1. Buněčný typ TYP PROKARYOTNÍ TYP EUKARYOTNÍ

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Nikola Malá, 3.A Gymnázium U Balvanu březen 2013
Advertisements

Heterogenita nádorové buněčné populace v diagnostice a léčení
1.E Biologie.
John R. Helper & Alfred G. Gilman Zuzana Kauerová 2005/2006
RISKUJ ! Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým.
Fyziologie mikroorganismů
Bakteriologie Určování bakterií.
Obecná biologie.
STRUKTURA BUŇKY.
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
Složení živých soustav
Buňka základní stavební a funkční jednotka organismů funkce buňky:
EUKARYOTA.
Metabolismus A. Navigace B. Terminologie E. Sacharidy I. Enzymy
Membrána. Nutnost oddělit se od vnějšího prostředí a kompartmentalizovat vnitřek pro různé biochemické a informační děje Membrány.
3.2. Kontinuální kultivace 3.3. Další varianty
YEAST AND CANCER Nobel Lecture, December 9, 2001 LELAND H. HARTWELL.
Biofyzika buňky, biomembrány
Biochemie I Úvodní přednáška
Práce vyjadřuje osobní názory autorů. Práce vznikla v rámci výuky. Práce v žádném případě nevyjadřuje stanoviska Českého vysokého učení technického v Praze.
Prokaryota vs. Eukaryota
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
1.ročník šk.r – 2012 Obecná biologie
srovnání živočišná a rostlinná
Biologie.
Buňka - test Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Patologická anatomie jatečných zvířat
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE.
Membrány a membránový transport
Úvod do zoologie. charakteristické znaky a vlastnosti buňka velikost tvar stavba: fagocytóza eukaryotní 10 – 100 μm, nejčastěji 10 – 20 μm různý – podle.
Číslo a název šablony klíčové aktivity
Inovace je změna daného stavu a lze ji aplikovat ve všech směrech lidských aktivit. Tyto změny mají sedm řádů, sedm faktorů a sedm zdrojů. Inovační proces.
Obecné biologické principy
Základní struktura živých organismů
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Stavba Význam v přírodě a pro člověka
Základní struktura živých organismů
Stavba lidského těla.
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
U jednobuněčných je tělo tvořeno jedinou buňkou  na změnu prostředí reaguje buňka.  tělo mnohobuněčných je tvořeno mnoha specializovanými skupinami.
KLINICKÁ MIKROBIOLOGIE - biofilm MUDr. Pavel Čermák, CSc.
Základy molekulární genetiky. Bílkoviny Makromolekuly složené z aminokyselin jedna molekula bílkoviny tvořena obvykle stovkami aminokyselin v živých organismech.
Neboli BUNĚČNÁ BIOLOGIE CYTOLOGIE. Čím se zabývá cytologie? Druhy, tvar a velikost buněk = morfologie Vnitřní stavba, druhy organel = anatomie Pochody.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Řízení živočišného organismu.
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Eukaryotická buňka I. Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/2 Šablona: III/2 Inovace.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Biologie buňky - zkouška
Název prezentace (DUMu): Buňky
Herpetické viry-úvod RNDr K.Roubalová CSc..
BUŇKA – základ všech živých organismů
Buňka JE ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ A FUNKČNÍ JEDNOTKOU
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Živočišná Buňka.
Buněčná fyziologie Buněčné membrány: 1.1 Vlastnosti membrán
3. Vlastnosti živých soustav
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Sacharidy Lipidy Bílkoviny Nukleové kyseliny Buňka
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Řízení živočišného organismu
Prokaryotická buňka.
Příjem a výdej látek v eukaryotních buňkách
AUTOR: Mgr. Radoušová Marcela
Transkript prezentace:

1. Buněčný typ TYP PROKARYOTNÍ TYP EUKARYOTNÍ Členění vnitrobuněčného prostoru Uložení jaderného materiálu

2. Buněčná evoluce Prebiotická fáze Vznik buněčného kompartmentu

3. Buněčné funkční a organizační principy cytoskelet Distribuce kompartmentů a metabolických aktivit

4. Chemické složení buňky

5. Struktura buněčného genomu Buňka prokaryotní Buňka eukaryotní

6. Buněčné membrány

modely – historický vývoj 1925 : přirozené biologické membrány jsou dvojvrstvy 1935 : J.Danielli – H. Davson (dvojvrstva lipidů + proteiny) 1959 : J.D. Robertson „unit membrane“ Modely podjednotkové

