Klíčová otázka č. 5 Jakou roli by měli hrát různí aktéři (zejm. veřejná správa na všech úrovních, poskytovatelé služeb, volení představitelé, sdělovací prostředky, sami lidé bez domova) k dosažení synergie? Gejza Bazika 26. – 27. listopadu 2014

Jak ne/bydlím Bydlím se svojí ženou a třemi dětmi v otřesných podmínkách v domě, ve kterém bydlí dalších zhruba 150 lidí, kteří nemají kam jinam jít. Máme byt dohromady asi 30 m2. Výhodou je, že v bytě je koupelna a záchod, protože ty mnoho lidí, kteří bydlí v ubytovnách, mají jen na chodbě společně pro všechny ubytované. Máme k bytu nájemní smlouvu, ale rozhodně nám neposkytuje jistotu slušného jednání ze strany pronajímatele.

Bydlení v takových podmínkách je pro celou moji rodinu moc těžké. Jeden pokoj, ve kterém všichni žijeme, neposkytuje nikomu z nás soukromí. Když si chceme se ženou dát večer kávu a popovídat, rušíme už spící děti. Když přijdu unavený z práce domů, nemůžu si nikde odpočinout. Chceme větší byt, ale nemáme štěstí. K tomu majitel v zimě netopí, teplá voda teče jen dvě hodiny večer, všude jsou myši a šváby a každý měsíc doplácíme za elektřinu hodně peněz. Chci říct, že je to otřesné, ale že nám to dává aspoň střechu nad hlavou.

Co se dá dělat už dnes? Chci mluvit o pomoci se zajištěním lepšího bydlení, kterou jsem považoval za dobrou a která by asi fungovala, kdybych nebyl Rom a nesetkával se dnes a denně s diskriminací. Chci také říct, že nebudu mluvit jenom o svých zkušenostech. Scházíme se s lidmi v podobné situaci a bavíme se o různých možnostech pomoci. Jsou to zkušenosti skupiny, která nejčastěji dochází k názoru, že bydlení je úplný základ a že pomoc s bydlením je to nejdůležitější, co by se lidem mělo nabízet..

Sociální pracovníci / Organizace Myslím, že mi zatím nejvíce pomáhaly organizace, které mají terénní sociální pracovníky. Terénní pracovníci mají přehled, o co lze žádat, kde je volné ubytování, když je nejhůř a chápe, jak je těžké žít ve špatných podmínkách. Dokáže podpořit, když je člověk na dně a dát i naději, že se možná něco zlepší. Když mám pocit, že jsem diskriminovaný, dokáží se mě zastat a pomoct se bránit.

Nemůžou mi ale dát byt, protože většinou žádný nemají. Chybí mi bydlení, ale místo bydlení dostávám rady. Ty u mě a mojí rodiny zatím nefungují. Nekritizuji, jen říkám, jak to je.

Azylové domy: Azylové domy jsou určitě důležité. V hodně špatných časech se určitě hodí, hlavně pro rodiny s dětmi. Je jich ale málo a jsou hlavně pro matky s dětmi. Když je v krizi rodina tak nemá šanci. Musí se rozdělit. Matka jde do azylového domu s dětmi a otec zůstane na ubytovně nebo venku. Azylové domy by měly být pro celé rodiny. Když není dostupné bydlení, měli by poskytovat bydlení. Bydlení znamená mít možnost soukromí, pozvat návštěvu a přicházet domů podle toho, kdy chce samotný člověk a ne provozovatel azylového domu. Azylové domy by také měly vědět, že když někoho vyhodí, určitě už nemá kam jít a potom je člověk ještě ve větším problému než předtím byl.

Ubytovny Někdy pomůže lidem bez střechy nad hlavou ubytovna, jako je to v mém případě. Na začátku to může být velká pomoc, protože máte aspoň střechu nad hlavou. Je to pro hodně lidí opravdu jediné ubytování, které je dostupné a neptá se, jestli jste Rom, kolik máte dětí nebo kolik vyděláváte. Berou všechny, ale jsou drahé a to hlavně pro lidi chudé na sociálních dávkách. Ze svého životního minima doplácejí za služby, které jim žádné sociální dávky nepokryjí a tak často radši nejí, než aby museli jít na ulici.

Mnoho lidí ale říká, že to je podobné jako dávat hlavu do lví tlamy – není odtud úniku a musíte přistoupit na všechny podmínky, zvlášť když máte děti.

Co je však asi nejdůležitější: Přátelé, kteří vám vždy pomůžou nejvíc!