nedokonalá konkurence Mikroekonomie I Dámy a pánové, Dnes je přednáška věnována problematice nedokonalé konkurence. Nejprve si probereme nedokonalou konkurenci jako takovou, představíme si její základní charakteristiku, její formy, hlavní příčiny vzniku nedokonalé konkurence a rovnováhu firmy na nedokonale konkurenčním trhu. Pak si více povíme o jejich třech formách – monopol, oligopol, monopolistická konkurence. Ing. Veronika Mazalová, Ph.D.

Charakteristika nedokonalé konkurence diferencovaný produkt, existence aspoň jednoho prodávajícího, který může ovlivňovat cenu - price maker (dle typu konkurence), existence bariér vstupu do odvětví, klesající křivka poptávky po produkci firmy, firma rozhoduje o výši optimálního objemu produkce i o ceně, velikost firem. Nedokonalá konkurence představuje takovou situaci na trhu, kdy je alespoň jeden výrobce nebo kupující natolik silný, že může ovlivnit tržní cenu. Hlavním rysem nedokonalé konkurence je, že firma vyrábí většinou diferencovaný produkt, případně má výrazný podíl na daném trhu. Z toho vyplývá, že firma může ovlivnit tržní cenu daného výrobku, přičemž míra ovlivňování ceny firmou závisí na konkrétní formě konkurence. Nedokonalou konkurenci můžeme proto obecně charakterizovat jako trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající (firma), který může ovlivnit tržní cenu. Další podstatný rys nedokonalé konkurence plyne ze skutečnosti, že se výrobek dané firmy liší od výrobků jiných firem a tak může daná firma stanovit jeho cenu. Bude-li chtít prodat větší počet výrobků, musí za jinak stejných okolností cenu snižovat. To se projeví v záporné směrnici křivky poptávky po produkci firmy, kterou ukazuje tento obrázek (následující slajd).

Graf individuální poptávky V dokonalé konkurenci V nedokonalé konkurenci P P d Tento obrázek nám zachycuje grafy individuální poptávky a to: V dokonalé konkurenci, kde víme, že poptávka je dokonale elastická, což znamená, že firma může prodat různý objem produkce za stejnou tržní cenu. V nedokonalé konkurenci má poptávková křivka zápornou směrnici, protože aby firma prodala dodatečnou jednotku produkce, musí snížit její cenu. Z těchto grafů je jasné, že rozhodování nedokonale konkurenční firmy je obsažnější, protože se týká nejen volby optimálního objemu produkce, ale i stanovení výše ceny, neboť tuto možnost firma na dokonale konkurenčním trhu nemá, tam je cena daná veličina. d Q Q

Formy nedokonalé konkurence Tři základní formy nedokonalé konkurence: monopol čistý monopol přirozený monopol monopson oligopol smluvní oligopol oligopol s dominantní firmou monopolistická konkurence V praxi existují 3 základní formy nedokonalé konkurence, které jsme si již představili dříve.

Hlavní příčiny vzniku nedokonalé konkurence: a) Nákladové podmínky Za hlavní příčiny vedoucí ke vzniku nedokonalé konkurence jsou považovány nákladové podmínky a bariéry konkurence. Nákladové podmínky vedou ke vzniku nedokonalé konkurence v podobě tzv. úspor z rozsahu výroby. Jde o to, že při výrobě velkého objemu produkce se náklady rozpočítávají na větší počet výrobků, takže průměrné náklady s růstem výroby klesají. Velké firmy tak vyrábějí levněji a mohou snižovat ceny svých výrobků, což vede k vytlačení slabších konkurentů z daného trhu. Na obrázku vidíme: MONOPOL: na obrázku vidíme firmu, jejíž průměrné i mezní náklady neustále klesají. Firma vyrábí rostoucí objem produkce s klesajícími jednotkovými náklady a realizuje úspory z rozsahu. Vyplatí se jí proto zvětšovat objem výroby až do průsečíku s křivkou tržní poptávky. Celou tržní poptávku zabezpečuje produkce této jediné firmy - monopolu, OLIGOPOL: graf představuje situaci, kdy firma není schopna vyrábět rostoucí objem produkce s klesajícími náklady. Úspory z rozsahu již byly vyčerpány a růst objemu výroby pro ni znamená i zvyšování jednotkových nákladů Vzdálenost mezi bodem, kdy dochází ke zvratu ve vývoji nákladů a křivkou tržní poptávky je poměrně malá, což znamená prostor pro existenci malého množství firem v odvětví – oligopol, DOKONALÁ KONKURENCE: pro srovnání je v posledním grafu znázorněna situace dokonale konkurenčního trhu. Náklady jednoho výrobce rostou poměrně brzy. Křivka poptávky po produkci v odvětví je natolik vzdálená od efektivního objemu výroby jednotlivé firmy, že poskytuje prostor pro existenci velkého počtu firem.

