Romantismus ve slovanských zemích Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) ruský básník, prozaik a dramatik představitel revolučního romantismu je považován za zakladatele moderní ruské literatury

Lyricko-epické skladby - poémy: Kavkazský zajatec (1821) - hl hrdinou je mladý kozácký důstojník, který je na Kavkaze zraněn a přivlečen do čerkeské vesnice. Zde se do něj zamiluje jedna z dívek, on však její lásku odmítá. Dívka ho přesto vysvobodí a pak spáchá sebevraždu. Mladík se dostane šťastně do ruského tábora, ale v jeho srdci zůstává trpká bolest ze ztracené lásky. Cikáni (1823) – hl. hrdina Aleko chce žít svobodně a bez společenských konvencí. Zakotví proto u Cikánů, kde se zamiluje do cikánské dívky. Ona ale slíbí lásku jinému muži. Aleko nedokáže ženě, kterou miluje, poskytnout svobodu, rozzuří se a zabije ji i jejího milence. Cikáni ho za tento čin zavrhnou a ze svého společenství vyhostí.

veršovaný román Evžen Oněgin (1833) - titulní hrdina je prvním typem tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře Ralph Fiennes jako Oněgin ve filmu VB/USA z r. 1999

Puškinova skica k Oněginovi Puškin: Evžen Oněgin

Piková dáma (1833) - novela o důstojníkovi a hráči Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet Kapitánská dcerka (1836) - historická novela odehrávající se na pozadí rolnického povstání z let 1773-1775 vedeného Jemeljanem Pugačovem drama Boris Godunov (1825) - historická tragédie líčí ve sledu chronologických obrazů z let 1598-1605 období vlády cara B. Godunova, zabývá se společenskou i individuální problematikou moci

Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841) ruský spisovatel, před-stavitel revolučního romantismu gardový důstojník dvakrát byl potrestán službou na Kavkaze - za báseň Smrt básníka, věnovanou Puškinově památce, podruhé za souboj v dalším souboji byl ve 26 letech zastřelen

Démon (1841) je to Lermontovova nejvýznamnější báseň, její první verzi napsal už ve 14 letech Démon je padlý anděl, který musí pykat za svou vzpouru proti Bohu ve své opuštěnosti se zamiluje do gruzínské kněžny Tamary, ta však po jeho polibku umírá Démon proklíná své sny o lepším životě

Vrubelova ilustrace k poémě Démon

Drama je dodnes hráno, třikrát bylo zfilmováno. Maškaráda (1836) je veršovaná tragédier Lermontov ji dopsal pět let před tím, než zemřel. Ačkoliv ji několikrát předělával, nikdy nevyhověl požadavkům cenzury, takže hra nebyla na jevišti uvedena. Poprvé bylo její provedení povoleno až 21 let po autorově smrti. Drama je dodnes hráno, třikrát bylo zfilmováno. Hlavní postavou je kníže Arbenin, bývalý hazardní hráč, který na své cestě k bohatství a úspěchu využíval hlavně svou bezohlednost a dravost. Velkou lásku v něm vzbudila až Nina. Oženil se s ní a mladá kráska se stala středem jeho života.

Na maškarním plese jedna baronesa najde na zemi náramek, který vzápětí věnuje na důkaz svých citů jistému šlechtici. Indiskrétní muž maskovanou ctitelku hledá a ukáže darovaný náramek také knížeti Arbeninovi. Ten poznal šperk svojí ženy. Zachvátilo ho zoufalství tak, že odmítl uvěřit, že Nina svůj šperk nešťastnou ná-hodou ztratila. Pod tlakem dalším náhod, nedo-rozumění a také cílených pomluv se v podstatě nicotná událost změnila v tragédii. Arbenin, hnán nepříčetnou žárlivostí, svou ženu otrávil. Když se pak vše vysvětlí, Arbenin zešílí. Jde o typického romantického hrdinu - přes svou zápornou roli je to člověk niterně osamělý a trpící, hnaný pocitem, že nikomu nemůže věřit.

