Orbis pictus 21. století Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu

Vznik a šíření elektromagnetických vln OB21-OP-EL-ELZ-KRA-U Ing. Petr Krajča

1. Vznik elektromagnetického pole Po připojení kondenzátoru na střídavé napětí se vytvoří v dielektriku střídavé elektrické pole. Toto pole vyvolá v dielektriku posuvný proud, který spolu s proudem v přívodech vytvářejí kolem sebe magnetické pole. Intenzita magnetického pole H a intenzita elektrického pole E se mění v rytmu střídavého napětí a proudu v obvodu.

Pokud elektrody kondenzátoru oddálíme od sebe, rozloží se elektromagnetické pole do prostoru a postupuje do okolí. Dochází k vyzařování elektromagnetického pole, které se skládá ze složky pole elektrického E a magnetického H. Vyzařování elektromagnetického pole zajišťují zářiče – antény.

Rychlost šíření elektromagnetických vln je dána vztahem  - permitivita prostředí  - permeabilita prostředí Pro šíření ve volném prostoru se rychlost šíření elektromagnetických vln rovná rychlosti šíření světla, v = c  m.s -1

Vlnová délka je dána vzdáleností dvou sousedních bodů, které mají stejnou fázi. Vypočítat ji můžeme ze vztahu

2. Polarizace elektromagnetických vln Orientace elektrické složky elektromagnetické vlny v prostoru určuje tzv. polarizaci vlny. Rozlišujeme dva případy: 1. vertikální polarizaci – elektrická složka je kolmá k zemskému povrchu 2. horizontální polarizaci – elektrická složka je rovnoběžná se zemským povrchem Pokud elektrická složka nemění svoji orientaci v prostoru, mluvíme o lineární polarizaci.

3. Šíření elektromagnetických vln prostorem 1. Prostorová vlna se šíří přímo do volného prostoru. 2. Ionosférické prostorové vlny přicházejí do místa příjmu po odrazu od horních ionizovaných vrstev atmosféry. 3. Povrchová vlna se šíří ohybem podél zemského povrchu.

V P P P ionosféra 1. Prostorová vlna 2. Ionosférické prostorové vlny 3. Povrchová vlna

4. Rozdělení elektromagnetických vln Nejdůležitějším údajem o elektromagnetické vlně je její délka. Název vlnVlnová délkaFrekvencePoužítí myriametrové10 –100 km30 – 3 kHznámořní a letecká navigace, meteorologické služby, rozhlasové DV 150 – 285 kHz kilometrové1 –10 km300 – 30 kHz hektometrové100 –1000 m3 – 0,3 MHzrozhlasové SV 525 – kHz, dekametrové10 – 100 m30 – 3 MHzrozhlasové KV, pásma 11, 13, 16, 19, 25, 31, 42, 49 a 60 m metrové1 – 10 m300 – 30 MHzrozhlasové VKV, I.,II. a III. televizní pásmo decimetrové1 – 10 dm3 – 0,3 GHzIV. a V. televizní pásmo, radiolokace, kosmické spoje centimetrové1 – 10 cm30 – 3 GHzradioreléové, družicové komunikace milimetrové1 – 10 mm300 – 30 GHzpřistávací a říční radiolokátory, výškoměry

Dlouhé vlny (DV) se šíří vlnami povrchovými. Střední vlny (SV) se šíří vlnami povrchovými a prostorovými. Krátké vlny (KV) se šíří výhradně ionosférickými prostorovými vlnami Velmi krátké vlny (VKV) se přenášejí přímou prostorovou vlnou

5. Přenos elektromagnetických vln po vedení Vysokofrekvenční vedení se používá pro přenos vysokofrekvenční energie ze zdroje do zátěže. Jedná se o připojení vysílače nebo přijímače k anténě nebo o propojení sdělovacích zařízení na větší vzdálenosti. Ve vysokofrekvenční technice se setkáváme s těmito typy vedení: 1. jednovodičové vedení 2. dvojvodičové vedení (dvoulinka) 3. souosé vedení (koaxiální kabel) 4. vlnovody

Děkuji za pozornost Literatura - Bezděk Miloslav, Elektronika II. -