Soustava jazyků Historický vývoj českého jazyka CJL mluvnice Soustava jazyků Historický vývoj českého jazyka Mgr. Zina Omelková www.zlinskedumy.cz

Mgr. Zina Omelková (Autor) Jazyk čeština Očekávaný výstup Anotace Materiál objasňuje základní informace o soustavě jazyků a historickém vývoji českého jazyka. Musí být doplněn výkladem. Je možné jej poskytnou nepřítomným žákům. Autor Mgr. Zina Omelková (Autor) Jazyk čeština Očekávaný výstup 26–41-M/01 Elektrotechnika 23-41-M/01 Strojírenství 78-42-M/01 Technické lyceum 65-42-M/01 Hotelnictví a cestovní ruch 53-41-M/01 Zdravotnický asistent 78-42-M/01 Zdravotnické lyceum Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Jazyky, jazykové rodiny, historický vývoj českého jazyka Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity Kombinované Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání všeobecné vzdělávání Typická věková skupina 16 - 19 let Vazby na ostatní materiály Je součástí CJL

Příbuznost jazyků Jazykové rodiny jsou jazyky příbuzné mají společný původ v nostratické rodině Náleží sem: indoevropské jazyky (evropské, indické a některé asijské) uralské (ugrofinské - maďarština, finština, estonština) altajské (turečtina, kirgizština a mongolské) tibetočínské (čínština, vietnamština, thajština) semitohamitské (hebrejština, arabština, somálština) africké (domorodé - křovácké jazyky) australské (domorodé jazyky) eskymácké jazyky japonština korejština

Indoevropské jazyky slovanské jazyky - zeměpisně nejrozšířenější jazyková rodina na světě zastupují dvě velké kulturní oblasti: Indii a Evropu rozšířily se do původně jazykově odlišných oblastí - Afrika, Amerika, Austrálie Člení se na podskupiny: indoíránské jazyky (sanskrt, bengálština, romština, hindština) iránské (kurdština, perština, afgánština) italické (latina) románské (italština, španělština, portugalština, francouzština, rumunština, moldavština) germánské (angličtina, němčina, holandština, vlámština, švédština, norština, islandština, dánština) keltské (velština, skotština, irština, bretonština) arménština řečtina albánština slovanské jazyky

Slovanské jazyky - jako jazyková rodina náleží do skupiny indoevropských jazyků - základním rysem je ohýbání (skloňování a časování) - původ slovanských jazyků je v praslovanštině - společné rysy v mluvnické stavbě i slovní zásobě Dělí se do podskupin: - západoslovanské (čeština, slovenština, polština, srbština) - východoslovanské (ruština, běloruština, ukrajinština) - jihoslovanské (slovinština, makedonština, bulharština, chorvatština, staroslověnština)

Historický vývoj českého jazyka Praslovanština - byla společným jazykem všech Slovanů. Základní znaky praslovanštiny: - jery: krátké samohlásky s výslovnosti krátkého /u/ a /i/ - nosovky: nosové samohlásky - duál: dvojné číslo ve skloňování i časování - 7 pádů - vid: slovesné kategorie vidu aorist a imperfektum: dva typy jednoduchého minulého času

Historický vývoj českého jazyka Z praslovanštiny mají slovanské jazyky velice podobné nejstarší výrazy: česky slovensky polsky rusky běloru sky ukrajinsky bulhar srbsky matka mať máci mati májka mač dům dom dim

Historický vývoj českého jazyka Staroslověnština - je nejstarší doložený spisovný jazyk slovanský, zapsaný v 9. stol. soluňskými bratry Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem. Hlaholice - písmo staroslověnštiny, vytvořil Konstantin Cyrilice - druhé slovanské písmo Čeština - je západoslovanský jazyk, úřední jazyk České republiky. Mluví jím asi 10 milionů osob v Čechách, na Moravě a v české části Slezska a asi 2 miliony lidí v zahraničí.

Vývoj českého pravopisu Bohemika - ojedinělá česká slova v latinských textech Pravopis primitivní: české hlásky, které latina neměla, se označují písmeny pro hlásky zvukově nejbližší. Pravopis spřežkový: hlásky, které měla čeština oproti latině navíc, se označují spřežkami, tj. spojením dvou či více latinských písmen (czas = čas, prziyal = přijal) Pravopis diakritický: spřežky jsou nahrazeny písmeny s diakritickými (rozlišovacími) znaménky - nabodeníčko dlouhé pro délku samohlásky (dnešní čárka) a nabodeníčko krátké pro měkkost souhlásky (dnešní háček) - Jan Hus Pravopis bratrský: zaveden háček místo teček nad souhláskami

Zdroje MUŽÍKOVÁ, Olga, Barbora MARKVARTOVÁ, Lenka KLUSÁČKOVÁ a Eleonora JEŘÁBKOVÁ. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2002. ISBN 80-86285-36-7.