Hlavní příčiny vzniku nedokonalé konkurence: b) Bariéry konkurence právní restrikce – patenty, licence, koncese diferenciace produktu výlučné vlastnictví výrobních faktorů - výroba statku je vázána na přírodní podmínky, jejichž výskyt je omezený. nedokonalé informace: - omezení stejného přístupu na trh a možnosti využití nových poznatků pro firmy, - informační nedokonalost mezi poptávajícími a nabízejícími, vztahující se na vlastnosti produktu. Druhou příčinou vzniku nedokonalé konkurence jsou bariéry konkurence, neboť vedou k omezení počtu firem v odvětví. Nejčastěji jde o právní restrikce a diferenciaci produktu. Právní restrikce představují například ochranná známka (Škoda, Coca Cola), patenty (kontaktní čočky) apod. Jejich vlastnictví dává jejich majitelům výsadní právo vyrábět či realizovat daný produkt a tak umožňuje získat velký podíl na trhu nebo absolutní monopol. Diferenciace produktu znamená, že každý výrobce přichází na trh s produkcí, která se liší od produkce jeho konkurentů. Diferenciace produktu však nemusí spočívat pouze v odlišnostech výrobků samotného, ale i ve službách s ním spojených a nejrůznějších souvisejících okolnostech. Příkladem může být prodej kávy. Diferenciace produktu v tomto případě představuje jednotlivé druhy prodávané kávy – turecká, preso, instantní, kapučíno, laté apod). Další diferenciace spočívá ve službách spojených s prodejem kávy – možnost vzít si kávu do kelímku s sebou, zakoupení občerstvení ke kávě, zdarma ke kávě podávaná voda, popř. drobné sladkosti. Jinou diferenciací je umístění kavárny – v centru města či na jeho okraji, značka prodávané kávy apod. Kromě těchto hlavních příčin vzniku bariér na trhu pak existují další jako nedostatečné informace tržních subjektů, vlastnictví důležitého výrobního faktoru v rukou jediné firmy, zásahy státu do tržního mechanismu pomocí regulace cen, politické okolnosti – vznik ekonomických uskupení – kartelů např. ropy apod.)

Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci Firma je tedy v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje svůj zisk - rovnovážný objem produkce tedy odvozuje ze vztahu MR = MC . Náklady jsou ovlivněny výrobou a charakter konkurence je neovlivňuje. Charakter příjmů je avšak charakterem konkurence ovlivněn zásadně. Výrobci můžou ovlivnit ceny a víme, že s růstem objemu produkce tuto cenu snižují. Pokles ceny bude tedy mít vliv na příjmy firmy. Při uvažování rovnováhy firmy v nedokonalé konkurenci vycházíme ze základních předpokladů, které platí i pro dokonalou konkurenci. Zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady Zisk je maximální při takovém objemu výroby, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, což současně znamená, že při tomto objemu produkce se rovnají přírůstkové veličiny, tedy mezní příjmy jsou rovny mezním nákladům. Firma je v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při kterém maximalizuje svůj zisk, rovnovážný objem produkce tedy odvozuje ze vztahu kdy se mezní příjmy rovnají mezním nákladům. Avšak charakter příjmů je charakterem konkurence ovlivněn zásadně. Výrobci v dokonalé konkurenci nemohou ovlivnit cenu, která je pro ně zvnějšku danou konstantou. Naproti tomu výrobci v nedokonalé konkurenci cenu ovlivnit mohou a již víme, že s růstem objemu produkce tuto cenu snižují. Z toho je zřejmé, že pokles ceny musí příjmy firmy ovlivnit, otázkou je jak.

TR, MR a AR firmy v nedokonalé konkurenci Celkový objem produkce získáme ze vztahu TR = P.Q . Zisk - rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady z = TR – TC MR = MC určuje rovnovážný objem produkce MR = ΔTR/ΔQ AR = TR/Q Jak jsme si již řekli, objem produkce a zisk určují stejné vztahy jako v konkurenci dokonalé. Celkový objem produkce získáme ze vztahu TR = P.Q . Celkové příjmy mohou růst nebo klesat (závisí to na elasticitě poptávky po produkci firmy): Poptávka je elastická – když procentní růst objemu prodané produkce je větší než procentní pokles ceny, takže přestože cena klesá, celkový příjem roste. Poptávka je neelastická – když procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny, takže snižuje-li firma cenu, její celkový příjem klesá. Rovnost mezních příjmů a mezních nákladů určuje rovnovážný objem produkce. Předpokládejme dvě základní odlišnosti od konkurence dokonalé: Křivky AR a MR mají zápornou směrnici, což je důsledek záporné směrnice individuální poptávkové křivky. Křivka MR není totožná s křivkou AR, ale klesá rychleji. Protože v případě nedokonalé konkurence poptávková křivka klesá, mezní příjem (MR) klesá s růstem výroby a musí být nižší než ceny, za které se prodává poslední jednotka ( MR < P ). MR je podobně jako TR ovlivněn elasticitou poptávky: MR > 0 - když je poptávka elastická MR = 0 - když je poptávka jednotkově elastická MR < 0 - když je poptávka neelastická