Milan Kačmarčík jako Arbenin, Jana Stryková, Matěj Hádek Inscenace Maškarády ve Švandově divadle (režie Radovan Lipus, prem. 2008)

próza Hrdina naší doby (1840) knihu tvoří pět relativně nezávislých novel spojuje je to, že se odehrávají na Kavkaze a mají stejného vypravěče. Je jím hlavní hrdina jménem Pečorin, inteligentní, vzdělaný aristokrat a zároveň arogantní a cynický bohém bez jasného životního cíle, opovrhující vším a všemi (jde o další typ tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře). marně Pečorin hledá smysl své existence, štěstí nenachází ani v lásce, ani v přátelství.

Adam Mickiewicz (1798 – 1855) polský romantický spisovatel je považován za nejvýznamnějšího polského básníka 19. století narodil se na území Litvy, která byla tehdy okrajovou částí Polska

v r. 1824 byl vykázán do Petrohradu a poté do vyhnanství do Oděsy - tam se seznámil s Puškinem a s děkabristy později přesídlil do Paříže, kde přednášel o slovanských kulturách r. 1855 odjel do Cařihradu podporovat polskou legii v boji proti ruskému vojsku v krymské válce - tam však onemocněl cholerou a zemřel

volně komponovaná skladba Dziady (1832) - faustovské, metafyzické drama zobrazuje problémy života v době kolem povstání r. 1830 básnická povídka Konrad Wallenrod (1828) - litevský chlapec je unesen, později se stane velmistrem řádu německých rytířů, ale nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu, v jehož čele stojí, a této mstě obětuje i svůj život. Z jeho manželky Aldony se stala poustevnice, nechala se zazdít ve věži a zemřela žalem.

Michał Elwiro Andriolli: Smrt Konrada Wallenroda

epos Pan Tadeáš (1834) - polský národní epos o 12 zpěvech - odehrává se na malém šlechtickém sídle v Litvě v letech 1811-1812, kdy Poláci doufali v Napoleono- vu pomoc při obnově vlastního státu - současně probíhá spor mezi dvěma šlechtickými rody a milostná zápletka

Ľudovít Štúr (1815 – 1856) slovenský jazykovědec, spisovatel, novinář a politik nejvýznamnější představitel národního života v polovině19. stol., jeden z hlavních aktérů povstání v letech 1848-1849

Štúr chtěl spojit katolický a evangelický proud Slováků na základě jednotného spisovného jazyka. Kolem r. 1843 vytvořil spisovnou slovenštinu. Byla založená na středosloven-ském nářečí, které vybral hlavně pro jeho rozšířenost a srozumitelnost. V roce 1845 dostává Štúr od panovníka povolení na vydávání vlastních novin  začínají vycházet Slovenské národné noviny. Jsou psané v nové slovenštině, která si našla mnoho přívrženců, ale zároveň i odpůrců (kritizovali ji např. Ján Kollár a Pavol Josef Šafárik).

Roku 1846 vydává Štúr Nárečia Slovenskuo alebo potreba písaňia v tomto nárečí a Nauka reči Slovenskej - v dílech pojednává o gramatických pravidlech, poukazuje na mnohé jevy a vysvětluje je na příkladech

Janko Kráľ (1822 – 1876) slovenský básník a národní buditel nejsubjektivnější a nejradikálnější ze štúrovců balada Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1844)

Andrej Sládkovič (1820 – 1872) slovenský básník, literární kritik, publicista a překladatel nejvýznamnější lyrik Štúrovy generace vlastním jménem Braxatoris, evangelický farář lyrickoepická skladba Detvan (1847)

Ján Botto (1829 – 1881) slovenský romantický básník autor balad a pověstí inspirovaných lidovou slovesností básnická povídka Smrť Jánošíkova (1862)

Ján Kalinčiak (1822 – 1871) slovenský spisovatel, sběratel pohádek a překladatel základními náměty jeho prací je slovanství, folklór, Slovensko v rámci Uherska významná jsou především jeho prozaická díla, mají často autobiografické rysy

Reštavrácia (1860) patří k vrcholům Kalinčiakova prozaického umění novela o předvolebních bojích slovenských zemanů při stoličních volbách v třicátých letech 19. století dílo nemá ústřední postavu ani konflikt, jde o řadu výjevů z voleb, která je propojena milostným vztahem dvou mladých lidí z opačných táborů dějová složka je zde oslabena ve prospěch psychologické kresby jednotlivých postav

Romantismus ve slovanských zemích Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: www.cesky-jazyk.cz www.wikipedia.cz www.spisovatele.cz www.svandovodivadlo.cz www.vaseliteratura.cz www.pinakoteka.zascianek.pl