7 Řecké divadlo Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Klasické (attické) období (500 - 338 př. n. l.) rozkvět řeckých měst, athénské demokracie období válek: v řecko-perských válkách (490 - 449 př. n. l.) zvítězili Řekové, v peloponéské válce (431 - 404 př. n. l.) porazila Sparta Athény. Kulturním střediskem tohoto období byly Athény, které ležely v oblasti zvané Attika.

Nejvýznamnějším dramatikům se stavěly pomníky či jiné památníky. V attickém období se zrodilo divadlo. Vznik divadla souvisí s oslavou boha Dionýsa. Náboženské slavnosti Dionýsie se konaly v Athénách vždy na jaře. Šlo o soutěžní klání dramatiků, kdy každý autor musel napsat tragickou trilogii. Vítězný dramatik získal věčnou slávu a úctu všech občanů. Nejvýznamnějším dramatikům se stavěly pomníky či jiné památníky.

Mozaika zobrazující průběh Dionýsií

Dionýsovo divadlo v Athénách

Půdorys divadla v Efesu Rekonstrukce řeckého divadla v italské Segestě

Nejzachovalejší řecký amfiteátr se nachází v Epidauru Nejzachovalejší řecký amfiteátr se nachází v Epidauru. Na rozdíl od zastřešených divadel (odeion) se amfiteátry často stavěly ve volné krajině.

Diváci seděli na kamenných stupních jeviště Diváci seděli na kamenných stupních jeviště. Významné osobnosti veřejného života měly vyhrazená místa v první řadě, jejich sedadla měla i opěradla. Samozřejmou součástí divadelních vystoupení byla hudba, hudebníci používali strunné hudební nástroje a různé píšťaly. Odborníci se domnívají, že takováto kolečka sloužila jako vstupenky do divadla, bylo na nich vyznačeno oddělení, kam si měli návštěvníci sednout.

Základem divadelních představení byl chór (sbor recitátorů), který komentoval děj hry, zprvu s chórem vystupoval jeden herec, později dva, potom tři herci (pouze muži). Vyspělá byla i jevištní technika (jeřáb pro létání, propadliště, stroje na hromy a blesky atd.).

Každý herec hrál několik rolí. Herci používali masky, které měly různý výraz podle povahy postavy. Oblečení herců bylo přepychové, nákladné a působivé. Aby je diváci dobře viděli, měli herci na nohou vysoké podešve nebo špalíčky (kothurny).

Rekonstrukce divadelních masek Velký otvor na místě úst sloužil k zesílení hercova hlasu, i když akustika amfiteátrů byla obdivuhodná.

Divadelní masky

Slovo tragédie - z řec. tragóidiá = zpěv kozlů; Řecká tragédie Slovo tragédie - z řec. tragóidiá = zpěv kozlů; při závěrečných obřadech Dionýsií přednášel sbor pěvců, oděných do kozích kůží (satyrové), písně doprovázené tancem z těchto písní se vyvinula tragédie. Malba na váze V Řecku byly tragédie oblíbenější než komedie. Zpracovávaly náměty z mytologie.

Výjev z antické tragédie: dcera trojského krále Priama Kassandra hledá záchranu u sochy bohyně Athény. Herci po představení

Thespis (6. stol. př. n. l.) První dramatik Thespis oddělil od chóru (sbor recitátorů), který přednášel dithyramby (oslavné hymny na Dionýsa), sólistu, a tak vznikl první dialog mezi sborem a jedním hercem. Thespis prý vymyslel masky a vystupoval na voze v podobě lodi. Thespidova kára se stala symbolem kočovného života komediantů. Thespidova kára, reliéf ze 14. století

Aischylos (525 - 456 př. n. l.) - zakladatel klasického dramatu, kromě prvního herce (protagonisty) přidal herce druhého zrod jevištního dialogu - je autorem jediné tragické trilogie (Oresteia), která se dochovala do dnešních časů – další dramata Prosebnice, Peršané, Sedm proti Thébám a Spoutaný Prometheus. *