Monopol

Charakteristika monopolu monopol je jednou z forem konkurence, protipól dokonalé konkurence, existence jediného subjektu na straně nabídky, nepřekonatelné bariéry vstupu do odvětví, monopolní firma je tzv. „price maker“, neexistují blízké substituty k produkci nabízené monopolní firmou, individuální poptávková = tržní poptávkovou křivkou, protože je monopol jediný výrobce daného zboží jeho produkce je produkce celého odvětví, existence monopolu je úzce spojena s geografickým vymezením daného trhu. Termín „monopol: pochází z řečtiny, kde slovo „monos“ znamená jeden a „polein“ prodávat. Monopol doslova znamená jeden prodávající. Monopol je protipólem dokonalé konkurence, který vychází ze skutečnosti, že v odvětví existuje tento jediný výrobce, produkt je diferencovaný a existují zde silné bariéry vstupu jiných firem do odvětví. Existence v ekonomické realitě je spojena s vymezením daného trhu. Jestliže např. vymezíme trh jako trh růžového porcelánu v ČR, pak jeho výrobce je jen jeden a je v postavení monopolu. Jestliže ale vymezíme trh jako trh porcelánu v ČR, pak nejde o monopolizovaný trh, protože výrobců porcelánu je v ČR více. Na rozdíl od dokonalé konkurence však monopol nepřebírá cenu trhu, ale naopak ji utváří, je tzv. price maker, dále v nedokonalé konkurenci individuální poptávková křivka, která je totožná s tržní poptávkovou křivkou klesá, není tedy horizontální a křivka mezních příjmů klesá rychleji než křivka poptávky.

(DWL – Dead Weight Loss) Rovnováha monopolu Rovnovážný výstup monopolu zpravidla není vyráběn s minimálními AC: minimum AC leží vpravo od Q* ZISK AR>AC P Kč/Q monopolní zisk MC Q* < QminAC AC G P* náklady mrtvé váhy (DWL – Dead Weight Loss) F Rozhodování monopolu o optimálním objemu výroby vychází ze stejných principů jako rozhodování dokonale konkurenční firmy: objem výroby, při němž monopol maximalizuje zisk, bude v bodě Q*, protože právě při něm platí rovnost mezních příjmů a mezních nákladů. Záporná směrnice poptávkové křivky však způsobuje, že optimální bojem produkce monopolu je menší, než je tomu u dokonale konkurenční firmy za jinak stejných podmínek. Monopol bude tedy prodávat rovnovážný objem produkce za cenu P*. Nestanoví ji tedy na úrovni výše mezních nákladů, ale na úrovni bodu G na křivce poptávky. Platí tedy, že cena je vyšší než MC. Monopol svou výrobou dosahuje zisku o velikosti FaG. Celkový zisk monopolu tak zjistíme vynásobením zisku na jednotku výroby a rovnovážného objemu produkce a představuje zelené políčko. Tento monopolní zisk realizuje monopol dlouhodobě, protože svou ekonomickou silou brání ostatním firmám vstoupit do odvětví. D = AR P > MC Q* Q minAC Q MR Q* je takové Q, při němž MR = MC

Křivka nabídky monopolu Určení ceny monopolem Cena produkce monopolu závisí na ochotě spotřebitelů ji zaplatit, tedy na tržní poptávce je určena nad úrovní MC (P>MC) Rozdíl mezi cenou a mezními náklady je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky se vzrůstající elasticitou poptávky klesá Monopol tedy sám stanovuje cenu své produkce. Protože je jediným výrobcem v odvětví, snaží se tuto skutečnost využít ve svůj prospěch a prodávat za cenu maximalizující jeho zisk. Musí to být však současně taková cena, kterou jsou kupující ochotni akceptovat. Podle toho volí rozsah své produkce, neboť rovnovážnému výstupu může odpovídat více cen nebo jedné ceně může odpovídat více rovnovážných výstupů. Křivku nabídky v podmínkách monopolu nelze znázornit, protože neexistuje jediný vztah mezi cenou a množstvím, rozhodování monopolisty je založeno jenom na objemu produkce, na základě rovnosti MC a MR. Produkce je determinována zápornou směrnicí poptávkové křivky. Křivka nabídky monopolu v podmínkách monopolu ji nelze sestrojit nemůže být ztotožněna s křivkou MC monopolu

