1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
„Báseň“ Zastav se v tichu….
Advertisements

JÁ NIKDY NEZANECHÁM 1. Já nikdy nezanechám tu svatou Bibli svou, v ní Pán mi dává rady je též mi útěchou.
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
Boží láska je jako slunce
1. Tam nad hvězdami v nebi Otce mám, | na jehož věčnou lásku spoléhám: | On zve mne z této ciziny | do zaslíbené otčiny. | Jsem hotov, hotov odtud jít,
1. Má duše, svého pána chval, | vzdej jemu děkování! | Péči svou všechnu naň uval, | v něm slož celé doufání! | On má dost cest, | plný svět jest divné.
překlad: Jiřina Markovová
1. Šťasten jsem, že Slovo Boží znáti smím, že je vždycky jasnou svící nohám mým; v jeho světle kráčet mohu v bezpečí, je též lékem, jenž mé mdloby vyléčí.
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
KRÁLŮ KRÁLI, JÁ TĚ CHVÁLÍM, SRDCE MÉ TI DÁVÁ DÍK, PŘED TEBOU SE VŠECHNO SKLÁNÍ V POKOJI A RADOSTI. MRAČNA SMUTKU V TOBĚ MIZÍ, RADOST TVÁ MĚ NAPLNÍ. KRÁLŮ.
1. Ó Hospodine, Pane náš a králi! Jak důstojné a jak je plné chvály tvé jméno na vší zemi široké! Jde sláva tvá nad nebe vysoké.
1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.
1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,
1. Dej srdce otevřené, uč bližní milovat, jít za Ježíšem směle a z něj si příklad brát. Svým duchem mezi námi buď. Pane přítomen, ať z tvého slitování.
1. Dáváš lásku, jíž je tolik třeba k zahojení dávno starých ran, dáváš Slovo srdce s denní vůní chleba, jež nás vede k tobě ze všech stran.
1. Sejme záhy símě, | dobré símě lásky, | símě vůle Boží sejme v každý čas! | Pán dá požehnání, | símě naše vzklíčí, | o žni budem jásat: | Rychle zraje.
1. Duše moje chválu stále zpívá o veliké lásce tvé, duše moje chválu stále zpívá a o veliké té lásce tvé. Já radost mám, že zpívat smím, že jsi, Jezu,
1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,
1. Ó svatý Bože, slyš naše hlasy, | když k tobě lkáme za národ svůj. | Vrať jemu opět ty blahé časy, | kdy nad ním zářil obličej tvůj. | Ach, Pane drahý,
VYHLÍŽÍME KRÁLE KRÁLŮ, AŽ VE SLÁVĚ PŘIJDE K NÁM, A VEZME NÁS, VEZME NÁS. ZAŽÍVÁME MILOST, LÁSKU, KTERÁ SMÝVÁ VŠECHEN HŘÍCH, PŘEMÁHÁ, PŘEMÁHÁ. REF: HOSANNA,
1. Tebe, Boha otce věků, | Pána všeho chválíme. | Plna jesti všecka země | převelebně slávy tvé. | Vesmír vzdává chválu tobě, | cherubín a serafín | slavně.
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
1. Jak čerstvých vod jelen žádá | v čas unavení svého, | tak má duše | vždycky ráda chce mít Ducha svatého; | neb bez jeho pomoci | nemáme žádné moci,
1. Slyš, jaká překrásná píseň | rozléhá se po nebi! | Andělů to svaté sbory | Pána Boha velebí. | Je to píseň o radosti | dané všemu stvoření: | Sláva.
1. Radujme se vždy společně, | vzdávajíce chválu vděčně | Bohu Otci nebeskému, | Synu i Duchu svatému.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
1. Můj Pane! Tobě cele chci | sloužit z všech sil svých, | jen rozněť Duchem svatým sám | vděčnost v citech mých! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám;
1. Hned v jitře k tobě duši svou, | ó Bože, nesu modlitbou. | Tys chránil v noci, sen jsi dal, | tys tělo, duši zachoval.
1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.
1. Chci tebe milovat, má sílo, | můj skvoste, jímž se oději, | a z lásky konat každé dílo | vždy vroucněji a věrněji! | Chci milovat tě, jasný dni, | i.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
1. Nechť nám srdce plní radost, | upřímného vděku ctít! | Otec v nebi zve nás dětmi, | tak můžeme šťastni být. | Vždy veselo vždy veselo, každodenně slunka.
Ref.: Nám, Pane, dal jsi Slovo své, Ducha svého dej nám též.
Pro svého miláčka na dobré ráno ….. Já a Ty Jsme my.
1. Studně nepřevážená všech božských milostí, k tobě úpí duše má, tvých žíznic sladkostí. Bože, Duchu svatý, ty jsi dosud v darech svých předrahých a rozkošných.
