EUKARYOTA.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OBECNÁ BIOLOGIE MITÓZA
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
Rostlinná buňka Josef Převor (Oktáva).
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
M I T Ó Z A.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
EUKARYOTA.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Anatomie rostlin s využitím následujících literárních zdrojů:
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
Biologie E
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Buněčné organely.
Buňka.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Základy přírodních věd
Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková
Eukaryotická buňka.
Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Buněčné dělení.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_527.
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_533.
Rozmnožování buněk.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
BUNĚČNÉ SOUSTAVY EUKARYOTNÍHO TYPU
BUŇKA.
Buněčný cyklus.
Dělení buněk.
Buněčné dělení Základy biologie
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Semiautonomní organely a cytoskelet
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů.
Rozmnožování buněk
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
BUŇKA – základ všech živých organismů
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: GENETIKA Téma: BUŇKA
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Rozmnožování buněk - meióza
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
NÁZEV ŠKOLY: ZŠ Pardubice – Spořilov
Buněčná stěna, buněčné jádro
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Živočišná Buňka.
Buňka: životní projevy
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
4. Buňky.
Buňka Test.
Botanika Rostlinná Buňka.
Buněčné dělení – část 1. Markéta Láchová, 7. E.
Mitóza Nepřímé dělení Mitóza Je nejčastější způsob, kterým se dělí jádra tělních (somatických) buněk Období života buňky od jejího vzniku až po zánik.
Transkript prezentace:

EUKARYOTA

Eukaryota vývojově mladší než prokaryota větší a složitější buňka pravděpodobně se z nich vyvinuly větší a složitější buňka jednobuněčné i mnohobuněčné organismy prvoci, řasy, rostliny, houby, živočichové dnes 6 supergrup

Eukaryotní buňka velikost 4 μm - několik centimetrů cytoplazma a cytoplazmatická membrána specializované organely liší se rostlinná, živočišná a buňka hub

Eukaryotní buňka jádro nevzniká de novo, pouze dělením mateřského většinou jedno obalené 2 membránami (karyotéka) s jadernými póry (komunikace) uvnitř karyoplazma chromatin tvořící chromozomy proteiny (histony) a DNA pozorovatelné při dělení buňky (jádra) jadérko - geny pro rRNA, proteiny, enzymy

jádro obalené 2 membránami (karyotéka) s jadernými póry (komunikace) uvnitř karyoplazma chromatin tvořící chromozomy proteiny (histony) a DNA pozorovatelné při dělení buňky (jádra) jadérko - geny pro rRNA, proteiny, enzymy

Eukaryotní buňka jádro chromozom spiralizace ch. nukleohistonové vl. nukloezom = „korálek“ chromatida = 1 molekula DNA centromera - místo zaškrcení a připevnění chromozomu molekula DNA nukleozom solenoid chromozom chromatida

Eukaryotní buňka haploidní / diploidní buňka podle počtu chromozomů dvě shodné sady (chromozomy v párech) → diploidní 2n - somatické (tělní) buňky jedna sada (žádné shodné chromozomy) → haploidní 1n - gamety (pohlavní buňky)

Eukaryotní buňka endoplazmatické retikulum propojené ploché váčky vybíhající z vnější jaderné membrány metabolismus drsné ER - ribozomy - syntéza proteinů hladké ER - bez ribozomů - syntéza lipidů (membrány) - odškrcování transportních váčků reakce na vnější podněty

Eukaryotní buňka Golgiho komplex (G. aparát) ploché měchýřky, váčky a trubičky navazuje na ER chemická úprava lipidů a proteinů, membránové obaly transportní váčky do buňky

Eukaryotní buňka cytoskelet všechny e. buňky opěrné a pohybové struktury vyztužení buňky bičíky a fimbrie proteinová vlákna - tubulin, aktin, myozin mikrotubuly (dělící vřeténko – centrozom, centrioly) intermediální filamenta mikrofilamenta (pohyb cytoplazmy)

Eukaryotní buňka mitochondrie výroba energie (oxidace) 2 membrány - vnitřní → krysta matrix cirkulární molekula DNA (enzymy chem. reakcí) → semiautonomní organela