Monopolní síla L = (P – MC)/ P Monopolní síla - schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady Lernerův index - vyjadřuje velikost monopolní síly L = (P – MC)/ P Dosahuje hodnot v rozmezí 0 – 1 DK firma P = MC, L = 0 NK firma P > MC, L > 0 Pro vyjádření monopolní síly se používá: míra koncentrace - % podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci odvětví, zisk – diskutabilní kritérium. Monopolní síla představuje schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Stupeň monopolní síly je možno vyjádřit pomocí Lernerova indexu, jehož rovnici máte napsanou na slajdu. Lernerův index může mít hodnotu v intervalu od 0 do 1. L=0 v podmínkách dokonalé konkurence, L=1 v podmínkách absolutního monopolu, v tomto bodě o velikosti L=1 je monopolní síla největší. V praxi se pro vyjadřování monopolní síly používají nejčastěji dva ukazatele: míra koncentrace a velikost zisku. Míra koncentrace vyjadřuje procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci odvětví. Používání zisku jako kritéria pro vyjádření monopolní síly je diskutabilní, výrazná monopolní síla nemusí nutně znamenat vysoké zisky, protože zisk závisí na vztahu mezi průměrnými náklady a cenou, resp. Průměrnými příjmy.

Neefektivnost monopolu monopol je ve srovnání s DK neefektivní tržní struktura Výrobní (ne)efektivnost - monopol nevyrábí s minimálními AC (ani v dlouhém období). Alokační (ne)efektivnost - není vyráběn takový výstup, jaký si spotřebitelé nejvíc přejí – je vyráběn menší výstup a za vyšší cenu než v DK – vzniká DWL. Monopolní síla, vedoucí k možnosti stanovit cenu nad úrovní mezních nákladů způsobuje, že z hlediska společnosti monopol nevyrábí efektivně. Tuto neefektivnost je možné znázornit srovnáním dokonalé konkurence a monopolu za následujících předpokladů: Oba typy konkurence mají stejné nákladové křivky Nebereme v úvahu změnu technologie a maximálním časovým horizontem je dlouhé období Uvažujeme pouze rostoucí mezní náklady.

Srovnání efektivnosti trhů dokonalé konkurence a monopolu Kč/Q Kč/Q Přebytek spotřebitele Přebytek spotřebitele MC S B(P>MC) PM Náklady mrtvé váhy P=MC PDK E PDK V podmínkách dokonale konkurenčního trhu působí síly nabídky a poptávky na vytvoření rovnovážné tržní ceny. Spotřebitelé, kteří by byli ochotni zaplatit za množství QDK cenu vyšší než kterou skutečně platí, realizují přebytek spotřebitele. Ten je dán plochou okrovou plochou mezi křivkou poptávky a cenou PDK. Výrobci, kteří vyrábějí produkci QDK s mezními náklady nižšími než je cena PDK, realizují přebytek výrobce. Ten je představován vyšrafovanou plochou mezi křivkou MC, tedy S a cenou PDK. Oba zmíněné přebytky představují přínosy, plynoucí spotřebitelům a výrobcům ze směny. V okamžiku kdy produkce odvětví dosahuje objemu QDK, jsou oba přebytky maximální. Na dokonale konkurenčním trhu tedy dosahuje objem produkce bodu, ve kterém se cena, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za poslední vyrobenou jednotku rovná mezním nákladům na její výrobu P=MC. Všechny zdroje společnosti jsou efektivně alokovány. V podmínkách existence monopolu, kdy je produkce jediné firmy v odvětví totožná s produkcí celého odvětví, je rovnovážný objem produkce menší než QDK na dokonale konkurenčním trhu. Monopol, maximalizující zisk, bude prodávat rovnovážný objem produkce QM za cenu PM. Spotřebitelé, ochotní koupit množství QM za cenu vyšší než PM, realizují přebytek, který je však menší než na dokonale konkurenčním trhu. Monopol svůj rovnovážný objem produkce prodává za cenu PM a i pro poslední prodanou jednotku platí, že P je větší než MC. Jeho přebytek je větší než přebytek producentů na dokonale konkurenčním trhu. Přesto je však celkový přebytek spotřebitelů a výrobců v případě monopolu menší než celkový přebytek na dokonale konkurenčním trhu. Právě tento fakt představuje neefektivnost monopolu, protože některé potenciální přínosy ze směny nejsou realizovány a část zdrojů společnosti zůstává nevyužita. Graficky tuto ztrátu způsobenou činností monopolu, tzv. náklady mrtvé váhy, znázorňuje šrafovaná plocha trojúhelníku BCE. C D=d D Přebytek výrobce Přebytek výrobce QDK Q QM QDK Q MR

