Dej3 Zbraně a technika 1. světové války Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Zbraně a technika 1. světové války

Pěchotní zbraně Pěchotní puška zůstávala v 1. světové válce nejvýznamnější zbraní pěchoty.Jiné zbraně byly stále obludně těžké a při ofenzivě prakticky k nepotřebě. To platí třeba pro kulomet, který ale později dostal svou pěchotní podobu. Puška, jak ji známe z bojišť, vznikla v 19.století, když došlo k zmenšení stávajících pušek a umožnění většího množství střel díky zásobníkům. Problémem pušek bylo, že se musel každý náboj v zásobníku ručně připravit, tj. nebyly to samozřejmě automatické ani poloautomatické zbraně. Díky tomu hrála velkou roli schopnost vojáka pušku obsluhovat a dosahovat tak kýžených výsledků v podobě vyšší kadence Bajonet se v prostředí zákopové války místo zbraně často stával jakýmsi univerzálním nástrojem. Vojáci jím otevírali konzervy, odstraňovali špínu, používali je na nabodávání potravy na pečení nad ohněm (hlavně chleba), dokonce i při čištění latrín. Bajonety měli nejvíce v oblibě Němci, také vynalezli bajonet ve tvaru pilky. Bajonety na západní frontě se v praxi v podstatě nedostaly ke slovu, na východní frontě ještě občas dokázali vojáci s bajonety dorazit k nepříteli a bojovat zblízka, ale i zde byly bodáky na ústupu. Navíc vojáci často v boji muže proti muži dávali přednost jiným zbraním, jako nožům, holím apod. Pistole se za války stala oblíbenou díky své skladnosti hlavně u jednotek, které se nedostávaly do bojových situací příliš často, tedy důstojníky, tankisty, letci a vojenskou policií.

Pěchotní zbraně a dělostřelectvo Dalekonosné těžké dělo Kulomet Kulomety

Kulomety Kulomet se stal velmi důležitou (především obrannou) zbraní. Byly zpočátku velmi rozměrné (bez munice asi 30 - 50 kg) a prakticky nepoužitelné jinak než zbraně v zákopech. Kulomety vyžadovaly obsluhu většinou čtyř vojáků, někdy ale i více. Často se přehřívaly a moc jim nepomáhalo ani primitivní vodní a vzduchové chladící zařízení. Už během války vznikaly lehčí modely kulometů, i ty ale vážily kolem 12 kilogramů. Až v roce 1918 se objevily kulomety s použitelnou hmotností kolem 10 kilogramů. Kulomety se dočkaly také použití v mechanizovaných složkách. Nejprve v podobě zbraní na automobilech, později jako zbraň na tancích a letadlech, stejně tak ale i jako protiletecká zbraň. Vznikaly i mobilní protiletecké kulomety na nákladních autech a kulomety se objevovaly i na lodích. Plamenomety Plamenomet byl zbraň zpočátku německá, později (od roku 1916) byla používána i jako zbraň Dohody, dokázal vystřelit hořící palivo až na vzdálenost 18 metrů. Používaly se obvykle k pročištění zákopů a jako účinný způsob, jak rozdělit nepřátelskou linii. Granáty používali speciálně vycvičení granátníci, kteří byli hlavní údernou silou při čištění zákopů, a ostatní vojáci měli při útoku většinou za úkol je chránit. Po dosažení použitelné vzdálenosti od nepřátelských zákopů po nich byly vrženy granáty. Tato taktika byla mnohem účinnější než útok jen za pomoci pušek s bajonety. Naproti německé produkci těchto výbušnin Britové začali válku prakticky bez nich a značně tak podcenili jejich užitečnost (což se stalo i u kulometu), ale brzy začali s obrovskou produkcí. Minometné střely se oproti tomu neosvědčily a byly obvykle stáhnuty a nahrazeny ručními granáty. Důvodem byla nízká přesnost střelby. Postupem času se ale jejich kvalita rapidně zlepšila a začaly se objevovat znovu.

