04 SOCIÁLNĚ POLTICKÉ DOKTRÍNY, PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLTIKY Sociální politika 04 SOCIÁLNĚ POLTICKÉ DOKTRÍNY, PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLTIKY

Téma přednášky Sociálně politické doktríny Principy sociální politiky

Principy sociální politiky základní zásady, myšlenkové postupy volba konkrétních principů je do značné míry ovlivněna uplatňováním sociálně politických doktrín

Principy sociální politiky Pro volbu a interpretaci těchto základních myšlenkových postupů mají zásadní význam sociálně politické doktríny. V evropském regionu se setkáváme: Konzervatismus Křesťanské sociální učení Demokratický socialismus

sociálně politické doktríny 1) Konzervatismus staví na osobní svobodě a individuální odpovědnosti každého usiluje o ekonomickou efektivnost nepodporuje solidarismus a redistribuční (přerozdělovací) procesy

sociálně politické doktríny 2) Křesťanské sociální učení není za sociální situaci odpovědný jen jeden jedinec, ale i společenský systém klade důraz na sociální dávky, na dobrosrdečnost a charitativní aktivity uznává, že určitý díl odpovědnosti za sociální skutečnost padá i na mocné a bohaté určující je odstranění bídy – dobročinné a charitativní aktivity.

sociálně politické doktríny 3) Demokratický socialismus značný díl, odpovědnosti přímá za jedince stát probíhá zde rozsáhlé přerozdělování a solidarismus

sociálně politické doktríny Uvedené doktríny ovlivňují volbu principů, jejich vnímání a interpretaci a způsoby uplatňování. Řešení každé sociální situace vždy vyžaduje aplikovat určité, pro danou situaci adekvátní myšlenkové postupy, principy:

1) Princip sociální spravedlnosti V sociální politice neexistuje obecně akceptovaná představa o tom, co je a co není sociálně spravedlivé

1) Princip sociální spravedlnosti V sociální politice hovoříme o třech zásadách spravedlnosti: A) každému stejně – zásada je často nevykonatelná; musí být zde autorita, která rozhodne jaké potřeby budou uznány a kdo je bude uznávat. Autoritou je často stát. Lze tuto zásadu použít jen v určitých situacích (otázka chudoby, zdravotně postižených…)

1) Princip sociální spravedlnosti B) podle potřeb – zásada života  znamená konkrétní sociální situaci; volbu těch zásad, které znamenají největší štěstí nejmenšího počtu lidí C) každému podle jeho zásluh – co je odměnou zásluhy, jak ji měřit, kdo je má stanovovat, dnes jsou zásluhy usuzovány z pracovního výkonu

2) Princip sociální solidarity sounáležitost a vzájemná podpora je výrazem lidského porozumění, soudržnosti a také odpovědnosti souvisí s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků v moderních společnostech se realizuje především pomocí redistribuční a transferové potřeby státu

2) Princip sociální solidarity Můžeme tak rozlišit například: solidaritu mezinárodní, solidaritu regionální, solidaritu jednotlivců a vnitrorodinnou solidaritu, solidaritu mezigenerační atd.

2) Princip sociální solidarity Významná je však i solidarita jedinců, spolků, sdružení apod., často založená na filantropii a uskutečňující se zpravidla mimo státní redistributivní mechanismus nebo jen s jeho částečným využitím. Význam takovéto dobrovolné solidarity v sociální politice je značný a se změněnou rolí státu v sociální politice v současné době roste.

Z tohoto úhlu pohledu tedy rozlišme mezi: a) solidaritou dobrovolnou (altruismus, filantropie) a b) solidaritou vynucenou (povinná redistribuce příjmů – daně, odvody do pojišťovacích schémat).

3) Princip subsidiarity Podle tohoto principu je každý zavázán nejdříve pomoci sám sobě, pokud to nejde, měla by mu pomoci rodina. Rodině pak rovněž přísluší, aby si pomohla sama svými silami a teprve pokud si nemůže sama pomoci, obrací se na další subjekty sociální politiky, na místní organizace, dobrovolná sdružení.

3) Princip subsidiarity Teprve na posledním místě figuruje stát. Jeho povinností je primárně pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním a sám pomáhá až na posledním místě, jsou li ostatní možnosti pomoci vyčerpány.

3) Princip subsidiarity stále více aktuální přistupuje k člověku jako k jedinci s určitými schopnostmi a dispozicemi, které by měl využívat k sociálnímu zabezpečení svému i ostatních

4) Princip participace Lidé mají mít možnost se účastnit procesu tvorby a realizace opatření, která se pak týkají jich samotných. Jde o dlouhodobý proces, který lze ve zkratce nazvat jako „...přechod od člověka, jako převážně objektu sociální politiky k člověku, jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu.

4) Princip participace Člověk přestává být pasivním příjemcem sociálně-politických opatření (převážně státu), ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci

LITERATURA KELLER, J. (2005). Soumrak sociálního státu. Praha: Sociologické nakladatelství. KREBS, V.; DURDISOVÁ, J.; POLÁKOVÁ, O.; ŽIŽKOVÁ, J. (1997). Sociální politika. Praha: Codex.