Protimonopolní regulace Důvod: zneužívání monopolního postavení a neefektivní využívání vzácných výrobních faktorů. Nástroje regulace: progresivní zdaňování, zákonné normy, zestátnění monopolu, ovlivňování podmínek vstupu do odvětví státem, cenová regulace. V podmínkách monopolu nejsou plně využity zdroje, která má společnost k dispozici a ty, ktré jsou využívány, jsou využívány málo efektivně. Neefektivnost monopolu si vynucuje usměrňování činnosti monopolu. Nejdůležitějšími nástroji jsou: Antitrustové zákony, které jednak zakazují určité chování firem na trhu a jednak omezují různými způsoby sílu monopolu, Daňová politika, Možnost převést monopol do státního vlastnictví, např. silniční a telefonní síť v některých evropských zemí Cenová regulace, kterou zachycuje následující obrázek.

Cenová regulace monopolu Regulovaná cena - na úrovni průsečíku AC = d. Realizuje se pouze normální (nulový) zisk, zaniká monopolní zisk. Cenový strop - Maximální cena je stanovena na úrovni MC = d. Pro monopol je to ztráta, jelikož AC > P. Kč/Q MC M PM R AC PR I Pokud by monopol nebyl regulován, stanovil by cenu na úrovni množství QM, v bodě M. Cenová regulace však dovoluje monopolistovi stanovit cenu jen tak vysokou, aby pokryla průměrné náklady. Monopol tedy stanoví cenu, odpovídající bodu R, kde se protíná křivka poptávky s křivkou průměrných nákladů. Regulovaná cena je ve výši PR, objem výroby při této ceně je QR. Při regulované ceně tak zaniká monopolní zisk a monopol realizuje jen normální zisk. V ideálním případě by měla být cena snížena do bodu I, kde se protíná křivka poptávky s křivkou mezních nákladů, tedy P=MC. To by však v našem případě znamenalo pro monopol ztrátu, protože křivka AC je větší než cena PI. Cenová regulace monopolu má řadu odpůrců, kteří tvrdí, že snižování monopolně vysokých cen vede ke ztrátě motivace k podnikání a má proto na ekonomický systém ještě horší dopady, než samotná existence monopolu. PI D=AR=d QM QR QI Q MR

Monopson monopson je opakem monopolu, monopson - představuje trh, na němž je jen jeden kupující, síla monopsonu je schopnost kupujícího ovlivnit cenu ve svůj prospěch, dovoluje kupujícím kupovat zboží za nižší cenu než v podmínkách dokonalé konkurence. Například: stát jako jediný kupující vojenské produkce Opakem monopolu je monopson. Monopol znamená trh s jediným výrobcem, tedy prodávajícím, zatímco monopson přestavuje trh, na němž je jen jeden kupující, tedy spotřebitel. Síla monopsonu je potom schopnost kupujícího ovlivnit cenu ve svůj prospěch. Dovoluje kupujícím kupovat zboží za nižší cenu než v podmínkách dokonalé konkurence. Podrobněji se jím budeme zabývat na trhu práce. V postavení monopsonu jsou takové firmy, které jsou výlučnými odběrateli specifické produkce, nejčastěji určitých součástí svých výrobků, které samy nevyrábějí. Konkrétním příkladem jsou např. firmy vyrábějící automobily, které od svých subdodavatelů kupují převodovky, ventilátory, skla apod. V postavení monopsonu je např. i stát jako jediný kupující vojenské produkce.

