LITOSFÉRA (PaLZ 28-29, AS 14-15, ADS 12-13)

STAVBA ZEMĚ Porovnejte s obrázkem na str. 29 v učebnici (PaLZ) Obr.1 – Řez zemí

STAVBA ZEMĚ Australský geofyzik Bullen rozdělil zemské těleso do 7 částí, a to na základě rychlosti pohybu zemětřesných vln. Tyto zóny (liší se teplotou, tlakem a hustotou) tvoří 3 základní jednotky : zemská kůra zemský plášť zemské jádro

ZEMSKÁ KŮRA 1 pevninská z.k. (kontinentální) 2 oceánská z.k. 3 astenosféra (plastická vrstva) Obr.2 – Zemská kůra

ZEMSKÁ KŮRA ZEMSKÁ KŮRA (svrchní část litosféry) je oddělena od zemského pláště tzv.Mohorovičičovou plochou diskontinuity (nespojitosti ). Průměrná mocnost zemské kůry je 35 km (oceány 6 km, pevnina 30-40 km, Himálaj až 80 km) . Zajímavost : - nejhlubší vrt 12 km ( Kola )

ZEMSKÁ KŮRA Typy zemské kůry : PEVNINSKÁ (pevnina + její zatopené okraje oceánem) – usazeniny, žula, čedič – mocnost 35 km. OCEÁNSKÁ (dna oceánů a hlubokých moří) – usazeniny, čedič – mocnost 6 km. Hustota 2,7-2,9 g /cm³ Prvky: kyslík (46%), křemík(28%), hliník(8%), železo(5%), ...

ZEMSKÝ PLÁŠŤ svrchní (do 300-400 km) střední (do 1000 km) 3 zóny : svrchní (do 300-400 km) střední (do 1000 km) spodní (do 2900 km) Hustota 3,3-9,4 g/cm³ Složení : křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa,…

ZEMSKÉ JÁDRO vnější jádro (do 4980 km) přechodná zóna (do 5120km) 3 zóny : vnější jádro (do 4980 km) přechodná zóna (do 5120km) vnitřní jádro ( do 6378 km ) Hustota 11,3-17,3 g/cm³ Složení : železo s příměsí niklu

LITOSFÉRICKÉ DESKY Zemská kůra je rozlámána na litosférické desky, které se velmi pomalu pohybují (1 až 5 cm za rok). Při narážení litosférických desek probíhají intenzívní vnitřní pochody (vulkanismus, zemětřesení, horotvorná činnost – zlomy, vrásnění). Části desek vystupující nad hladinu oceánu – PEVNINA.

LITOSFÉRICKÉ DESKY Porovnejte s mapou litosférických desek v atlase světa, najděte české názvy: Obr. 3 - Významné litosférické desky

HLAVNÍ LITOSFÉRICKÉ DESKY Vypište z učebnice PaLZ str.29 : Eurasijská deska Africká deska Severoamerická deska Jihoamerická deska Antarktická deska Indicko-australská deska Tichomořská deska Deska Nazca

DALŠÍ LITOSFÉRICKÉ DESKY Vyhledejte v AS , str.14-15: Kokosová deska Karibská deska Arabská deska Íránská deska Filipínská deska Karolínská deska Helénská deska Deska Juan de Fuca

POHYB KONTINENTŮ Prvohory - prakontinent PANGEA = kontinentální drift (1912 Alfred Wegener) Prvohory - prakontinent PANGEA Druhohory – dva kontinenty – LAURASIE (Evropa, Asie, Grónsko a Severní Amerika) a GONDWANA (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie a Indie) (atlasy - AS 14-15, ADS 12) Obr.4 - Animace kontinentální drift

ZDROJE INFORMACÍ : Obr.1 - [cit. 2012-12-16]. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Pr%C5%AF%C5%99ez_Zem%C3%AD.png> . Licence: Public domain , Autor: Jeremy Kemp (české popisky - Sevela.p) Obr.2- [cit. 2012-12-16]. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Erdkruste-i.jpg> . Licence: Public domain , Autor: ComputerHotline (původní zdroj - Work of the United States Government) Obr.3- [cit. 2012-12-16]. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Tectonic_plates.png> . Licence: Public domain, Autor: Dbenbenn (původní zdroj – USGS) Obr.4- [cit. 2012-12-16]. < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pangea_animation_03.gif?uselang=cs> . Licence: Public domain, Autor: Tbower (původní zdroj – USGS) Litosféra. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Litosf%C3%A9ra> Kontinentální kůra.Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kontinent%C3%A1ln%C3%AD_k%C5%AFra> Kontinentální drift.Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kontinent%C3%A1ln%C3%AD_drift> Bičík, Ivan; Janský, Bohumír a kol. Příroda a lidé Země. Učebnice zeměpisu pro střední školy. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2004. 1. vydání, ISBN 80-86034-45-3 Valenta, Václav a kol. Maturita ze zeměpisu. Studijní příručka pro maturanty. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2000. 1. vydání, ISBN 80-86034-44-5 Klímová, Eva. Školní atlas světa. Praha: Kartografie Praha, a. s., 2004. 1. vydání, ISBN 80-7011-730-3 Hanus, Martin; Šídlo, Luděk. Školní atlas dnešního světa. Nakladatelství Terra, s. r. o. 2011. 1. vydání. ISBN 978-80-902282-6-9 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Alois Studenovský.