Regionální, sociální a dopravní politika EU Úvod do evropských studií

Regionální politika EU Politika koheze (soudržnosti) Cílem je narovnat hospodářské a sociální rozdíly mezi vyspělými a zaostávajícími oblastmi prostřednictvím finanční pomoci Vznikla v 70. letech, kdy byly stanoveny cíle společné regionální politiky a vytvořen Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Podnětem byla tzv. Thomsonova zpráva z r. 1973, která zdůraznila, že dokončení společného trhu je ohroženo regionálními rozdíly+po zavedení společné měny budou mít členské státy mnohem méně vlastních nástrojů na pomoc zaostalým regionům

Východiska Pro úspěch regionální politiky je důležité lokalizovat problémové regiony Klasifikace regionů podle Komise: zaostalé regiony - nedostatečná infrastruktura, nízké příjmy obyvatelstva, tradičně zemědělská výroba, málo kvalifikovaná pracovní síla regiony poznamenané průmyslovým úpadkem periferní regiony → regiony trpící geografickou izolovaností pohraniční regiony nacházející se na vnější hranici Společenství oblasti vyznačující se negativními sociálními dopady velkých aglomerací venkovské regiony → zemědělská výroba je závislá na klimatických změnách

Východiska Členské státy jsou mezi sebou porovnávány podle růstu HDP na hlavu. Mezi členskými státy ale existují odlišné správní jednotky, proto v r. 1988 ES zavedlo vlastní statistické teritoriální jednotky – tzv. NUTS Podle NUTS jsou zjišťovány rozdíly v HDP a rozdělovány finanční prostředky NUTS 0-5 (NUTS 4=LAU1, NUTS 5=LAU2)

ERDF V r. 1972 byl založen Evropský regionální rozvojový fond Proti Francie a Německo Pro Itálie, později Velká Británie, Dánsko a Irsko V r. 1974 byla uzavřena dohoda o financování ERDF a fond mohl zahájit svou činnost v r. 1975. Prostředky vložené do fondu ale nedosahovaly stanovené výše. Byly stanoveny první zásady čerpání prostředků Peníze z ERDF jsou pouze dodatečné a nemají nahrazovat pomoc udělovanou členskými státy.

Jednotný evropský akt Regionální politika získala svůj oddíl v zakládajících smlouvách V r. 1989 bylo zavedeno 5 cílů RP, během rozšíření o severské země byly rozšířeny na 6: Podpora hospodářsky zaostalých regionů (HDP nižší než 75 % průměru ES/EU) – ERDF, ESF a EAGGF Přeorientování regionů silně postižených úpadkem průmyslu na nové druhy hospodářské činnosti – ESF, ERDF Boj proti dlouhodobé nezaměstnanosti → ESF Zapojení mladých lidí do pracovního procesu → ESF (A) modernizace a diverzifikace zemědělské výroby → EAGGF, FIFG (B) Podpora programů na vytváření nových pracovních míst v zemědělském sektoru → ESF, ERDF a EAGGF Udržení osídlení arktických oblastí → ESF, ERDF a EAGGF

Maastrichtská smlouva Vytvoření HMU představovalo významnou zátěž pro chudší státy Nutnost plnit konvergenční kritéria a snížení schopnosti států intervenovat ve prospěch zaostalejších regionů V r. 1993 byl vytvořen Fond solidarity (Kohezní fond) Prostředky na projekty v oblasti životního prostředí a transevropských sítí Pro země, jejichž HDP je nižší než 90 % průměru ES/EU Podmínkou bylo dodržování konvergenčních kritérií

Agenda 2000 Redukce cílů na 3: Podpora hospodářsky zaostalých regionů na úrovni NUTS II (HDP je nižší než 75 % průměru EU) → ERDF, ESF, EAGGF, FIFG Podpora regionů na úrovni NUTS III, které procházejí hospodářskou a sociální restrukturalizací → ESF, ERDF Rozvoj lidských zdrojů prostřednictvím podpory zaměstnanosti a modernizace vzdělávacích systémů → ESF

