Florogeneze

Florogeneze Aktuální flóra území Odpovídá aktuálním klimatickým, geologickým a jiným vnějším faktorům Odráží historický vývoj území (ve všech faktorech) klimatické výkyvy Vychází z určitého stupně fylogeneze rostlin a navazuje na předchozí skladbu flóry

Historie vegetace země první cévnaté rostliny na konci siluru – před ca 420 mil. let teorie kontinentálního driftu teorie mostů

Paleofytikum od vzniku cévnatých rostlin (420 mil.) v siluru po začátek svrchního permu (ca 260 mil.) dominance výtrusných rostlin

Karbon výrazné rozrůznění flóry tropické oblasti (euramerická provincie) dominance Lepidodendrales (stromové plavuně), Calamitales (stromové přesličky) mírné oblasti dominance Cordaitophyta (předchůdci jehličnanů), Glossopteridales (dnes vymřelé, nahosemenné rostlin) angarská (sibiřská) provincie gondwanská provincie

Mezofytikum od svrchního permu po spodní křídu (100 mil.) probíhá oteplení a vysušení dominance nahosemenných rostlin cykasy, benetity, jinany, jehličnany

Neofytikum od začátku svrchní křídy do současnosti dominance krytosemenných rostlin

Paleocén grónská flóra gelindenská flóra (tropické typy) Fagaceae, Betulaceae, Salicaceae, Aceraceae Pinaceae, Cupressaceae, Taxodium. Glyptostrobus, Metasequioa, Sequoia, Ginkgo gelindenská flóra (tropické typy) počátek formování základu pouštní flóry (kolem zbytků moře Tethys)

(Eocén), Oligocén grónská flóra –> turgajská Stále Taxodium, Sequoia, Cedrus, Thuja, Tsuga, Pseudotsuga, Torreya Ginkgo, Carya, Liquidambar, Liriodendron, Magnolia, Juglans atd. gelidenská – > poltavská ústup k jihu, postup turgajské flóry na SV Asie postupná formace jehličnaté tajgy (zřejmě ochuzením turgajské flóry) ve střední Asii stepní flóra (snad z lesních typů) postupně pouštní a polopouštní typy

Neogén ochlazování, posun k jihu formace tundrové flóry (zřejmě z flóry tajgy) Evropa – Alpské vrásnění, horská pásmovitost Amerika – v miocénu spojení severní a jižní Ameriky Přdpokládaný vznik nových rodů, endemických pro Evropu, často vázaných na alpská pohoří Phyteuma, Soldanella, Homogyne bohatá flóra přežívala zřejmě až do konce pliocénu, srovnání se současnou flórou východní Asie a východní části severní Ameriky Liriodendron, Platanus

Phyteuma orbiculare Phyteuma nigrum Phyteuma spicatum

Liriodendron tulipifera

Kvartér Další výrazné ochlazení Výrazné klimatické výkyvy

Pleistocén Střídání glaciálů a interglaciálů Neustálé změny vegetace a posuny areálů

Konec glaciálu a Holocén (Postglaciál)   ENVIRONMENTAL PERIOD AGE (14C) BC CLIMATE POST- SUBATLANTIC 0-2500 (wet) (Cool) GLACIAL SUBBOREAL 2500-5000 (dry) (Warm) ATLANTIC 5000-8000 (wet) (Warmest) BOREAL 8000-10,000 YOUNGER DRYAS 10,000-11,000 (Cold) ALLEROD 11,000-11,700 (Cool) OLDER DRYAS 11,700-12,000 (Cold)   Bolling (interstadial) 12,500-12,000 Windermere (interstadial) 14,000-13,000 Würm/Weichsel/Wisconsin (glacial) 70,000-18,000-15,000 very cold

Würm velmi chladné a suché klima „dryasová flóra“ „polární poušť“ aridní tundra velmi druhově chudá flóra dnešní severské tundry a alpských poloh (např. Dryas octopetala, Salix herbacea, Oxyria digyna) sezónně zvířata v příhodnějších podmínkách „stepotundra“ směs stepních a tundrových rostlin stepní druhy (např. Artemisia sp. div., Ephedra, Astragalus, Hipppophaë) určitá paralela dnešní Sibiř přítomnost pastevních zvířat (sob, zubr, kůň, mamut)

Dryas octopetala

Würm

Windermere interstadiál nesoulad mezi paleozoologickými a paleobotanickými nálezy brouci indikují teplotu srovnatelnou s dnešní stále vegetace bez dřevin

Bölling interstadial 12 500 – 12 000 BP migrace prvních stromů do střední Evropy Betula pubescens do centrální západní Evropy Pinus do Polska

Starší dryas (stadiál) 12 000 – 11 700 BP ústup břízy a borovice návrat dryasové flóry

Alleröd (interstadiál) 11 700 – 11 000 BP smíšené a listnaté lesy bříza, osika, smrk, borovice, modřín, jalovec, dub, líska Poaceae jelen, sob, kůň, medvěd

Mladší dryas (stadiál) 11 000 – 10 000 BP ochlazení o 4 – 5 °C, o 400 – 500 mm méně srážek dryasová flóra se stepními prvky stepní fauna

Preboreál a Boreál 10 000 – 9 000 – 8 000 BP první období holocénu velmi rychlé oteplení – údajně o 7°C v průběhu 50 let suché, kontinentální klima pravděpodobně o 2°C tepleji než dnes expanze břízy a borovice v Preboreálu (březoborové lesy) následovaná rozšířením lísky v boreálu (ca 9 000 do severní Evropy, první „teplomilná dřevina“; lískovoborové lesy) Betula pubescens, B. pendula, Sorbus aucuparia, Populus tremula, Pinus, Juniperus (zejména preboreál) los, zubr, jelen, prase

Boreál

Atlantik 8 000 – 5 000 BP holocénní optimum vlhké oceánské klima tepleji než dnes a více srážek stínomilné lesní druhy „Quercetum mixtum“ jilm, dub, lípa, olše, jasan líska a další pionýrské dřeviny ustupují jelen, prase

Atlantik

Subboreál 5 000 – 2 500 BP ochlazení a vysušení klimatu smíšené dubové lesy zásadní ovlivnění vegetace člověkem oheň domácí zvířata pěstování obilovin, archeofyty (Plantago, Rumex) možnost patogenů (Tsuga canadensis)

Subatlantik 2500 – 0 BP zvlhčení klimatu migrace buku a habru pokračující vliv člověka kácení lesů další šíření bylin, zvláště plevelů paludifikace nárůst rašelinišť