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Přijď Ježíši nejmilejší, | těšit věrné, kteří zdejší nesou těžkost | a kříž svůj, | žádám tě Ježíši můj, Ježíši můj.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. I hvězdy a slunce | a celičká zem | ctí dobrého Tvůrce | svým chvalozpěvem. | Že vzbuzuje bázeň | svou velebností? | Sám vnuká i bázeň | svou laskavostí.
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Jak ovce zašlá z pastvy své, | ze svého stáda zaběhlá, | tak člověk bloudí bez cíle, | když duše Krista vzdálena. | Lásko ty svatá, jež snímáš hříchu.
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Ó bratří, tento den | ať novou písní jásá! | Náš jazyk, vazby prost, | ať Páně skutky hlásá! | Jak tenkrát svatý Duch | své věrné vystrojil, | ó prosme,
1. Moudrosti poklad z nebe | je Slovo Boží nám, | jímž k poznání nám sebe | podává Pán Bůh sám. | Však plné zjevení | je v Kristu Boží tváře | k našemu.
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
1. Když Ježíš, můj Pán, mne potěšuje, tu sklání se níž, tak blízko mi je, že okouším jistotu, obnovu sil. On bezpečně vede mne v nebeský cíl!
1. Haleluja, ať sláva |, čest našemu Bohu vzdána jest | za všechny skutky jeho. | Od věků až do věčnosti | buď vděčně chválen s vroucností | radostně od.
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Aj, jak jsou milí | tvoji příbytkové, | jak rozkošní | křesťanští sborové, | Pane, | v nichž tvé jméno slavné!
1. Bože, tebe chválíme, | před tebou se skláníme | s neskonalou radostí, | se srdečnou vděčností, | neb nám sebe dáváš znáti, | něžně miluješ nás vždy,
1. Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou, | hlavo církve, slyš své církve hlas! | Dej, by lid tvůj opásán byl mocí, | rozvlažení dej nám opět čas, rozvlažení.
1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.
1. Králi nebes, kdo vypoví | jména tvého moc? | Kdo byl k dílu, které konáš, | tobě na pomoc? | Jen ten žije, na koho | ty v lásce pohledíš: | Světy vstaly,
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
2. List Korintským. Autor a datum vzniku Pavel - na své 3. misijní cestě - v roce po Kr. - pravděpodobně z Filip.
1. Blíž tobě, Bože můj, | jen tobě blíž! | Byť mne i táhnout měl | blíž k tobě kříž, zaplesá vždy můj duch: | Blíž tobě, jenž´s můj Bůh, | blíž tobě, jenž´s.
1. Svým celým srdcem | s vroucností tě budu, Pane, oslavovat | a před mocných všech výsostí | jen tobě žalmy prozpěvovat. | Skláněti budu čelo své | v.
1. Ježíši, jak pastýř voď nás, | chceme býti stádem tvým! | Z pouště světa doprovoď nás | k pastvám věčně zeleným, z pouště světa doprovoď nás | k pastvám.
1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Hosana, hosana 1. /: Hosana, hosana, hosana Bohu na nebi. :/
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
„Báseň“ Zastav se v tichu….
1. Za ty, kdo hladem trpí a bídou, prosíme: Zjev svoji slávu
1. Pane, dnešek je den chvály, | dnes ti chceme děkovat | rádi bychom vyzpívali dík za to |, že nás máš rád.
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben
Boží láska je jako slunce
Hádej, kdo to dneska slaví, komu přejeme hodně zdraví
Transkript prezentace:

1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On buď jen veleben, | Bůh náš pramen žití, | jeho sluší ctíti.

2. Pán Bůh je přítomen! | Před ním bez přestání | nebeské se sbory klaní. | Svatý, svatý, svatý, | andělé mu pějí, | slávu jeho vyprávějí. | Též i k nám rač se sám, | Pane, nakloniti, | když tě chceme ctíti.

3. Velebný a svatý | Bože, slavit tebe | toužíme, jak ctí tě nebe 3. Velebný a svatý | Bože, slavit tebe | toužíme, jak ctí tě nebe. | Před tvým obličejem | chceme vždycky chodit, | rač nás v Duchu, v pravdě vodit, | ať se jen den jak den | v tobě těšit smíme | a tě velebíme.

4. Chceme býti tvoji, | pokorní a vroucí, | ať tvé lásky slunce skvoucí | hřeje nás, nám svítí, | ať jen tobě, Pane, | radostně se odevzdáme. | Skloň se k nám již ty sám, | přijmi děkování | za své slitování.