Aischylos: Oresteia (Agamemnon, Oběť mrtvým, Usmíření) Hlavní postavou trilogie Oresteia je Orestes. První část (Agamemnon) začíná slavným návratem krále Agamemnona domů po porážce Tróje, jeho manželka Klytaimestra ho ale dá vzápětí zavraždit, aby pomstila smrt své dcery Ifigenie. Ve druhé části (Oběť mrtvým) přijíždí do Argu Agamemnonův syn Orestes, aby splnil příkaz boha Apollona a pomstil smrt svého otce. Krátce se setká se svou sestrou Elektrou, potom vstoupí do paláce, zabije matčina milence i samotnou Klytaimestru a prchá pronásledován bohyněmi pomsty Erinyemi (Líticemi). Poslední část (Usmíření) popisuje Orestův příchod do Athén, kde prosí bohyni Athénu, aby rozsoudila jeho spor. Koná se soudní pře, ve které Erinye vystupují jako žalobkyně a Apollon jako obhájce. Orestes je nakonec osvobozen a řetěz krevní msty je přetržen.*

Zlomek Aischylovy hry

Sofokles (496 - 406 př. n. l.) zavedl třetího herce a omezil význam chóru hrdinové, kteří porušili pravidla stanovená bohy, jsou tvrdě trestáni z jeho 123 her se dochovalo pouze sedm (Aias, Antigona, Trachiňanky, Král Oidipus, Elektra, Filoktetes a Oidipus na Kolóně) *

Sofokles: Král Oidipus Město Théby postihne strašlivý mor a jeho král Oidipus se dozvídá od věštců, že příčinou je to, že v něm žije vrah předchozího krále Laia. Oidipus se ho rozhodne najít a potrestat, ale věštec Teiresias označí za vraha samotného Oidipa... Ten se postupně dopátrá, jak se vše seběhlo: Podle věštby měl novorozený syn krále Laia svého otce zabít a vzít si vlastní matku Iokasté za manželku, ale pastýř, který ho měl usmrtit, se nad dítětem slitoval. Oidipa se ujal korintský král a vychoval ho jako vlastního syna. V dospělosti Oidipus raději opustil své domnělé rodiče, aby se vyhnul opakované věštbě. Na cestě zabil neznámého cizince (vlastního otce), rozluštil hádanky Sfingy, která sužovala Théby, a získal za odměnu královský trůn i ruku královny-vdovy (vlastní matky). Když se o tom oba dovědí, Iokasté spáchá sebevraždu a její syn-manžel Oidipus se oslepí a opouští Théby. *

Sfinga a Oidipus

Sofoklés - Antigona Antigona, Oidipova dcera, která doprovázela otce do vyhnanství, se po jeho smrti vrací do Théb. Tam zuří bratrovražedný boj o moc. Dva Antigonini bratři, Polyneikés a Eteoklés, jsou zabiti. Králem se stává jejich strýc Kreón, bratr Iokasty, který vystrojil slavnostní pohřeb Eteokleovi, ale Polyneika, jenž bojoval proti své vlasti (našel si svého spojence v cizině), zakáže pod trestem smrti pohřbít. Antigona poruší králův příkaz a bratra pohřbí. Za to je zaživa zazděna do královské hrobky. Kreón vzápětí před obavami z hněvu bohů odvolává svůj krutý trest, ale již je pozdě. Antigona se oběsila, její snoubenec, Kreóntův syn Haimón, se nad mrtvolou Antigony probodl a posléze i královna spáchá ze žalu nad ztrátou syna sebevraždu. Kreón je opuštěn, zcela sám, bez svých nejbližších, a sám žádá bohy, aby ho zbavili života.*

Euripides (480 - 406 př. n. l.) zavádí princip deus ex machina (bůh ze stroje) – spuštění sochy boha na scénu ve chvíli, kdy bylo třeba řešit konflikt přátelil se se Sokratem a dalšími filozofy napsal přes 80 her, dochovalo se 17 hlavními hrdinkami bývaly ženy názvy tragédií: Médea, Ifigenie v Tauridě, Hippolytos, Bakchantky, Andromaché, Trójanky...