Cíle regionální politiky 2000-2006 Povzbuzování rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů (69,7 %) NUTS II, HDP na obyvatele je menší než 75 % průměru členských zemí EU Podpora strukturálně postižených regionů (11,5 %) Regiony procházející sociálně ekonomickými změnami v průmyslu a službách, upadající venkovské oblasti, Obyvatelstvo podporovaných regionů nesmí překročit 18% celkového počtu obyvatel EU Podpora přizpůsobování a modernizace politik a systémů vzdělávání, školení a zaměstnanosti (12,3 %)

Cíle regionální politiky 2007-2013 Konvergence: podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II s HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU. Mohou čerpat i státy, jejichž hrubý národní důchod je nižší než 90 % průměru EU. Financován z ERDF, ESF a FS Modernizace a diverzifikace ekonomických struktur: výzkum a rozvoj technologií, inovace, podnikání, informační společnost, životní prostředí, turismus, kultura, doprava, energie, vzdělání, zdraví

Cíle regionální politiky 2007-2013 Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost NUTS II nebo NUTS I, které přesahují limitní ukazatele pro zařazení do cíle Konvergence. ERDF a ESF V ČR: Praha Posílení regionálních kapacit výzkumu a technologického rozvoje, podpora inovace a podnikání Životní prostředí

Regiony spadající pod Cíl 1 (červeně) a Cíl 2 (světle modře)

Cíle regionální politiky 2007-2013 Evropská územní spolupráce Podpora přeshraniční spolupráce regionů na úrovni NUTS III Podél všech vnitřních a některých vnějších pozemních hranic a podél námořních hranic (max. 150 km) Meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. ERDF

Principy Princip koncentrace: Princip programového plánování: Prostředky všech strukturálních fondů jsou zaměřeny na základní cíle Princip programového plánování: Princip víceletého plánování, sledování cílů v dlouhodobém horizontu Princip partnerství: Princip subsidiarity Na implementaci programů se kromě Komise a členských států mají podílet i regionální autority Výbor regionů → podílí se na formulování regionální politiky Princip přídatnosti: Regionální politika pouze doplňuje regionální politiku členské země Projekty jsou spolufinancovány členskou zemí

Financování

Financování ERDF (Evropský regionální rozvojový fond) Základní nástroj regionální politiky Všechny 3 cíle ESF (Evropský sociální fond) Hlavní nástroj sociální politiky, zaměřuje se na prevenci a na boj s nezaměstnanosti, rozvoj lidských zdrojů a podporu integrace na trhu práce Cíl 1 a 2

Financování Fond soudržnosti (Kohezní fond) Pomoc je poskytována zemím, jejichž HNP na obyvatele je nižší než 90% průměru EU a připravují se na vstup do HMU Zahrnuje celé území Bulharska, ČR, Estonska, Řecka, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska a Slovenska Phasing-out: Španělsko životní prostředí (50 %) a dopravní infrastruktura (50 %) Cíl 1

Nová finanční pravidla Každý program je financován jen z jednoho fondu (1 program=1 fond) Podmínky: projekty musí být v souladu s cíly Lisbonské strategie → konkurenceschopnost a vytváření pracovní míst Maximální kofinancování: Cíl 1: mezi 75-85 % Cíl 2: mezi 50-85 % Cíl 3: mezi 75-85 %

Realizace Regionální politika je realizována na úrovni členských států Státy rozhodují o rozložení finančních prostředků ve strukturálních fondech, předkládají projekty, rozhodují o zaměření prostředků Rozpočet a jeho pravidla jsou schvalovány Radou a EP na základě návrhu EK

Realizace Každá země připraví Národní strategický referenční rámec základní programový dokument pro využívání fondů Evropské unie v období 2007-2013. Seznam operačních programů posuzovaný Komisí Rámec podpory společenství (CSF) Dokument schválený Komisí po dohodě s příslušným státem Operační program Dokument schválený Komisí pro realizaci Rámce podpory Společenství.

Realizace

Sociální politika Sociální politika EU patří ke sdíleným politikám EU Odlišné sociální modely v evropských zemích Liberální (atlantský) → Velká Británie, Irsko Konzervativní (kontinentální, korporativní) – Německo, Belgie, Francie, Itálie, Rakousko Sociálně demokratický (skandinávský) → Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko Jihoevropský → Španělsko, Portugalsko, Řecko Úzce provázána se společným trhem

Sociální politika K motorům se řadí vedle Komise severské státy. K brzdám naopak Velká Británie. Rezervovaně i jihoevropské státy (vyšší standardy=nutnost více reformovat a investovat), ale ochotny k přijetí kompromisů.

