Thorstein Veblen a americká meziválečná institucionální ekonomie Mgr. Ing. Petr Wawrosz (prezentace připravena podle práce pro předmět Vývoj ekonomických teorií 20. Století, únor 2007)

Pojem instituce Formální a neformální pravidla ovlivňující lidské jednání Mlčoch: jakékoliv omezení, které utváří ekonomické chování lidí North: lidmi vynucené donucení, které napomáhá politickým, sociálním, ekonomickým interakcím Hodgson: nejrůznějším způsobem vzniklá sociální pravidla,která strukturují sociální vztahy Holman: uznávané normy chování, jako jsou tradice, zvyky, právní normy Za instituce může být považováno prakticky cokoliv – např. systém vah a mír, dopravní konvence, pravidla stolování apod. To činí pojem instituce těžko uchopitelný, příliš neurčitý a svým způsobem bezbřehý. Na těchto základech se ale obtížně buduje solidní ekonomická teorie.

Stará a nová institucionální ekonomie Pozn.: institucionální ekonomie se obecně dělí na tzv.: - starou institucionální ekonomii, jež se rozvíjí od počátku 20. století, přičemž rozmach zažívá ve 20. a 30. letech 20. Století. Po roce 1945 však upadá v podstatě zapomnění. Stará institucionální ekonomie je v podstatě americká záležitost. - novou institucionální ekonomii, jež se rozvíjí od 60. let 20. století. Jedná se o celosvětovou záležitost, s jistou převahou anglicky mluvených zemí. Vedou se však spory, co vše pod tuto institucionální ekonomii patří (někdo tam zařazuje i teorii her, školu veřejné volby apod.)

Příčiny vzniku a rozvoje staré institucionální ekonomie Vzniká a rozvíjí se v době, kdy je zformulována neoklasická mikroekonomie, přičemž převládají ekonomické paradigma vytváří lausannská a cambridgská škola (modely všeobecné a dílčí rovnováhy, teorie mezního užitku, chování spotřebitele a firmy, nabídková a poptávková křivka, dokonalá konkurence, později rozvoj teorií nedokonalé konkurence, nabídka a poptávka po výrobních faktorech). Neoklasická mikroekonomie obsahuje formální modely, zanedbává nebo odhlíží od řady faktorů, včetně faktorů, které bychom mohly označit jako instituce Neoklasická mikroekonomie je schopna vysvětlit řadu jevů, ukázat, že mají obecnou povahu a platnost. Je dobře uchopitelná a pochopitelná. Výše uvedená zanedbání však byla řadou osob odmítána. V USA se existující tržní struktury pravděpodobně nejvíce lišily od modelů dokonalé konkurence i učebnicových modelů nedokonalé konkurence (ty zahrnovaly jen monopol, modely oligopolu a monopolistické konkurence byly formulovány později) To vedlo k reakci – snaze vytvořit teorii, jež byla blíže životu (institucionální ekonomie)

Thorstein Veblen – zakladatel institucionální ekonomie? Veblen (1857 – 1929). Svá vrcholná díla napsal na přelomu 19. a 20. století Teorie zahálčivé třídy (1899), Teorie podnikání (1904) Pojem instituce v nich příliš nepoužívá nebo není jednoznačně upraven. „Evoluce společenské struktury je procesem přírodního výběru institucí.“ „Instituce jsou v podstatě převládajícími návyky uvažování o konkrétních vztazích a funkcích jedince a společnosti a způsobu života, který je tvořen souhrnem institucí fungujících v dané době či vdaném okamžiku vývoje jisté společnosti, lze po psychologické stránce povšechně charakterizovat jako převládající postoj nebo převládající teorii života.“ (Teorie zahálčivé třídy) Ostatní insttitucionalisté se k Veblenovi hlásí, či jej berou jako svůj vzor. Veblen bývá mezi institucionalisty řazen v publikacích věnujících se vývoji ekonomických teorií.

Veblen – Teorie zahálčivé třídy Nejasná definice pojmu – v minulosti šlechta a duchovenstvo - v současnosti (tj. době, kdy Veblen žil) lze z knihy odvodit, že to jsou lidé, kteří se neživí fyzickou prací - jen tu chápe za produktivní. Neproduktivní činnosti – obchod, bankovnictví, právníci kolektivistické pojetí (všichni šlechtici nemusí mít stejné zájmy) Dle svého přístupu by Veblen jako universitní profesor byl příslušníkem zahálčivé třídy!! Činnosti, které Veblen pokládá za neproduktivní, pomáhají uspokojovat lidské potřeby, přispívají k růstu HDP, řeší nesoulad mezi investicemi a úsporami, snižují transakční náklady

Majetkové soutěžení, okázalá zahálka a spotřeba „s kulturním pokrokem se majetek stává stále více trofejí svědčící o úspěšném výsledku v majetkové hře odehrávající se mezi členy skupin... příležitost získat si vyznamenání“ Obecně: majetkové soutěžení, okázalá spotřeba a zahálka vedou k získání úctyhodnosti. Toto získání však není samoúčelné, majetkové soutěžení, okázalá zahálka a spotřeba jsou způsoby, jak zvýšit hodnotu svého budoucího příjmu (to Veblen nepostřehl). Otázky a témata: - dilema vězně aneb k čemu dochází, když všichni soutěží - bariéra příjmových možností aneb soutěž nemůže být nekonečná - s kým má smysl soutěžit - bariéry vstupu do odvětví