4 Oligopol

Oligopol trh s malým počtem firem v odvětví (oligo – několik, duopol – dvě firmy v odvětví), vysoký stupeň vzájemné rozhodovací závislosti, produkt je podobný nebo identický, každá firma je natolik silná, že může ovlivnit cenu, existence bariér vstupu do odvětví. individuální poptávková křivka se nerovná tržní poptávce jako u monopolu Tato forma v praxi převažuje. Oligopol je tržní struktura, která předpokládá činnost pouze několika firem v odvětví, představuje produkce každé z nich pravděpodobně značný tržní podíl a rozhodování firem je závislé: každá z nich musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem v odvětví, resp. předvídat jejich reakci na svá vlastní rozhodnutí. Jako příklad oligopolní tržní struktury lze uvést výrobu počítačů v USA, kde několik firem v čele s IBM obsadilo většinu trhu. Rozhoduje-li např. firma IBM o ceně, výstupu, výrobní strakegii či obchodní expanzi, je pro ni důležité vzít v úvahu, jak budou na její rozhodnutí reagovat firmy ostatní, např. Hewlett-Packard. Mezi základní předpoklady oligopolu patří: Relativně malý počet výrobců v odvětví – některé modely analyzují případ pouze dvou firem na daném trhu, tzv. duopol, jiné blíže neudaný počet stejně silných firem, další předpokládají jednu z firem v dominantním postavení apod. Charakter vyráběného produktu může být jak homogenní, tak diferencovaný. V případě homogenního produktu jde o tzv. čistý neboli homogenní oligopol. U tohoto oligopolu je zvlášť silná vzájemná závislost firem, protože např. i sebemenší změna ceny jednou z nich ovlivní výrazně ostatní firmy. Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví, např. v podobě úspor z rozsahu, nákladů na diferenciaci produktu, právních restrikcí apod. Určení optimálního objemu výroby výše ceny v podmínkách oligopolu je komplikovanější než v předcházejících tržních strukturách. To je způsobeno skutečností, že v konkurenci několika firem, z nichž každá vyrábí značnou část produkce odvětví, všechny firmy musí zvažovat, jak vlastní činností ovlivní své konkurenty a jaký bude jejich reakce. Chování firem v oligopolu je tedy ovlivněno jejich VZÁJEMNOU ZÁVISLOSTÍ.

Typy oligopolu Podle typu nabízeného produktu čistý oligopol, diferencovaný oligopol. Podle toho, na které straně trhu vyvíjí svou činnost nabídkový oligopol, poptávkový oligopol – oligopson. Podle počtu firem a jejich podílu na trhu duopol, smluvní oligopol, oligopol s dominantní firmou. Modelů oligopolu existuje celá řada, my si vysvětlíme a graficky znázorníme nejjednodušší z nich: smluvní oligopol a oligopol s dominantní firmou.

Smluvní oligopol Smluvní oligopol - situace, kdy firmy, které prodávají stejné nebo podobné výroby vytvoří vzájemnou dohodu o rozsahu výroby a ceně – koluze (smluvní oligopol). Kartel – skupina firem na trhu, které jednají ve shodě (OPEC) Výhodnější pro ně je zvyšovat společný zisk zvyšováním cen na trhu nebo rozdělením trhu. Uzavřou tajnou dohodu a stanoví monopolní ceny pro jednotlivé firmy, případně výrobní kvóty – každá firma v oligopolu se pak chová jako monopol. Smluvní oligopol vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Dojdou tedy k závěru, že je pro ně výhodnější zvyšovat společný zisk zvyšováním cen nebo rozdělením trhu. Uzavřou proto tajnou dohodu o stanovení monopolní ceny, o tržním podílu každé z nich, resp. O výrobních kvótách. Každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol.

Smluvní oligopol Kč/Q MC AC G PO F d1 E QO MR Q Tento model předpokládá, že všechny firmy (uvažujme o 3 firmách) mají stejné nákladové křivky a stejnou cenovou strategii. Poptávka první firmy, pokrývající svou produkci 1/3 trhu je označena d1. Křivka d1 je poměrně málo elastická, což odráží existenci dohod o výši ceny: všechny tři firmy současně zvyšují nebo snižují cenu, takže jejich tržní podíl se nemění. Kdyby pouze jedna z nich výrazně snížila cenu, získala by značnou část trhu – to by však už nebyl případ smluvního oligopolu. První firma v oligopolu je v rovnováze v bodě, kde se mezní příjmy rovnají mezním nákladům. Oligopolista bude prodávat za cenu p0, která je vyšší než náklady a rozsah výroby bude stlačován pod společensky efektivní úroveň, podobně jako v případě monopolu. Všechny firmy tohoto typu oligopolu maximalizují své společné zisky. Dohody nebo spolupráce mezi firmami mají známou podobu kartelů. Protože kartelové dohody jsou většinou zákonodárnými normami zakázány, jsou uzavírány tajně. Příkladem kartelu může být OPEC, tedy Organizace zemí vyvážejících ropu, jež sdružuje světové producenty ropy. Kartelové dohody o cenách a výrobních kvótách však nejsou tajné, ale po každém zasedání OPEC jsou publikovány. Dalším specifikem je, že v postavení členů kartelu jsou jednotlivé státy. Tato a další specifika vyplývají ze skutečnosti, že existence OPEC není jen důsledkem ekonomických, ale zejména politických faktorů. d1 E QO MR Q

