Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0349 Šablona : III/2VY_32_INOVACE_591

Témata z prokaryotních organismů Jméno autora: Mgr. Marie Koutná Třída/ročník: I. Datum vytvoření: 5.3.2013 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Tematická oblast: Témata z prokaryotních organismů Předmět: Biologie Výstižný popis způsobu využití, případně metodické pokyny: Historie a dělení bakterii. Klíčová slova: bakterie, výživa, tvary Druh učebního materiálu: Výkladová prezentace

Bakterie Dělení bakterii

Historie Studiem bakterií se zabývá bakteriologie Zakladatelem bakteriologie je Robert Koch (nositel Nobelovi ceny) Prvním, kdo pravděpodobně viděl poprvé bakterie na vlastní oči, byl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, žijící v 17. století Louis Pasteur - pasterace, technika likvidace bakterií teplem. Pasteur také dokázal, že bakterie nevznikají spontánně z neživé hmoty a prosazoval názor, že jsou odpovědné za nemoci. Skotský lékař Alexander Fleming - objev antibiotika penicilínu

Tvary bakterií koky diplokoky streptokoky stafylokoky tyčinky vibria spirily spirochety

Autotrofní bakterie (syntéza org. látek z CO2) Podle způsobu výživy dělíme bakterie:   Autotrofní bakterie (syntéza org. látek z CO2) - vchlípená plaz. membrána - bakteriochlorofyl Heterotrofní bakterie (zdrojem uhlíku jsou organické látky jiných organismů ) odumřelých – pak jde o saprofytické bakterie, které jsou v přírodě významnými rozkladači, paraziticky - energii ziskávají poškozováním živých organismů – hostitelů, na kterých parazituji

Podle potřeby kyslíku dělíme bakterie: Aerobní – k životu potřebují kyslík Anaerobní – kyslík nepotřebují, někdy je pro ně i jedem Fakultativně anaerobní - mohou žít s kyslíkem i bez kyslíku

Podle složení buněčné stěny a její barvitelnosti tzv. Gramovou metodou rozlišujeme 2 skupiny bakterii: a) grampozitivní bakterie – jejich buněčná stěna obsahuje murein, je silná a barvi se barvivy fialově b) gramnegativní bakterie – jejich buněčná stěna je tenka, obsahuje malé množství mureinu, a barvi červeně,

bakteriální spory Spora Je buňka, která slouží k dlouhodobému přežití nepříznivých podmínek Proces tvorby spor se nazývá sporulace Endospory nejčastější typ bakteriálních spor vznikají uvnitř buňky mateřské, zatímco okolní buňka mateřská se posléze rozpustí Sporulace začíná v době, kdy v okolním prostředí dochází živiny celý proces trvá asi 10 hodin

ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. 1. vydání. Praha: Scientia, Použité zdroje: Jelínek, Jan; Zicháček, Vladimir. Biologie pro gymnazia. 7. rozšiřene vydani, nakladatelstvi Olomouc, 2004. 576 s. ISBN 80-7182-177-2. ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Prokaryotické organismy. From Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=P035 Bakterie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-07-04]. Dostupné z: http:// www.wikiskripta.eu/index.php/Bakterie AUTOR NEUVEDEN. endospora [online]. [cit. 4.7.2013]. Dostupný na WWW: http: //mdesignlab.blogspot.cz/2012/09/staining-microbial-structures-flagella.html ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. 1. vydání. Praha: Scientia, 2006. ISBN 80-86960-08-0.