Jednooká digitální zrcadlovka DSLR Jednooká digitální zrcadlovka Lubomír Maťák v1.1

Základní pojmy Senzor Objektiv Závěrka, clona Ostření Hledáček

Snímací senzor CCD Je to malá destička složená z polovodičových buněk, tedy elementů citlivých na světlo. Představme si ho zvětšený - jako tác, na němž je vedle sebe naskládáno veliké množství skleniček, jedna vedle druhé. Před začátkem fotografování, tedy před začátkem expozice jsou prázdné. Pak stiskneme spoušť a aktivujeme závěru Na dobu vymezenou expozičním automatem nebo naším manuálním nastavením začnou dovnitř objektivem vnikat světelné paprsky. Paprsky odražené ze stinných míst si na obrázku zobrazíme jako krátké linky, paprsky odražené ze světlejších míst jako delší linky: představme si, že to jsou řady elementů světla, fotonů - jako kdyby světlo teklo. Všimněte si, že do některých skleniček "tečou" kratší "proudy" fotonů a někde jsou proudy delší. Jsou to fotony, které přicházejí skrz objektiv z více osvětlených částí obrazu. Na CCD dojde k tomu, že fotony vyrazí z buňky určité množství elektronů. Abychom se dostali k digitálnímu záznamu, je třeba, aby se množství"tekutiny", tedy velikost elektrického náboje vyvolaného dopadem světa, změřila a vyjádřila číselnou hodnotou ve dvojkové soustavě.

Snímací senzor CMOS Vývoj CMOS snímačů byl velmi dlouho zaměřen na jejich co nejnižší výrobní náklady, jednoduchost konstrukce a minimální rozměry a spotřebu energie. Otázka kvality záznamu nebyla považována za tak důležitou jako u CCD, a to způsobilo, že CMOS snímače se dnes až na výjimky používají v nenáročnějších aplikacích. U skenerů najdeme CMOS snímače u těch nejmenších a nejlevnějších modelů, v masové kategorii digitálních fotoaparátů se dnes prakticky nepoužívají a v profesionální digitální fotce si CMOS hledá své místo pouze posledních pár let. Nicméně zárodkem budoucího úspěchu CMOS snímačů je jejich nasazení u fotomobilů. Díky své nízké spotřebě, malým rozměrům a nízké výrobní ceně se CMOS snímače montují v podstatě do všech fotomobilů, což v důsledku znamená, že se dnes vyrábí již více CMOS snímačů než CCD. Fotomobily dnes tolik netlačí na kvalitu záznamu, což CMOS technologii vyhovuje, nicméně zároveň jsou oborem, do kterého se velmi silně investuje, ve kterém působí finančně velmi silní hráči a který má nespornou perspektivu. Díky tomu se logicky začíná mnohem více investovat i do vývoje CMOS.

Objektiv Soustava čoček sloužící k zobrazení fotografovaného předmětu v rovině snímače. Zobrazí na zadní stěně komory obraz v požadované kvalitě a formátu. Především na jeho kvalitě závisí výsledná kvalita snímků. Základním údajem ke každému objektivu je jeho ohnisková vzdálenost, popřípadě rozsah ohniskových vzdáleností. Je to vzdálenost ohniska od hlavní roviny čočky (tento údaj definuje jak velký obraz se na průmětně vytvoří). Dělení objektivů podle rozsahu ohniskové vzdálenosti: Rybí oko (8-16mm) Ultraširokoúhlý objektiv (10-21mm) Širokoúhlý objektiv (24-35mm) Standardní objektiv (50mm) Krátký teleobjektiv (100-200mm) Dlouhý teleobjektiv (300-600mm)

Objektiv Světelnost (F) Udává poměr ohniskové vzdálenosti a vstupního členu objektivu. Čím je číslo F nižší tím vyšší světelnost objektiv má a tím možnost kratšího času expozice. Kvalitní objektivy mívají vysokou světelnost, v ideálním případě až 1.0. U zoomových objektivů může být vodítkem to, zda se světelnost mění s ohniskovou vzdáleností nebo zůstává konstantní. Zoomy s konstantní světelností obvykle bývají vysoce kvalitní (ale také patřičně drahé). Obrazová kvalita Ovlivňuje ji řada dalších faktorů, např. kvalita antireflexních vrstev, míra soudkového zkreslení, zatížení chromatickou vadou apod. Posoudit objektivně obrazovou kvalitu objektivu bývá obtížné. Kromě samotné optiky objektivu se vývoj v posledních letech soustředil také na jeho elektroniku a poháněcí mechanismy. Ozubený mechanismus klasického autofokusu bývá čím dál častěji nahrazován ultrasonickým ostřením, které je velice rychlé a tiché. Tento systém bývá různými výrobci označován různě. Např. pro Canon USM, pro Nikon AF-S, pro Sigmu HSM.

