Země třesení Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Základní údaje o zemětřesení Náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů zemských desek (podél zlomů). K vyjádření síly otřesů se používají dvě rozdílné veličiny, magnitudo a makroseismická intenzita. Zemětřesení způsobuje pohyb litosférických desek. Podmořská zemětřesení pak mohou vyvolat také velmi ničivé vlny tsunami. Věda zabývající se zemětřeseními se nazývá seismologie. Slabá zemětřesení: Člověk je buď vůbec nepocítí, nebo se projeví jen na nestabilních předmětech v domácnosti (skleničky na policích), jsou velmi častá i v seismicky klidnějších oblastech. Silnější zemětřesení: Jsou vázána většinou na aktivní tektonické oblasti a jejich výskyt je méně častý, avšak celosvětově nejde o výjimečný úkaz. Obvykle se vyskytují v těch oblastech světa, kterými procházejí významné zlomy (západní pobřeží Ameriky, východní Asie atd.).

Rozdělení zemětřesení Podle původu: Řítivá – přibližně 3 % všech zemětřesení. Vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Mají mělké hypocentrum a bývají lokálního charakteru. Mohou však způsobit značné škody. Sopečná (vulkanická) – 7 %. Bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Mají mělké hypocentrum, lokální význam a malou intenzitu. Často se vyskytují v rojích. Tektonická (dislokační) – nejčastější a nejzhoubnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází k pohybu ker podél zlomových spár. Maximální pohyby mohou dosáhnout i mnohametrových hodnot. Rozměr ohniska může dosahovat i stovek kilometrů. Podle hloubky: mělká – vyskytují se do 70 km, jedná se o 85 % všech zemětřesení středně hluboká – vyskytují se mezi 70 až 300 km, 12 % všech zemětřesení hluboká – hlouběji než 300 (nejčastěji do 700 km), 3 % všech zemětřesení

Mechanismus zemětřesení Většina zemětřesení se vyskytuje na aktivních zlomech. Jednotlivé horninové bloky se pohybují podél zlomu různými rychlostmi. Když dojde k jejich zaklínění, začne se kinetická energie pohybu akumulovat v podobě potenciální energie (tento proces je pomalý, trvá desítky až stovky let) a časem tak dochází k deformaci zaklíněných částí a jejich okolí. Pokud napětí naroste příliš, dojde k tomu, že se zaklesnuté bloky nenávratně posunou do nové polohy. Během pohybu dojde k emisi seismických vln, které vznikají po celé délce porušené oblasti (tzv. ohnisko zemětřesení). Slovníček pojmů: hypocentrum – místo výskytu trhliny epicentrum – kolmý průmět hypocentra na povrch Země dotřesy – menší zemětřesení, která se mohou vyskytnout na místech, kde se šíření trhliny zastaví předtřesy – jsou naopak menší zemětřesení, které předcházejí hlavnímu otřesu a upozorňují na příchod hlavního úderu

Seismické vlny Sesmické vlny se dělí na: Seismické vlny jsou elastické vlny šířící se v zemském tělese, které jsou vyzařované v důsledku šíření trhliny ve zlomu. Jsou projevem zemětřesení a připadá na ně asi 30 % celkové uvolněné energie. Vyjma zemětřesení mohou být vytvářeny i např. dopady meteoritů, svahovými sesuvy anebo projevy lidské činnosti (výbuchy, start rakety atd.). Výzkum šíření zemětřesných vln poskytuje informace o vnitřní stavbě Země pomocí vzniku seismických modelů Země. Sesmické vlny se dělí na: povrchové vlny – šíří se jen po zemském povrchu do určité hloubky prostorové vlny – naopak se můžou šířit i do nitra zemského tělesa