Oligopol s dominantní firmou Tržní situace, kdy na trhu působí jedna silná (dominantní) firma, tzv. cenový vůdce a několik slabších, menších firem (konkurenční lem), které nejsou schopny zásadně ovlivnit trh. konkurenční lem přebírá cenu od dominantní firmy, maximalizující zisk pro dominantní firmu MR = MC, maximalizující zisk pro konkurenční lem P = MC. Oligopol s dominantní firmou vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům, kteří vytvoří tzv. konkurenční lem. V rámci větší části trhu, který si ponechá, se pak silná oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy v odvětví respektují cenu, kterou určila dominantní firma. Protože vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu výroby, jejich nákladové podmínky jsou ve srovnání s dominantní firmou horší. Kdyby však stanovily cenu vyšší než dominantní firma, ztratily by zákazníky. Přilákat více spotřebitelů snížením ceny si vzhledem k uvedeným nákladovým podmínkám nemohou dovolit. Proto je pro ně optimálním řešením sledování ceny dominantní firmy. V této souvislosti se používá pojem cenové vůdcovství. Významným rozdílem oproti monopolu je to, že v odvětví není pouze jediná firma a existuje, i když omezená, možnost vstupu do odvětví. To vede k většímu tlaku na efektivnost. Cena se ustanovuje na nižší úrovni a objem vyráběné produkce je větší než u monopolu. Přesto však cena zůstává vyšší než průměrné náklady (p=AR které jsou větší než AC), takže oligopol realizuje vyšší než normální zisk, která je ovšem co do velikosti nižší než v případě monopolu.

Oligopol s dominantní firmou Kč/Q MCD B PD C Nabídka slabších výrobců je tvořena horizontální vzdáleností mezi tržní poptávkovou křivkou DT a křivkou poptávky po produkci dominantní firmy –DD. Poptávkovou křivku po produkci dominantní firmy získáme odečtením nabídky slabších firem od celkové tržní poptávky. Bod rovnováhy dominantní firmy nalezneme opět v průsečíků křivek mezních nákladů a mezních příjmů, bod A. při ceně PD odvozené od rovnosti mezních nákladů a mezního příjmu nabízí dominantní firma objem produkce QD, zatímco ostatní firma při téže ceně nabízejí množství QT mínus QD. Menší firmy tedy respektují cenu, kterou si určila dominantní firma, jejich nákladové podmínky jsou horší než u oligopolní firmy, protože nemohou jako ona realizovat výnosy z rozsahu. A zvýšit cenu nemohou, neboť by ztratili zákazníky a naopak snížit cenu také nemohou, protože by nižší cena nepokryla jejich nákladové podmínky. Z tohoto důvodu sledují cenu dominantní firmy, která je cenovým vůdcem. DT A dD MR D QD QT Q

Monopolistická konkurence Posledním typem nedokonalé konkurence je monopolistická konkurence.

Monopolistická konkurence Monopolistická konkurence se nejvíce blíží dokonalé konkurenci. Základní předpoklady monopolistické konkurence: Velký počet firem v odvětví Diferencovaný produkt Neexistence bariér vstupu firem do odvětví Každá firma vyrábí natolik diferencovaný produkt, že si stanovuje vlastní cenu. To znamená, že se v rámci svého produktu chová jako monopol . Monopolistická konkurence v sobě obsahuje jak prvky monopolu tak prvky dokonalé konkurence. Monopolistický trh je charakterizován těmito znaky: Velkým počtem výrobců, jejichž výrobky jsou velmi blízkými substituty. Velký počet firme v odvětví způsobuje, že každá z firem předpokládá, že její vlastní rozhodování o výstupu a ceně neberou ostatní firmy v úvahu, takže její činnost je na chování ostatních firem nezávislá. Podstatným rysem monopolistické konkurence je diferenciace produktu, která může spočívat např. v umístění firmy, ve výši ceny, v kvalitě produktu, souvisejících službách, úvěrových podmínkách, obalu spod. Z této výrobkové diferenciace potom vyplývá monopolní síla výrobce v rámci jím vyráběného produktu. Monopolistická firma tak v určitém velmi omezeném smyslu může být cenovým tvůrcem. Z tohoto hlediska připomíná monopol, ale s tím rozdílem, že individuální poptávková křivka po produkci firmy není totožná s tržní poptávkovou křivkou po produktu celého odvětví. Zmíněný značný počet firem na trhu způsobuje, že diferenciace mezi produkty jednotlivých firem je velmi malá, z tohoto důvodu je velmi malá i cenová diferenciace mezi nimi. 3. Poslední významný rys monopolistické konkurence souvisí s možnostmi vstupu do odvětví, eventuálně odchodu z odvětví. Připomíná dokonalou konkurence, kdy neexistují žádné bariéry bránící firmám do odvětví vstoupit. Avšak zejména vzhledem k diferenciaci produktu určité překážky existují. Nová firma se musí etablovat na trhu a získat zákazníky. K tomu může používat nejrůznější podpory prodeje, zejména reklamu, což vyžaduje výdaje. Právě tyto finanční a tržní okolnosti představují bariéry spojené se vstupem nové firmy na monopolní konkurenční trh, pro většinu firem však nejsou nepřekonatelné. Příklad Mikroekonomie – Hořejší a kol., str. 314 – představitel monopolistické konkurence