Závěrka, Clona Závěrka Závěrka je zařízení regulující dobu osvitu CCD, CMOS čipu, nebo u analogových aparátů plochy filmu, a tím i reguluje množství světla dopadlého na část snímající obraz. Používají se buď centrální závěrky integrované s clonou (kompaktní aparáty), nebo vertikální štěrbinové lamelové závěrky (zrcadlovky), které umožňují dosáhnout kratších časů. Clona Zařízení (otvor, jehož velikost se dá podle potřeby měnit), které reguluje množství světla procházejícího objektivem fotoaparátu. Reguluje tak množství světla, které dopadá na fotocitlivý materiál nebo na obrazový snímač. V kombinaci s nastavením rychlosti závěrky umožňuje přesně nastavit množství světla pro správnou expozici a zároveň ovlivňuje hloubku ostrosti výsledné fotografie.

Ostření Hlavní trik moderní zrcadlovky schopné automatického ostření (Auto Focus, AF) je v tom, že zrcátko je polopropustné a tak se jen část světla odrazí do hledáčku (cca 70%) a zbytek světla projde. Za hlavním zrcátkem však narazí na druhé menší zrcátko také skloněné v úhlu 45° ale odrážející světlo dolů. Tam jsou umístěny senzory zodpovědné za automatické ostření a vyhodnocující stupeň ostrosti obrazu (AF sensor). Všechny digitální zrcadlovky patří do této skupiny a jsou tedy schopné automatického ostření. V minulosti však starší filmové zrcadlovky automatické ostření neměly.

Hledáček Umožňuje fotografovi sledovat co fotografuje.V hledáčku především musíte dobře vidět to, co chcete fotit. Hledáčky fotografických přístrojů slouží k vyhledání požadovaného záběru, jeho kompozici a k volbě okamžiku snímku. Základní problém v řešení takovéhoto zařízení hledáčku tkví v řešení dvou alternativ, které neznají kompromis. Bud' lze sledovat scénu mimo komoru fotoaparátu (průhledovým hledáčkem), pak ale nemusí na výsledném snímku být přesně to co vidíme. Nebo lze sledovat scénu v místě, kde se promítá v komoře (matnicovým hledáčkem), ale pak v témž okamžiku nemůžeme provádět expozici, tedy vlastní záznam scény.

Průchod světla V klidovém stavu, kdy se neexponuje a vy se díváte do hledáčku prochází světlo objektivem, v jehož optickém středu je umístěna clona. Ta je v tomto klidovém stavu otevřená vždy na maximum, aby obraz v hledáčku byl co nejjasnější a aby všechny senzory v těle zrcadlovky měly dostatek světla pro svojí práci. Světlo dopadá na zrcátko, které je skloněné v úhlu 45° a tím odráží světlo vzhůru do hledáčku. Světlo odražené od zrcátka dopadá na matnici (Focusing Screen), což je v principu průhledné skleněné či plastové plátno na kterém se obraz promítne a tak je možné ho sledovat hledáčkem. To co vidíte v hledáčku tedy velmi věrně odpovídá tomu, co budete fotografovat a to pro jakýkoliv objektiv a příslušenství. A to je jedna z hlavních výhod zrcadlovek! Obraz vytvořený objektivem je převrácený vzhůru nohama a tak je třeba ho v hledáčku opět otočit zpět. K tomu slouží hranol (Pentaprism) umístěný v hledáčku. Čím kvalitnější je hranol, tím jasnější a ostřejší je obraz v hledáčku. Obraz otočený hranolem je potom pomocí jednoduché optiky promítnut přímo do oka.

Dotazy?