Médea Tragédie vychází z pověsti o Argonautech. Médea, dcera kolchidského krále, kvůli lásce k Iásonovi zradí svou rodinu a s Iásonem utíká. Po návratu z Kolchidy se skrývají na dvoře korintského krále Kreonta. Kreon nabídne Iásonovi ruku své dcery, když Médeu zapudí. Zhrzená Médea pošle Iásonově nastávající otrávené šaty, které zahubí ji i Kreonta. Navíc zavraždí oba své syny a Iásonovi nedovolí, aby je pohřbil. Médea, na niž se tradičně pohlíželo jako na zrádkyni vlasti a krutou vražedkyni, se u Euripida stala trpící ženou zrazenou ve velké lásce.

Malba pocházející z jednoho domu v Herculaneu zobrazuje Médeiu v okamžiku, kdy se chystá zabít své děti. Medeia na obraze Eugena Delacroixe

Komedie: Patronkou komedie byla Múza Thalie. název komedie (píseň kómu) je odvozen od veselého průvodu (kómu) boha Dionýsa šlo o hry s komickou zápletkou i rozuzlením komedie reagovaly na aktuální problémy doby nebyly tak uznávané jako tragédie

Aristofanes (445 - 388 př. n. l.) hlavní představitel řecké komedie attického období jeho hry kritizují politický život řeckých států i povahové vlastnosti lidí dochovalo se 11 komedií (např. Jezdci, Lysistrata, Mír, Ptáci, Žáby, Vosy, Ženský sněm...) Zachoval se jediný antický portrét Aristofana, dvojitá busta s Menandrem, dnes v muzeu v Bonnu.

Žáby Aristofanes neměl rád moderní výchovu ani umění, proto např. odsuzoval Euripida – komedie Žáby. Komedie vypráví o sporu dvou dramatiků – Euripida a Aischyla. Bůh Dionýsos hledá do svého divadla velkého dramatika, ale po smrti tří nejvýznamnějších autorů tragédií nemůže žádného najít. Vypraví se proto v přestrojení za Hérakla do podsvětí, kde soupeří Euripides s Aischylem o místo nejlepšího básníka. Přestože Dionýsovým favoritem byl první z nich, v klání vítězí Aischylos, protože jeho verše jsou závažnější. Dionýsos proto vyvede z podsvětí jeho. *

Lysistrata Tato komedie se hrála během peloponéské války. Hlavní hrdinkou je Athéňanka Lysistrata, která chce ukončit válku mezi Athénami a Spartou. Domluví se s ostatními ženami, že budou svým mužům odpírat manželské povinnosti, dokud neuzavřou mír. Ženám se dokonce podaří obsadit athénskou Akropoli a zmocní se i státního pokladu. Přestože odhodlání žen pomalu opadá, dosáhnou nakonec svého – muži raději přestanou bojovat. *

V grafickém cyklu Lysistrata ztvárnil František Kupka Aristofanův příběh žen, které ovládly své muže. Soubor leptů byl zařazen do sbírek Národní galerie.

7 Řecké divadlo Seznam použitých pramenů: Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Bláhová, Renata a kol.: Literatura pro 1. ročník středních škol, DIDAKTIS 2008 Sárközi, Radek: Elektronická učebnice literatury, Abeceda, o. s., Most Sochrová, Marie: Literatura v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1995 Soukal, Josef: Přehled dějin literatury 1, SPN, Praha 2006 http://de.wikipedia.org/ http://www.galerieart.cz/ http://www.kulturniportal.cz/