Sociální politika Smlouva o EHS Evropský sociální fond Cíl: podpora životních a pracovních podmínek zaměstnanců a zaměstnanost Zavedena zásada stejné odměny pro muže a ženy za stejnou práci Hlavním nástrojem se staly směrnice, které stanovovaly minimální standardy Evropský sociální fond 1972 summitu ER v Paříži: Komise pověřena vypracování konkrétních návrhů Komise předložila Sociální akční program pro léta 1974-1976 Zvýšení zaměstnanosti, zlepšení životních a pracovních podmínek zaměstnanců a vytvoření mechanismu pro dostatečné informování zaměstnanců a umožňujícího participovat na řízení podniku Cíle se ale nepodařilo plně prosadit

Sociální politika V polovině 80. let dochází k rozvoji sociální politiky spolu s rozvojem projektu společného trhu. JEA postrádá koncepci sociální politiky, ale obsahuje článek 118a, ve kterém se státy zavázaly věnovat zvláštní pozornost otázkám pracovního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracujících.

Sociální politika V r. 1985 Komise zahájila tzv. proces z Val Duchesse Série jednání mezi centrálou evropských odborových svazů (ETUC – European Trade Union Confederation) a Evropským sdružením průmyslových a zaměstnavatelských svazů UNICE (Union of Industrial and Employer’s Confederations of Europe) Výsledkem bylo vytvoření Výboru pro sociální dialog v r. 1993, který se stal partnerem Komise při přípravě sociální agendy

Sociální politika Na konci 80. let Komise předložila návrh na vypracování Sociální charty Pro Francie a Německo: podpora harmonizace a stanovení vyšších společných standardů → zvýšilo by to konkurenceschopnost jejich pracovní síly Proti Velká Británie → Sociální charta = začátek centralizovaného sociálního systému, který ohrozí suverenitu členských států Sociální dumping → zvýhodnění zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu nižší

Sociální politika 1989: Sociální charta (Evropská charta základních sociálních práv zaměstnanců) Právo pracovat v zemi ES/EU podle vlastního výběru Právo na spravedlivou mzdu Právo na lepší životní a pracovní podmínky Právo na sociální ochranu v rámci existujících národních systémů Právo na svobodu shromažďování a kolektivní vyjednávání Právo na zaměstnanecké školení Právo mužů a žen na rovné zacházení Právo pracovníků na informace, konzultace a spoluúčast Právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci Ochrana dětí a adolescentů Záruka minimálních životních standardů pro starší občany Lepší sociální a profesní integrace invalidů Velká Británie podepsala teprve v r. 1997

Sociální politika Smlouva o EU: Protokol o sociální politice, který byl právně závazný (mimo zůstala VB) a Dohoda o sociální politice. Cíle: Podpora zaměstnanosti Zlepšení životních a pracovních podmínek Přiměřená sociální ochrana Sociální dialog Rozvíjení potenciálu pracovních sil za účelem trvale vysoké zaměstnanosti Boj proti vyloučení z trhu práce

Sociální politika Amsterodamská smlouva: Sociální politika byla zavedena článkem 136 a 137 Smlouvy o ES Závazek k vysoké míře zaměstnanosti Zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou a procedura spolupráce s EP a po konzultaci HSV a Výborem regionů Byly vyčleněny oblasti, kde se hlasuje jednomyslně Byla založena evropská strategie zaměstnanosti Mainstreaming politiky zaměstnanosti

Sociální politika Současná úprava: Cíle (čl. 136 Smlouvy o ES) podpora zaměstnanosti zlepšování životních a pracovních podmínek boj proti vyloučení

Sociální politika Čl. 137: Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech: zlepšování pracovního prostředí (ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků) pracovní podmínky sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků; ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru; informování pracovníků a konzultace s nimi; zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí legálně pobývajících na území Společenství; zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti; boj proti sociálnímu vyloučení; modernizace systémů sociálního zabezpečení

Sociální politika Rada přijímá směrnice, kterými může stanovit minimální standardy. Procedura spolurozhodování (Rada a EP) po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, kvalifikovaná většina. Jednomyslnost Rady a procedura spolurozhodování (s EP, konzultace HSV a VR) v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany pracovníků, ochrany pracovníků po skončení pracovního poměru, kolektivní obraně zájmů a podmínek zaměstnávání pracovníků ze třetích zemích

Sociální politika Předpisy se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení. Nebrání žádnému členskému státu, aby zachovával či zaváděl přísnější ochranná opatření. Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci (čl. 141).