Měření síly zemětřesení Makroseismické účinky zemětřesení Makroseismické účinky zemětřesení jsou účinky zemětřesení, které se projevují v přírodě, na budovách a lidech v určité lokalitě. Měří se pomocí tzv. makrosiesmické stupnice. Jeden stupeň této stupnice je charakterizovaný souborem pozorovatelných projevů (viz animace). V současnosti se využívají dvanáctistupňové stupnice a sedmistupňová stupnice. Magnitudo Definování síly zemětřesení pomocí výše uvedené metody je dosti subjektivní, jelikož záleží na pozorovateli a jeho odhadu rozsahu škod. Proto se zavádí objektivnější popis zemětřesení v podobě magnituda (tzn. funkce dekadického logaritmu amplitudy vlny). Měření síly zemětřesení pomocí magnituda do praxe uvedli Charles Richter a Beno Gutenberg v roce 1935. Tato metoda měří tzv. lokální magnitudo a je veřejnosti známa jako Richterova stupnice.

stupeň Richterovy škály Nejničivější zemětřesení od roku 1900 podle počtu obětí postižená oblast počet obětí rok stupeň Richterovy škály Sumatra, Indonésie 283 106 2004 9,1 Ťan-šan, Čína 240 000 1976 8,2 Čching-chaj, Čína 200 000 1927 7,9 Kan-su, Čína 180 000 1920 8,6 Kantó, Japonsko 143 000 1923 8,3 Haiti 200 000 2010 7,1 Ašchabad, Turkmenistán 110 000 1948 7,3 Messina, Itálie 83 000 1908 7,5 Peru 50 000 1970 7,7 Kašmír, Pákistán 86 000 2005 7,6

San Francisco, 1906

Kobe, Japonsko, 1995

Japonsko, 2004

(otevřete hypertextový odkaz v tomto obdélníku) Animace zemětřesení (otevřete hypertextový odkaz v tomto obdélníku)

Tsunami

Základní fakta o tsunami Je to jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře, které vznikají např. při silném podmořském zemětřesení. Mohou se vyskytnout také megatsunami způsobené například zřícením ostrova do oceánu. Název pochází z japonského slova pro vlnu v přístavu. Páchá rozsáhlé škody. Zatímco na hlubokém moři je tsunami těžko pozorovatelná (vlny jsou relativně malé), u pobřeží se třením zpomalí a nahromaděná energie zvedá vlnu až do výšky desítek metrů. Z pohledu pozorovatele na břehu se spíše než o vodní stěnu, jak je často vyobrazována, jedná o náhlou záplavu.

Varovné systémy Mnoho měst na pobřeží Tichého oceánu, hlavně v Japonsku, USA a Kanadě, má výstražný systém a připravené evakuační plány pro případ vážné tsunami. Tsunami mohou být předpovězeny seismologickými observatořemi rozmístěnými po celém světě a jejich vývoj sledován satelity z oběžné dráhy. Jeden z varovných systémů je např. projekt CREST.

Banda Aceh, Indonésie 2004

Pago Pago, Samoa 2009

Animace (nejen) tsunami (otevřete hypertextový odkaz v tomto obdélníku)

Použité zdroje Obrázky: Všechny zveřejněné odkazy [cit. 2010-09-14]. Dostupné pod licencí Creative Comons na http://www.wikimedia.org. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tsunami_hazard_zone_sign.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tsunami_2009_Pago_Pago.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chuetsu_earthquake-earthquake_liquefaction2.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chuetsu_earthquake-Yamabe_Bridge.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:NAGATA0060.JPG http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chuetsu_earthquake-earthquake_liquefaction1.jpg Všechny zveřejněné odkazy [cit. 2010-09-14]. Dostupné pod licencí Public domain na http://www.wikimedia.org. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fishing_boats_in_Banda_Aceh_after_2004_tsunami_DD-SD-06-07375.JPEG http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PdP.png http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pwave.png http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sanfranciscoearthquake1906.jpg Text: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tsunami http://cs.wikipedia.org/wiki/Zem%C4%9Bt%C5%99esen%C3%AD Animace: http://animace.ihned.cz/c1-41396570-zemetreseni-zevnitr-mapa-zemske-kury-naznacuje-proc-se-traslo-haiti http://rocenka2009.aktualne.centrum.cz/grafika/2009/12/01/jak-vznika-zemetreseni/

Konec