Chování spotřebitele a teorie užitku Doc.Ing.Pavel Janíčko, CSc.
Chování spotřebitele: racionalita AXIOMY RACIONALITY: Axiom nenasycenosti – větší množství statků je vždy preferováno před množstvím menším, jedná-li se o „dobré“ statky Axiom tranzitivity – pokud je koš statků A lepší než B a zároveň B lepší než C, platí, že A je lepší než C Axiom rozmanitosti (konvexnosti) – spotřebitel preferuje průměrnou spotřebu před extrémy – např. spotřeba jídla a pití
Chování spotřebitele: racionalita Axiom výběru – spotřebitel se snaží o co nejvíce preferovaný statek Axiom spojitosti – existuje množina statků oddělující preferované statky od nepreferovaných Axiom úplnosti srovnání – každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele
Chování spotřebitele: racionalita Axiomy nemusí platit vždy a všude a přesto může být dané jednání racionální: nežádoucí a lhostejné statky (neplatí axiom nenasycenosti) specializace ve spotřebě (neplatí axiom rozmanitosti) nasycené preference (neplatí axiom nenasycenosti)
Chování spotřebitele: racionalita racionální chování je takové, kterým se spotřebitel snaží dosáhnout maximálního celkového užitku, tedy maximální míry uspokojení svých potřeb jedná se tedy o subjektivní kategorii a nelze říci, že konkrétní jednání je racionální, zatímco jiné iracionální spotřebitelé se v zásadě chovají racionálně, neboť za daných podmínek dělají nejlepší možná rozhodnutí – věděli-li by o lepších variantách, pak by volili právě je
Determinanty spotřeby cena daného statku nominální důchod spotřebitele a sklon ke spotřebě ceny jiného statku preference spotřebitele očekávání spotřebitele rozsah trhu kvalita zboží
Celkový a mezní užitek Celkový užitek (TU) je uspokojení, které spotřebitel získává spotřebou celého množství statku či služby. Jeho výše bude záviset zejména na počtu kusů spotřebovaného statku. Mezní užitek (MU) je uspokojení, které spotřebitel získává spotřebou dodatečné (mezní) či poslední jednotky statku. Mezní užitek tedy zachycuje, jak se změní celkový užitek, pokud spotřebitel spotřebuje dodatečnou jednotku.
Měření užitku KARDINALISTICKÁ VERZE – užitek je přímo měřitelný, nabývá konkrétní hodnoty Menger, Jevons, Walras – kardinalisté, ale bez vysvětlení, jak užitek měřit Alfred Marshall – užitek měřitelný nepřímo, a to prostřednictvím peněz – demand price (cena poptávky) Celkový užitek (Total Utility, TU) – celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného statku Mezní užitek (Marginal Utility, MU) – změna celkového užitku vyvolaná změnou spotřebovávaného statku o jednotku
Zákon klesajícího mezního užitku Každá dodatečná spotřebovaná jednotka statku přináší menší a menší užitek, neboť závažnost uspokojované potřeby je nižší. Celkový užitek pak s růstem spotřebovávaného množství roste, ale čím dál tím pomaleji. To bude platit ale pouze do bodu nasycení, pak již celkový užitek klesá a mezní užitek je záporný.
Celkový a mezní užitek
Vztah funkce poptávky a funkce mezního užitku
Vztah funkce poptávky a funkce mezního užitku Spotřebitel tedy bude v optimu (bude spotřebovávat optimální množství statku) pokud platí rovnost ceny a mezního užitku, neboli: Pokud by se cena měnila, byl by spotřebitel v optimu při jiném množství statku. Při růstu ceny by musel spotřebitel omezovat nakoupené množství a tím zvyšovat mezní užitek až na úroveň nové ceny. Při poklesu ceny by musel spotřebitel zvyšovat nakupované množství a tím snižovat mezní užitek až na úroveň nové ceny. Jestliže vyjadřujeme mezní užitek i cenu statku ve stejných jednotkách (korunách), bude spotřebitel vždy v optimu při rovnosti mezního užitku a ceny. Křivka mezního užitku v pravé části obrázku č.5.3 pak zachycuje zároveň optimální nakupované či poptávané množství statku ze strany spotřebitele, neboli je zároveň křivkou individuální poptávky (D).
Paradox hodnoty Paradox hodnoty Paradox hodnoty má v ekonomické teorii dlouhou historii. Již v 18. století si Adam Smith kladl otázku, proč voda, která je velmi užitečná má nízkou cenu, zatímco diamaty, které zase tak moc užitečné nejsou, mají cenu vysokou. Paradox hodnoty byl vyřešen až o mnoho let později, a to prostřednictvím teorie užitku. Diamanty jsou vzácné (nevyskytují se běžně), a tudíž i když mají celkový užitek nízký, mají vysoký mezní užitek. Naopak voda je k dispozici relativně volně, a proto, i když je její celkový užitek v souhrnu vysoký, má mezní užitek nízký. Cena se rovná meznímu užitku, nemá vztah k celkovému užitku, a proto voda má nižší cenu než diamanty.