Na zemi Tank (asi 1916) První válečný tank (asi 1912) Průřez tankem Obrněné vozidlo

Tanky Na základě pokusů s pásovými traktory vznikly v roce 1914 první plány na vytvoření tanku. Název tank byl vymyšlen kvůli utajení projektu (tank = nádrž), jinak ho Britové nazývali landship (pozemní loď). V červnu 1915 byly demonstrovány výhody pásového vozidla, které je schopno překonat ostnatý drát i užší zákopy a na základě této ukázky britská vláda začala s podporováním vývoje tanku. V lednu 1916 byl stvořen první bojeschopný tank typu Mark. Nezávisle na vývoji v Británii probíhaly pokusy s tanky i ve Francii. Jejich tanky Schneider a Renault se začaly vyrábět až v dubnu 1917 a na jejich základě potom stavěli při vývoji vlastních tanků Američané a Italové. Prvního bojového nasazení se dočkaly tanky v bitvě na Sommě. Ještě za války se vyvinula taktika používaná prakticky dodnes, kdy tanky postupují chráněny na křídlech pěchotou a čistí půdu dalším postupujícím pěchotním jednotkám za nimi.

Tanky Omezení a problémy Maximální rychlost tanků byla v tomto období malá: 8 km/h u britských tanků Mark IV atd. 12 km/h u francouzských St. Charmond Technické problémy: Průchodnost terénu byla poměrně malá – nedokázaly překonávat např. velké krátery. Pancíř neměl vnitřní záchytnou vrstvu, což vedlo k tomu, že po zásahu kulometnou palbou (i když neprorazila pancíř) se uvnitř odtrhávaly kusy pancíře - posádky nosily drátěné košile. Celková poruchovost – množství tanků vyřazených z boje poruchami bylo obrovské - např. v roce 1918 při konečné ofenzivě spojenců proti Německu činila 90 %. Britský Mark IV FT-17, Francie

Ve vzduchu Fokker DR 1 trojplošník Manfred Von Richthofen - "Rudý baron " německý stíhací pilot a nejúspěšnější stíhač první světové války. Je mu připisováno 80 sestřelů.

Letectvo Průzkum byl první úlohou, kterou přidělila armáda letectvu. Průzkumné letouny měly obvykle dvoučlennou posádku - pilota a fotografa, který pořizoval cennou dokumentaci bojiště a případně vysílačkou podával zprávy o postavení nepřítele, což se využívalo hlavně při navádění dělostřelectva. Dělostřelci neměli vizuální kontakt s cílem, letadla musela navádět střelbu, což bylo často opravdu velmi riskantní, hrozilo dokonce i zasažení letadla dělostřeleckým granátem vlastní artilerie. Úloha průzkumného letectva se začala zvyšovat hlavně po vytvoření zákopové linie na západní frontě. Stíhači - od října 1914 se objevují letadla s kulomety vzadu, které střílely za a nad letadlo. Vývoj letadel vedl k vytvoření rychlejšího stroje s pevně umístěnými kulomety, které mohl ovládat rovnou pilot. Stíhače obvykle sloužily k doprovodu bombardérů nebo naopak jejich sestřelování. Bombardéry Letecké bombardování přineslo do války naprosto nový prvek - zatímco do té doby byla v ohrožení jen oblast pod dostřelem dělostřelectva, nyní mohly bombardéry napadat strategické cíle v týlu nepřítele, poprvé se mohly cílem útoku stát továrny a nemocnice do té doby v klidu a bezpečí zázemí. Dalším významem byl vliv na morálku civilistů a i neúspěšný útok na město dokázal způsobit mezi civilisty paniku. Hlavním cílem leteckého bombardování ale byla podpora pozemního úderu prostřednictvím likvidace opevněných postů nepřítele, zásobovacích tratí nebo významných částí zákopových linií. Vývoj bombardérů za první světové války se kupředu příliš nepohnul, docházelo spíše než k vytváření nových modelů k zvětšování kapacity a posilování motorů.