Evropská strategie zaměstnanosti Konec 90. let nepříznivý hospodářský vývoj v EU → Cíl: vyšší hospodářský růst, ale zároveň zachování sociálního modelu Výsledek tzv. Lucemburského procesu (1997) Koordinace členských států v oblasti zaměstnanosti Založena na směrnicích pro zaměstnanost (navrhované Komisí a přijímané Radou) = společné priority členských států Členský stát vytváří program, jak směrnice realizuje v praxi Každoročně se hodnotí pokrok (Komise) → přijímáno v Radě

Lisabonská strategie Vyhlášena v 3/2000 na summitu ER v Lisabonu Cíl: proměnit EU v nekonkurenceschopnější ekonomiku světa do r. 2010, ekonomika založená na znalostech, schopná udržitelného růstu, vytváření kvalitních pracovních míst Do r. 2010 dosažení ekonomického růstu 3 % zvýšení míry zaměstnanosti na 70 % (zvýšení zaměstnanosti žen nad 60 %) Nástroje: rozvoj znalostní společnosti, podpory výzkumu a vývoje, odstraňováním překážek na vnitřním trhu a zlepšováním podnikatelského prostředí, modernizací sociálního modelu, podpora zaměstnanosti a udržitelného rozvoje. Od r. 2005 se klade větší důraz na růst a zaměstnanost

Otevřená metoda koordinace Formálně zavedena na Lisabonském summitu v 3/2000 Dobrovolný proces Na úrovni EU se členské státy dohodnou na společných cílech Jsou stanoveny společné indikátory pro účely měření dosaženého pokroku Členské státy vypracovávají Národní akční plány, které realizují společné cíle Pravidelné monitorování a vyhodnocování pokroku Výměna zkušeností a příkladů dobré praxe Účinnost spočívá ve vzájemném tlaku a přesvědčování Komise zveřejňuje, jak si která země stojí

Dopravní politika Zavedena již ve smlouvě o EHS, ale začala se realizovat teprve v 80. letech → navázáno na realizaci společného trhu 1957: Zavedení společných pravidel pro mezinárodní dopravu do nebo z některých členských států zajištění volného přístupu k poskytování dopravních služeb uvnitř každého členského státu pro dopravce z dalších členských států vytvoření opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy Realizace těchto cílů měla být prozatím omezena jen na oblast železniční, silniční a vnitrovodní dopravy.

Dopravní politika 1983 EP podal na Radu stížnost ohledně nečinnosti k ESD → v roce 1985 dal ESD EP za pravdu a žádal Radu, aby proces harmonizace v dopravě urychlila. JEA: pro oblast dopravy bylo zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou

Dopravní politika Velký problém představovala tzv. kabotáž (provozování nákladní dopravy v jednom nebo více členských státech, v nichž dopravce nemá pobočku) Do konce roku 1992 platil systém kvót umožňující rozdělovat ročně mezi členskými státy nanejvýš 15 000 kabotážních povolení. 1992: Rada vydala nařízení, že dopravci z členské země a s platnou licencí mohou provozovat své služby v rámci celého společného trhu Nejprve oblast nákladní dopravy, osobní doprava byla vyřešena teprve v r. 1997

Transevropské sítě Jedná se o infrastrukturu v oblasti dopravy, telekomunikací a energetiky, včetně plynovodů a ropovodů, jimiž by měly být propojeny národní sítě. Projekt byl zahájen v r. 1990, Transevropské sítě nejsou integrální součástí společné dopravní politiky. Na financování projektů se z velké míry podílejí samotné členské státy (70%). Doplňkovým zdrojem pro krytí výdajů jsou prostředky Fondu soudržnosti, Evropské investiční banky, ERDF, předvstupních nástrojů a vlastního rozpočtu TENs.