Inovace bez legrace CZ.1.07/1.1.12/01.0070 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. O hláskách
Hlásky jsou nejmenší jednotky lidské řeči jsou to zvuky lidské řeči, ze kterých se skládají slova v písmu se označují různými písmeny (literami)
Hlásky dělíme na samohlásky = tóny souhlásky = šumy (samohlásky můžeme zpívat, samotné souhlásky ne)
Samohlásky a e i o u samohláska je základem slabiky – říkáme, že je SLABIKOTVORNÁ spisovná čeština má pět samohlásek a e i o u Podle doby trvání rozlišujeme samohlásky krátké a e i o u dlouhé á é í ó ú spisovná čeština má také dvojhlásku ou
Souhlásky neznělé : p f t ť s š k ch znělé: b v d ď z ž g h spisovná čeština má dvacet pět souhlásek podle účasti hlasivek při jejich výslovnosti dělíme souhlásky na ZNĚLÉ (hlasivky kmitají) NEZNĚLÉ (hlasivky nekmitají) české souhlásky znělé a neznělé se spojují do dvojic a tvoří tzv. párové souhlásky neznělé : p f t ť s š k ch znělé: b v d ď z ž g h
nebo Ostatní souhlásky jsou většinou jenom znělé : m n ň j l r ř neznělé : c č Pozor! ř v sousedství souhlásek neznělých je neznělé (př. tři, přítomen, křemen,…)
z hlediska pravopisného rozlišujeme souhlásky tvrdé : h ch k r d t n měkké: ž š č ř c j ď ť ň obojetné: b f l m p s v z
Konec prezentace