Letadla Britský stíhací i bombardovací De Havilland DH-2 Britská stíhačka Sopwith7F1_Camel s kapotáží připomínající hrb. Z toho vznikla přezdívka Camel. l Německá stíhačka Albatros_DIII

Čs. legie za 1. sv. války

Legionáři na Rusi Obrněný vlak V zákopech Zborova

Rusko V zákopech. Mohlo by jít o Zborov (Z archivu pana Dalibora Filáčka, z pozůstalosti po legionáři Josefu Krulichovi) .

Rusko 1918 První obrněný vůz 7. pluku Orlík, první obrněný vlak v držení čs. legií v Rusku

Zborov

Rakouští vojáci v zákopech na ruské frontě Ruiny

Legionáři na západní frontě Francie Ypres

Yperit Chlór odstartoval novodobou éru používání chemických zbraní. Poprvé byl k bojovým účelům použit 22. 4. 1915 na frontě u městečka Ypres v západních Flandrech (Belgie) proti francouzským vojákům. Do vzduchu zde bylo rozptýleno 180 tun chlóru během 5 minut. Do dvou dnů přišla o život 1/3 zasažených osob. Vysoké ztráty na životech byly způsobeny i tím, že přestože Francouzi věděli o možnosti chlórového útoku, nebyli vojáci vybaveni ochrannými pomůckami. Po 5 až 8 hodinách po zasažení se dostavuje celková slabost, bolení hlavy, poškození očí, dýchacích cest a pokožky. Při malé koncentraci se člověk uzdraví během 3 týdnů. Při vyšších koncentracích může nastat i smrt. Oslepení angličtí vojáci z bitvy u Ypres Vojáci nesoucí ochrany proti yperitu

Britové na Marně Dělostřelci Torpédo

Na moři Německá ponorka U 29 Smělčak, československá válečná loď, ve Vladivostoku. Asi 1919-1920. Ponorka Holland 602 třídy H Ponorka byla vyvinuta v americké firmě Electric Boat Co., vyráběna byla v Kanadě u britské firmy Vickers. Za 1. světové války byli Britové majiteli největšího loďstva na světě. Díky německým ponorkám Britové přišli téměř o 90 % celého obchodního loďstva. Ponorky tehdy dokázaly, že se staly uznávanou zbraní 1. světové války.

Luisitania 7. května 1915 potopila německá ponorka osobní parník Luisitania. Zahynulo 1.200 osob, 139 občanů USA. O dva roky později to byla jedna z hlavních příčin vstupu USA do války. Když byl uzavřen versailleský mír mezi Němci a Spojenci 11. listopadu 1918, byla zdůrazněna podmínka, že všechny ponorky budou předány vítězům. Podmínky příměří dále stanovily, že všechny ponorky, které jsou provozuschopné, musely být předány s plnou výzbrojí, ostatní budou odzbrojeny a umístěny do doků.

Jižní fronta Čs. legionáři v Itálii se proslavili zejména v bojích na Piavě, na Montello, u Monte di Garda, ve Val Bella, Cima Tre Pezzi, Cima Cada, Passo Tomale, Monte Assolone aj. Nejvíce se však zřejmě jméno československého vojáka v Itálii v době I. sv. války proslavilo bojem na Doss´ Alto v září 1918. Na Piavě Doss Alto

Dej 3 Zbraně a technika 1. světové války Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použity materiály, obrázky z www stránek: „wikimedia.org“ „cs.wikipedia.org“ „obrázky.cz“ „letectvi.wz.cz/osobnost“ „kcprymarov.estranky.cz“ „palba.cz/forumfoto“ „pamatnik.valka.cz“ „ponorky.cz“ „valka.cz“ „vstupnistranka.wz.cz“ Juza Josef – Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou 1998)