Přebytek spotřebitele
Přebytek spotřebitele Rozdíl mezi tím, kolik by byl spotřebitel ochoten maximálně zaplatit a tím, kolik ve skutečnosti zaplatí se nazývá přebytek spotřebitele. Přebytek spotřebitele vlastně zachycuje užitek, který spotřebitel získává, aniž by za něho zaplatil.
Optimum spotřebitele Spotřebitel bude v optimu tehdy, pokud rozdělí svůj důchod tak, aby každá koruna vynaložená na nákup jednotlivých statků přinesla stejný mezní užitek.
Měření užitku ORDINALISTICKÁ VERZE – užitek není přímo měřitelný (nebo nemá smysl jej měřit), ale spotřebitel je schopen posoudit, která kombinace statků mu přináší větší užitek než jiná V. Pareto, J. R. Hicks Spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle velikosti užitku, který mu přinášejí → indiferenční křivky Indiferenční křivka (Indifference Curve, IC) – množina kombinací statků X a Y se stejnou velikostí celkového užitku
Indiferenční křivka Indiferenční křivka vyjadřuje veškeré kombinace množství dvou statků (statků X, Y), které přináší spotřebiteli stejný celkový užitek.
Indiferenční křivka
Indiferenční mapa Soubor všech indiferenčních křivek zachycujících různé kombinace statků X a Y budeme nazývat indiferenční mapou.
Indiferenční mapa
Mezní míra substituce Marginal Rate of Substitution in Consumption (MRSC) jde o poměr, v němž je spotřebitel OCHOTEN nahrazovat ve spotřebě jeden statek statkem jiným, aniž by se měnil celkový užitek je to směrnice (sklon) indiferenční křivky sklon se zpravidla podél IC mění s tím, jak se mění relativní zastoupení statků ve spotřebním koši platí: MRSC = ΔY/ΔX = MUX/MUY (pro viditelné změny)
Sklon indiferenční křivky
Typy indiferenčních křivek Dokonalé substituty (MRSC=1) Dokonalé komplementy
Linie rozpočtu (budget line-BL) je množina takových kombinací statků a služeb, které si může spotřebitel zakoupit při určité výši svého důchodu Pro rozpočtové omezení platí: I = PX . X + PY . Y neboli: ZDROJE = UŽITÍ ZDROJŮ spotřebitel vynakládá celý svůj důchod, nebo, tvoří-li úspory, pak úspory jsou jedním z nakupovaných statků
Linie rozpočtu
Vzdálenost BL od počátku os souřadnic s růstem disponibilního důchodu se BL posouvá vpravo, s poklesem vlevo Y růst I pokles I BL' BL'' BL X
Sklon rozpočtové linie Marginal Rate of Substitution in Exchange (MRSE) poměr, v němž je spotřebitel schopen směnit statky X a Y na trhu při vynaložení celého disponibilního důchodu – vyjadřuje relativní ceny statků MRSE = - ΔX/ΔY = PX/PY Y PX/PY = 1/1 PX/PY = 1/2 PX/PY = 2/1 BL'' BL' BL X
Tvar rozpočtové linie Podle tvaru BL poznáme, zda a jak se s nakupovaným množstvím statků mění jejich relativní ceny (tedy sklon BL) každá další nekonečně malá jednotka statku je dražší každá další nekonečně malá jednotka statku je levnější Y Y BL BL X X
Tvar rozpočtové linie každé další kumulované množství statku je dražší každé další kumulované množství statku je levnější Y Y BL BL X X
Rozpočtové omezení Je ovlivněno také: zdaněním (spotřebním i důchodovým) sociálním systémem dalšími regulacemi (cenové, přídělový systém, zákaz prodeje apod.)
Optimum spotřebitele Jestliže je optimum spotřebitele dosaženo v bodě, kdy se line rozpočtu stává tečnou nejvyšší možné indiferenční křivky, je zřejmé, že v tomto bodě musí mít obě křivky stejný sklon. V bodě optima spotřebitele se tedy mezní míra substituce ve spotřebě musí rovnat mezní míře substituce ve směně, neboli podmínka optima spotřebitele zní:
Optimum spotřebitele
Odvození křivky poptávky z indiferenční mapy (při neměřitelnosti užitku) Křivka individuální poptávky je množinou bodů, vyjadřujících tečny různých úrovní rozpočtových omezení pro různé ceny a nejvyšší indiferenční křivky.
Odvození křivky poptávky z indiferenční mapy