Veblen – chování zahálčivé třídy Řada nahodilých příkladů, mnohdy nevědecká až rasistická tvrzení. „Kočka není tak ceněná a úctyhodná jako pes nebo kůň, protože stojí míň a může být dokonce užitečná. Ani její povaha není tak vhodná pro prestižní účely. S člověkem žije jako rovný s rovným, společenská hierarchie, tento prastarý základ všech rozdílů ve významnosti, cti a reputaci, ji nic neříká … Přednosti psa spočívají v jeho neužitečnosti a speciálních povahových rysech. …Smysl je v tom, že pes je člověkův sluha, že má schopnost se absolutně podřídit a s hbitostí otroka se přizpůsobuje náladě svého pána. Vedle těchto rysů … se pes vyznačuje také jistými charakteristikami, jejichž estetická hodnota je problematičtější. Ze všech domácích zvířat pes nejméně dbá o čistotu svého zevnějšku a má také nejošklivější návyky. Tyto nepříjemné vlastnosti vynahrazuje patolízalskou lísavostí ke svému pánovi a ochotou napadat a znepokojovat všechny ostatní. … K tomu ještě připočtěme, že pes se v našich představách pojí s honitbou – jednou z činností zasluhující obdiv a úctu, projevem ušlechtilého kořistnického pudu.“ „Dolochocefální světlovlasý typ se oproti brachycefálnímu tmavovlasému a zejména oproti mediteránskému typu vyznačuje více rysy pro kořistnické založení.“ Ale i moderní postřehy – postavení žen ve společnosti apod.

Teorie podnikání Veblen staví rozpor mezi výrobou pro užití a výrobou pro zisk. Výroba pro zisk se dle Veblena staví do cesty rozvoji produktivních sil, způsobuje hospodářské cykly, vede k růstu vojenských výdajů, je příčinou války. Veblen si neuvědomuje, že podnikatel se pohybuje v prostředí nejistoty, že riskuje, že nemusí být úspěšný, že zisk je zde odměnou za toto riziko. V praxi: Dočasné monopoly v důsledku inovace – podnikatel inovuje, získá monopol a může dosahovat monopolního zisku (jako odměnu za inovaci). Spotřebitel je uspokojen novým statkem, tím že za statek platí nižší náklady apod. Pokud existuje volný vstup do odvětví, budou k inovaci přistupovat další podnikatelé, monopolní zisk se vypaří. Nutná podmínka: možnost volného vstupu do odvětví.

Veblen příčiny popularity Publikace svým způsobem: - vzbuzují závist - chudým/neúspěšným říkají „může za to zahálčivá třída“ - vedou k přesvědčení, že příslušníci zahálčivé třídy (de facto podnikatelé) jsou zbyteční

Americký (starý) institucionalismus - rysy Odmítá neoklasickou ekonomii, snahu o formulaci obecných pravidel. Naopak usiluje analyzovat každé ekonomické chování v příslušných kontextech Odmítá hedonistické a utilitaristické premisy: tj. odmítá kategorie jako užitek apod. Neoklasickou teorii chápe jako teorii vhodnou pro podmínky spousty malých firem, nikoliv pro období monopolů a oligopolů Ovlivně americkou pragmatickou filosofií a psychologií (J. Dewey apod.) Zaměřen velmi prakticky na řešení konkrétních otázek a problémů, v dané oblasti američtí institucionalisté udělali ledacos pozitivního (zlepšení pracovních podmínek) Problém: tímto způsobem nelze z ekonomie udělat vědu, protože nebude nic vysvětlovat!!

„Case study“ – Walton Hamilton Poprvé (1919) jednoznačně použil pojem instituce – měnitelné prvky lidského života, např. konvence, zvyky, způsoby myšlení apod., které vytváří prostředí v němž se odehrávají ekonomické aktivity Názory diskutabilní i pozitivní - např. vyvlastnění uhelného průmyslu v jednu akciovou společnost, jejíž akcie by vlastnili dělnické organizace, techničtí pracovníci a další subjekty, tito akcionáři by neměli nárok na zisk. Společnost by měla preferovat spotřebitele! - zdravotnictví: asymetrie informací (lékař, pacient), náklady na lékařskou péči nejsou známy předem, vědecký pokrok náklady zvyšuje - ve 30. letech (v době Velké deprese) podpora cenových a dalších regulací - patenty zabraňují dalším podnikatelům ke vstupu do odvětví

Americký institucionalismus – příčiny zániku Nepodařilo se zformulovat alternativní teorii lidského chování Rozmach neoklasické teorie – modely oligopolu a monopolistické konkurence, teorie blahobytu, problematika externalit, veřejných statků Přílišná praktičnost institucionální ekonomie – nevznikla ucelená ekonomická teorie Nástup keynesiánské ekonomie - zdůvodňovala např. Velkou depresi, to institucionalisté, byť ji prakticky řešily, nedokázali. Keynesiánství v ledačems z institucionalistů alespoň částečně vycházelo, respektive institucionalisté danou problematiku rovněž zpracovávali (teorie cyklu, model multiplikátoru a akcelerátoru – J.M. Clark), strnulost mezd, klesající mezní sklon ke spotřebě. Významný keynesiánec A. Hansen student institucionalisty J.R. Commonse. Řada institucionalistů ovšem Keynese kritizovala – pokládala jeho teorii za příliš zjednodušující a zanedbávající další (institucionální) faktory.

Závěr Pluralita v americké ekonomii - Americký institucionalismus významným (významný institucionalista W. Mitchell byl ve 20. letech 20. století prezidentem Americké ekonomické asociace) nikoliv však jediným směrem - mnohdy i na stejných universitách (např. University of Chicago) působili, jak zastánci institucionalismu (T. Veblen, W. Mitchell, J. M. Clak), tak odpůrci (F. Kniht, G. Stigler). - diskuse napomáhá rozvoji vědy Má smysl studovat i teorie, které upadly v zapomnění, ať neobjevujeme objevené a učíme se z chyb.