Název školy: Střední průmyslová škola, Ostrava - Vítkovice, příspěvková organizace Autor: Mgr. Dana Vicherková Datum: Název: VY_32_INOVACE_ Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Téma: Specifičnost úpravy projevů - prezentace Anotace: Prezentace slouží k zopakování probraného učiva: Specifičnost úpravy projevů. Žáci si interaktivně, ústně i písemně opakují učivo, pracují analyticky s vlastními čtenářskými dovednostmi a znalostmi.

Komunikační a slohová výchova v učivu 4. ročníku Specifičnost úpravy projevů - prezentace Autor: Mgr. Dana Vicherková

Ortografie Je věda (jazyková disciplína), která se zabývá specifičností úpravy projevů.

Co je předmětem ortografie (1)? Protiklad mluveného a psaného jazyka Specifičnost psaného projevu Pravopisné úpravy, jejich historie, podstata Strukturalistické a poststrukturalistické názory na roli pravopisu současné tendence Psaní přejatých slov Pravidla psaní velkých písmen

Co je předmětem ortografie (2)? Označování kvantity v domácích slovech Zásady dělení slov Interpunkce Zásady textových korektur

Historie a vývoj českého pravopisu Jednoduchý pravopis byl užíván do 13. století (1 grafém odpovídá jedné hlásce, ruština). Následoval spřežkový pravopis, který se užíval do 14. století (spřežka = spojení dvou i více grafémů pro jeden foném, ch, sch, tsch). Dnes používáme pravopis diakritický – základní znaky latinky jsou v něm obohaceny o diakritická znaménka (háček, čárka, kroužek). Jan Hus: O pravopisu českém

Současné tendence českého pravopisu Český pravopis je fonologický Zaznamenává pouze fonémy, hlásky, které jsou schopny rozlišit slova či tvary slov.

Odchylky od fonologického principu(1) Písmena i/í, y/ý jsou vždy jedním fonémem [i] a [í], není rozdíl mezi měkkou a tvrdou výslovností. Písmeno ě označuje foném [e], kterému ve výslovnosti předchází jiná změkčená hláska (daně [daňe]) či je před vsunuté j (věž [vješ] nebo ň )měl [mňel])

Odchylky od fonologického principu (2) Délka (kvantita) se označuje u českých samohlásek čárkou, pouze dlouhé „u“ se uvnitř a na konci slova označuje kroužkem. Asimilace znělosti nemá vliv na psanou podobu slova. Souhláskové skupiny, které jsou vyslovovány splývavě, se píší tak, aby zůstala jasná stavba slova (nejjednodušší, povinný). Slova přejatá se většinou počešťují (weekend- víkend); cizího původu jsou hlásky x [ks], w [v].

Základní kodifikační příručka spisovného pravopisu (PČP) Pravidla českého pravopisu: akademická, školní

Přejatá slova (1) Slova s malým okruhem uživatelů (abbé) se píší původním pravopisem a slova, kde se liší výslovnost od psané podoby (causerie), citáty z jazyků užívajích latinky (curriculum vitae).

Přejatá slova (2) Většina slov přejatých se píše podle zásad českého pravopisu: odstraňuje se skupina ae, ai, oe (aféra, pedagog), ale tam, kde se vyslovuje, zůstává (kánoe, aeroplán). Původní „k“ se píše „k“ (kakao); th se píše jako „t“ (metan). Písmena původně zdvojená se zjednodušují (adresa).

Psaní „s“ a „z“ Řídí se většinou výslovností a délkou samohlásek.

Psaní velkých písmen Velká písmena píšeme na začátku vlastních, osobních i zeměpisných jmen (Ostrava, Jiří, Novák, Evropa) Jako vyjádření úcty k osobě (Vaše milosti) Na začátku věty

Psaní interpunkce – čárkou se oddělují Věty v souvětí: čárka odděluje věty hlavní a vedlejší, pokud nejsou spojeny slučovacími spojkami a, i, ani, nebo Složky několikanásobných větných členů, pokud nejsou spojeny slučovacími spojkami a, i, ani, nebo Výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny; čárku píšeme z obou stran vložené věty či výrazu, a to i před spojkou a

Česká interpunkční znaménka tečka, čárka, otazník, vykřičník, dvojtečka, pomlčka, středník, závorky, uvozovky

Středník Stojí svou platností mezi tečkou a čárkou. Používáme ho, nejsou-li části věty významově zcela ukončeny, ale zároveň jsou od sebe odděleny více, než naznačuje čárka. Středníkem lze vyjádřit různý stupeň významových souvislostí.

Konec prezentace Název: Specifičnost úpravy projevů - prezentace Autor: Mgr. Dana Vicherková Zdroje: Čechová, M. a kol.: Český jazyk pro 4. ročník středních odborných škol. Praha: SPN – Pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2003 Vlašín, Š. a kol.: Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977 Dolejší, P.: Maturujeme z českého jazyka. Humpolec: Jas, 2003 Mašková, D.: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč: Nakladatelství Petra Velanová, 2005 HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia, 1998, 391 s. ISBN