nemohou být předmětem vědy

b) decisionismus Hans Albert poslední zdůvodnění neexistuje ani ve vědě ani v morálce rozhodnutí se pro kritéria, od nichž se odvíjí racionální diskuse o etice Vše má status hypotézy, kterou je možné testovat, zda se osvědčí.

II. Kognitivní teorie intuicionismus (vhled) Moore utilitarismus (užitečnost) Bentham, Mill iusnaturalismus (přirozenost) tomisté, Finnis deskriptivismus (institucionální fakt) Austin, Searle

a) intuicionismus Georg Edward Moore klade si otázku, co je to dobré. tvrdí, že ho nelze definovat, ale pouze na něj ukázat, abychom ho bezprostředně nazřeli jestliže je predikát „dobré“ nedefinovatelný, jsou etické soudy nedokazatelné, ale evidentní.

b) utilitarismus c) iusnaturalismus bude probíráno později

d) deskriptivismus teorie řečových aktů v etice výroky: řečový akt: a) konstativní (fakta) pravda-nepravda b) performativní (realizace řečového jednání) zdařené-nezdařené řečový akt: a) lokuční b) ilokuční c) perlokuční

d) deskriptivismus institucionální fakt (Searle) – „pravidla hry“ v komunikaci. mravní výrazy – funkce daných institucionálních faktů

Dobro – funkcionální nebo atributivní predikát? predikáty (Geach) a) atributivní b) funkcionální Geach pokládá „dobré“ za atributivní predikát MacIntyre s ním nesouhlasí.

Friedrich Nietzsche život – nejvyšší hodnota tělesný život – evoluce, ale i cíl pro budoucí vývoj – nadčlověk vůle k moci panská a otrocká morálka dobré je vše, co stupňuje pocit moci

Zlo privativní nedostatek dobra (privace = nedostatek toho, co by mělo být přítomné) námitka: bolest (zlo, které není pouhým nedostatkem) problém zla (theodicea)