Didaktické zásady výuky přírodopisu hovoří o obsahu výuky, organizaci a používaných výukových metodách

Didaktická zásada vědeckosti Didaktická zásada uvědomělosti a aktivity Didaktická zásada soustavnosti a vytrvalost Didaktická zásada názornosti Didaktická zásada spojení teorie s praxí Didaktická zásada přiměřenosti Didaktická zásada environmentálního a regionálního řístupu

1. Vědeckost - žák by si měl osvojit takové poznatky, které odpovídají současným vědeckým poznatkům vědecké poznatky - aktualizace učiva (poznatky vztaženy k aktuálnímu dění- např. zemětřesení) modernizace učiva (aktuální a vědecky prokázané poznatky současné vědy) současné osnovy - 20-30 % časové rezervy- modernizace učiva ŠVP - zapracování do vlastních osnov - respektovat očekávané výstupy dané RVP Do výkladu nepatří- sporné a vědecky nepodložené informace - antropomorfismy a antropocentrismy - lidové pověry (např. síla kamenů)

2. Uvědomělost a aktivita - vytvoření kladného vztahu žáků k učení - vnitřní motivace ovlivňování hodnotového žebříčku žáků - spravedlnost a důslednost ze strany učitele logická stavba vyučovací hodiny přiměřenost probíraného učiva pochopení učiva již při vyučování sebehodnocení každého žáka

3. Soustavnost a vytrvalost Systematičnost uspořádání učiva – logická stavba učiva dle různých způsobů strukturace učiva přírodopisu Strukturace učiva – dle ekosystémů (ekologický přírodopis) dle evoluce jednotlivých skupin organismů dle systému organismů dle vědeckých poznatků (obecná biologie – systémy organismů – genetika) U učiva je třeba zdůrazňovat využitelnost v praxi (např. v laboratorních pracech, v terénu při poznávání přírodnin, první pomoc apod.) - Systematičnost učiva podporuje u žáků soustavnost v získávání poznatků z učiva přírodopisu Uvědomění si využitelnosti učiva v praxi je základem vytrvalosti v učení se nových poznatků

4. Názornost zprostředkování přírodopisného učiva pomocí názorně – demonstračních prostředků výuky (didaktické pomůcky – modely, obrazy, přírodniny, …) Bezprostřední názornost - vázána na vnímání a manipulaci přírodniny samé b) Zprostředkovaná názornost - nahrazení skutečných přírodnin a přírodních dějů filmem, diapozitivy, modelem apod. Bezprostřední i zprostředkovaná názornost musí být doplněna o slovní výklad.

5. Spojení teorie s praxí ve výuce přírodopisu rozlišujeme 3 formy spojení teorie s praxí: praxe = pramen poznání (z praxe vyvozujeme teoretické poznatky – např.pěstováním pokojové rostliny zjišťujeme, co vše potřebuje ke zdárnému růstu) praxe = kritérium poznání (prověřujeme kvalitu a pravdivost již získaných teoretických poznatků – např. znalost vývojových stádií motýla prověřujeme pozorováním líhnutí při chovu daného organismu) praxe = cíl poznání (při řešení úkolu si žáci sami stanoví cesty a způsoby jeho realizace na základě získaných teoretických poznatků)

6. Přiměřenost obsah a rozsah učiva, obtížnost, vyučovací formy a metody musí odpovídat věkovým zvláštnostem, stupni rozumového vývoje žáků a jejich dříve osvojeným přírodovědným poznatkům Předávání přírodovědných poznatků postupuje: - od známého k neznámému (popis organismu x zařazení do systému) od jednoduchého ke složitému (např. vnější stavba org. X vnitřní stavba org.) od méně náročného k náročnějšímu (např. stavba buňky x rozmnožování buňky) od blízkého k vzdálenějšímu (např. ekosystémy)

7. Environmentální a regionální přístup Základem je přímý kontakt s přírodou a ekosystémy Budujeme kladný vztah žáků k přírodě Využíváme maximálně příkladů z regionu školy Do výuky vhodně zařazujeme poznávací vycházky a exkurze Podporujeme u žáků zásady ekologického chování