Monopolistická konkurence Firma má monopol nad svou produkcí – sama si stanoví ceny. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická, protože další firmy nabízejí substituty. V krátkodobém období firma může realizovat monopolní zisk – sklon poptávkové křivky. V dlouhém období je ale tento monopolní zisk stlačen na nulu v důsledku volného pohybu firem mezi odvětvími. Z charakteru monopolní konkurence vyplývají dvě důležité okolnosti: Protože má firma monopol nad svou produkcí, sama stanoví cenu. Klesající poptávková křivka po produkci firmy je poměrně vysoce elastická, protože řada ostatních firem prodává blízké substituty. To, že je poptávková křivka skloněná, znamená, že firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk. V dlouhém období je tento monopolní zisk stlačen na nulu v důsledku volného pohybu mezi odvětvími. Jestliže stávající firmy v odvětví dosahují monopolní zisky, přiláká to nové firmy, v odvětví bude více firem a poptávka po produkci každé jednotlivé firmy klesne. To se v grafu projeví posunem individuální poptávkové křivky doleva. Nové firmy přicházejí do odvětví tak dlouho, dokud není monopolní zisk nulový. Neexistence monopolního zisku v dlouhém období znamená, že křivka poptávky po produkci firmy (d=AR) neleží nikde nad křivkou AC. Neexistence ztrát, které by vyvolaly odchod firem z odvětví znamená, že každá firma musí alespoň pokrýt své náklady, tzn. AR-AC. Z těchto dvou skutečností vyplývá, že chce-li být firma v monopolní konkurenci v dlouhém období v rovnováze, bude vyrábět objem produkce odpovídající boduv v němž se poptávková křivka dotýká křivky AC. Tyto skutečnosti ukazuje následující obrázek.

Monopolistická konkurence v krátkém období v dlouhém období Kč/Q Kč/Q LMC SMC SAC PSR PLR LAC PDK ZISK AC AR=d AR=d V krátkém období je rovnováha firmy v monopolní konkurenci podobná rovnováze monopolu. Rovnovážný objem výroby QSR firmy je odvozen z průsečíku křivek mezních příjmů a mezních náklad, cena PSR z poptávkové křivky. Rozdíl mezi AR a AC znamená existenci monopolního zisku, což vede k přílivu jiných firem do tohoto odvětví. V dlouhém období tento příliv nových firem způsobí posun poptávkové křivky po produkci každé firmy doleva, takže MC=MR při QLR. Cena PLR umožňuje firmě sice pokrýt její náklady, to však není situace, která by lákala další firmy. Dokonale konkurenční firma by za této situace vyráběla objem výroby QDK, kde jsou průměrné náklady AC v minimu a prodávala by za cenu PDK. Z grafického znázornění vyplývá, že zatímco v krátkém období se firma v monopolní konkurenci chová při hledání rovnováhy jako monopol, v dlouhém období má nulový monopolní zisk, přebytečné výrobní kapacity a prodává za vyšší cenu než dokonale konkurenční firma. Výrobní neefektivnost je spojena se skutečností, že rovnovážný objem produkce nevyrábí monopolně konkurenční firma s minimálními průměrnými náklady: křivka AC je v minimu na obou grafech při větším než rovnovážném množství objemu produkce. MR MR QSR Q QLR QDK Q

Přehled jednotlivých tržních struktur kritérium Dokonalá konkurence Nedokonalá konkurence monopol oligopol monopolistická konkurence počet firem v odvětví velmi mnoho jedna málo mnoho produkt homogenní diferencovaný bariery vstupu žádné velké určité možnosti firmy ovlivnit cenu výrazná značná omezená podmínka rovnovážného objemu produkce MR = MC vztah ceny a MC P = MC P > MC Tato tabulka ukazuje přehledně jednotlivé tržní struktury uspořádané na základě vybraných kritérií.

Otázky na cvičení 6. přednáška – Nedokonalá konkurence Nedokonalá konkurence, její rovnováha, příjmy Monopol charakteristika, předpoklady – příčiny vzniku, rovnováha a neefektivnost, regulace, srovnání efektivnosti DK a monopolu (grafické znázornění) Oligopol charakteristika, typy oligopolu, smluvní oligopol a oligopol s dominantní firmou (grafické znázornění) Monopolistická konkurence Charakteristika, předpoklady, krátké a dlouhé období, (grafické znázornění)

Děkuji Vám za pozornost Ing. Veronika Mazalová, Ph.D.