Hliník Jakub Doležal, sexta A
Základní charakteristika Hliník, chemická značka Al, (lat. Aluminium), je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice. Hliníkový prášek:
Základní fyzikálně - chemické vlastnosti Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější je bauxit. Hliník byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem.
Výskyt Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Krom bauxitu se vyskytuje také v křemíku, titanu a železa. Bauxit:
Výroba Přestože hliník patří mezi prvky nejvíce zastoupené v zemské kůře, patřila jeho průmyslová výroba do ještě poměrně nedávné doby k velmi obtížným procesům. Teprve zvládnutí průmyslové elektrolýzy taveniny kovových rud umožnilo současnou mnohasettunovou roční produkci čistého hliníku. Hliníkové mince:
Využití Vyrábějí se z něj např. některé drobné mince, ale i běžné kuchyňské nádobí a příbory. Po vyválcování do tenké folie se s ním setkáme pod názvem alobal při tepelné úpravě pokrmů nebo jako ochranného obalového materiálu. Dá se také skvěle využít na brankové konstrukce, např. pro fotbalisty. Hliníková pánvička: Hliníková lampa:
zdroje: www.wikipedia.cz