1972 : S.J.Singer – G.L. Nicholson „model tekuté mosaiky“ N. Unwin, R. Henderson, 1984

Funkce biologické membrány: ■ struktura buněčného povrchu ■ buněčná kompartmentace ■ transport / permeabilita (semi-permeabilita) ■ export / import (exo- / endocytóza) ■ vývoj aditivních struktur (glykokalyx) ■ imobilizace biochemických procesů ■ lokalizace proteinů specifické funkce ■ funkce v buněčné cytodiferenciaci ■ povrchový náboj

7. Buněčná (auto)reprodukce Bakteriální buňka Kvasinková buňka

8. Buněčný pohyb (příklad prokaryotní buňky) Bacterial cell chemotaxis

9. Buněčný povrch Cell wall Capsule / additive layers

10. Podbuněčné struktury Eukaryotní buňka Prokaryotní buňka

11. Buněčný transport

12. Buněčná diferenciace Cell differentiation vs cell ageing 1 4

13. Buněčná smrt (buněčné stárnutí, patobiologické změny)

14. Buněčná smrt (buněčné stárnutí, patobiologické změny)

časová lokalizace buněčného procesu Buněčný cyklus časová lokalizace buněčného procesu časová vazba buněčného procesu uzavření buněčného cyklu mapa základních událostí b. c. fáze: G1 – S – G2 – M – C/D individualita buněčného cyklu

„uzlová kontrola“

Cytokinese

Mezibuněčné interakce KONKURENCE - soutěž fyziologických dispozic taxonů daného prostředí AMENZALIZMUS - jeden z taxonů specificky zvýhodněn produkcí biostatického / biocidního prostředku PREDACE - populační vývoj jednoho z taxonů je podmíněn postupnou likvidací druhého NEUTRALITA - hypothetická kategorie

MUTUALIZMUS - vzájemnost symbiontů; vyvážená, vzájemná závislost populační reprodukce KOMENZALIZMUS - jednostranně výhodná závislost, která nezatěžuje populaci podporujícího taxonu (SYNERGIZMUS)- mutualizmus s možností zcela nezávislé existence zúčastněných taxonů Kategorizace symbióz vs vzájemný kontakt symbiontů: Epihytizmus - kontakt buněčných povrchů symbiontů Inquilinizmus - jeden ze symbiontů je součástí vnitrobuněčného prostoru druhého Forézie - jeden symbiont využívá druhého ke svému přemístění

„quorum sensing“ (1994 ?) --buněčná odpověď určená buněčnou denzitou (difuzní bariérou) produkce (s.m.) - uvolnění - příjem - buněčná odpověď (autoindukce) Koordinované buněčné chování Variabilita aparátu QS / buněčné odpovědi

Jednobuněčný organismus – systémový přístup ■ biosystém (hierarchické uspořádání subsystémů) ■ klasifikace subsystémů : - řád systému → (subsystém I. řádu…. - závislost vlastností systému na počtu jeho prvků → systémy kolektivní (meristické) (nezávislé) → systémy distributivní (holistické) (závislé)

Kompartment buněčného jádra

Přítomnost buněčné stěny Buněčný povrch zóna rigidní části zóna plastické části aditivní prostor aditivních změn / struktur Přítomnost buněčné stěny Buněčný povrch

(2) Kvasinkový glukan-mananový skelet

Grampositivní mycobakterie -stavba stěny

Buněčné inženýrství - indukovaná fúze protoplastů ■ z hlediska principu - univerzální použití ■ rekombinace genetické informace (odpadá směr přenosu genetické informace) ■ vznik hybridní buňky (rovnocenná účast „rodičů“, účast většího počtu buněk) ■ přenos organel ■ jeden z partnerů fúze neobsahuje buěčné jádro (cytodukce → cybrid) ■ resyntéza buněčné stěny ■ závislost úspěšnosti ■ metoda indukované fúze - fúzogeny