Eukaryotní buňka plastidy pouze u rostlin 2 membrány barviva stroma thylakoidy → grana barviva → chloroplasty (chlorofyl → fotosyntéza) → chromoplasty (xantofyly, karoteny - květy, plody) → leukoplasty (bez barviv - zásoba škrobu) cirkulární molekula DNA (barviva)

Eukaryotní buňka vznik semiautonomních organel - mitochondrií a plastidů teorie endosymbiózy: mitochondrie = pohlcená aerobní bakterie plastid = pohlcená autotrofní sinice

Eukaryotní buňka vakuola u rostlin a hub malé kulaté váčky → jedna velká vakuola 1 biomembrána (tonoplast) buněčná šťáva voda, živiny, odpadní látky → potravní, vylučovací, … turgor

Eukaryotní buňka lysozomy jen u živočišných buněk malé kulaté váčky 1 biomembrána trávicí enzymy rozkladné procesy →odpadní l.

Eukaryotní buňka živočišná buňka chybí plastidy chybí vakuoly chybí b. stěna má organely pohybu má lysozomy má více mitochondrií

Eukaryotní buňka rostlinná buňka chybí organely pohybu chybí lysozomy má vakuoly má plastidy má méně mitochondrií má b. stěnu (plasmodesmata)

Eukaryotní buňka buňka hub společné s živočišnou: chybí plastidy zásobní látka je glykogen (ne škrob) společné s rostlinnou má vakuoly má b. stěnu (chitinovou, ne celulózní)

Eukaryotní buňka - DĚLENÍ karyokineze = dělení jádra cytokineze = dělení buňky 1 mateřská buňka → 2 dceřinné buňky stejná genetická informace dělí se pořád pokožkové buňky zastavení ← nedostatek tepla, toxické látky nádory! dělí se s pauzou - pupen → list dělí se jen do určité doby - nervové buňky

karyokineze amitóza mitóza = přímé dělení zaškrcení, oddělení části, rozpad nezabezpečeno rovnoměrné rozdělení gen. info degenerující a nádorové buňky, (nálevníci) mitóza = nepřímé dělení předchází jí replikace chromozomů → 2 sesterské chromatidy 5 etap: profáze, prometafáze, metafáze, anafáze, telofáze

mitóza profáze prometafáze mizí jadérko kondenzace zreplikovaných chromozomů vznik dělícího vřeténka duplikace centrosomů (tvořeny 2 centriolami) tvorba vláken z mikrotubulů prometafáze rozpad jaderné membrány navázání chromozomů pomocí centromer na vlákna dělícího vřeténka

mitóza metafáze anafáze telofáze shromáždění chromozomů v centrální (ekvatoriální) rovině anafáze oddělení sesterských chromatid zkracování vláken → tah chromatid k opačným pólům buňky telofáze vytvoření jaderných obalů → 2 jádra navazuje cytokineze

karyokineze meióza = redukční dělení jedna diploidní buňka → čtyři haploidní buňky → redukce počtu chromozomů na polovinu vznik pohlavních b. 2 fáze

meióza 1. fáze - redukce počtu chromozomů jako mitóza, ale! profáze: vznik bivalentů = páry homologních chromozomů, crossing–over anafázi nedochází k oddělení sesterských chromatid, ale oddělují se bivalenty → rozchod celých chromozomů jedna diploidní buňka → dvě haploidní buňky 2. fáze - dvě haploidní buňky → čtyři hap. b. mitóza, ale s polovičním počtem chromozomů

meióza

cytokineze = dělení buňky živočišná rostlinná zaškrcení vytvoření přepážky

Eukaryotní buňka - buněčný cyklus 4 fáze: M-fáze: mitóza a cytokineze kontrolní bod - výstup z M-fáze (cytokineze) G1-fáze: růst buňky kontrolní bod - vstup do S-fáze (prostředí, živiny, G0-fáze) S-fáze: replikace DNA G2-fáze: růst buňky, kondenzace chromozomů kontrolní bod: vstup do M-fáze (dělící vřeténko, dokončení replikace)