Kultura a společnost v 17. s 18. století Společnost a kultura Kultura a společnost v 17. s 18. století

Anotace Materiál tvoří 41 slidů, v nichž jsou zachyceny nejdůležitější etapy kulturních dějin počínaje barokem přes rokoko ke klasicismu cílová skupina: 8. roč. Autor: Mgr. Tomáš Kozák očekávaný výstup: žák získá základní přehled o období od baroka ke klasicismu, seznámí se s základními barokními prvky i představiteli je schopen v reálu poznat a odlišit styl barokní a klasicistní od ostatních použitý materiál. učebnice SPN a Prodos pro 8. ročník, Wikipedia průběh: za pomoci prezentace provedeme výklad a provádíme zpětnou vazbu pomocí shrnujících otázek

Základní pojmy střídání uměleckých stylů vzdělanost literatura hudba baroko rokoko klasicismus

Baroko počátky už na přelomu 16. a 17. století velký rozvoj po třicetileté válce v první čtvrtině 18. stol. plynule přechází v rokoko typické znaky: nádhera, velkolepost, monumentalita touha po větší zbožnosti rekatolizace odkazy na antiku, ale v menší míře než v renesanci

Architektura stavby mají působit dynamicky, což lze dosáhnout rozvlněním půdorysu obliba půdorysu oválného nebo složitého, vzniklého průnikem různých geometrických tvarů oblíbený stavební prvek – kopule velké množství postavených kostelů, chrámů a klášterů množství zámků a městských paláců (Versailles, Petrodvorce), obklopených nádhernými zahradami a parky stavby měšťanských domů a radnic selské baroko – statky bohatých sedláků na vesnicích

Barokní půdorysy

Architekti baroka Břevnovský klášter Kryštof Dientzenhofer Kryštof Dientzenhofer (7. července 1655, St. Margarethen u Brannenburgu, Bavorsko – 20. června 1722, Praha) byl český architekt a stavitel německého původu. Byl představitelem vrcholného baroka. Jeho nejvýznamnějšími stavbami je Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, Kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, klášterní Kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře a kostel svaté Kláry v Chebu. Jako architekt a stavitel se podílel na mnoha dalších barokních stavbách v Čechách. Působil také jako pevnostní stavitel v Chebu a Praze a jako klášterní stavitel Břevnovsko-Broumovského kláštera. Jeho synem byl slavný barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Břevnovský klášter

Architekti baroka Kylián Ignác Dientzenhofer Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera. Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně, po jeho ukončení studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a kolem roku 1707 odešel na zkušenou do ciziny, zejména do Vídně, kde se seznámil s barokní tvorbou architekta Johanna Lukase von Hildebrandta. Byl ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim- Aichlem, v pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm A. M. Luragem. K jeho zákazníkům patřila šlechta a církevní instituce. Mezi nejvýznamnější počiny patří dostavba chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně, kerou zahájil jeho otec.

Architekti baroka Jan Blažej Santini Narodil se 3.února 1677, na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini-Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii pravděpodobně získal kvalifikaci architekta a také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František. V roce 1700 už Santini samostatně realizoval stavby, projektoval a měl z těchto činností příjmy. V té době není doloženo, že byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. Byl pouze projektantem, dohlížejícím na provádění vlastních staveb. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Jeho prvním významnějším stavebníkem byl zbraslavský cisterciácký opat Wolfgang II. Lochner, který jej neváhal doporučit dalším opatům. Začátkem roku 1703 úspěšně nahrazuje zkušeného architekta Pavla Ignáce Bayera při přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Téhož roku začíná pracovat na dostavbě kostela Panny Marie Božské Prozřetelnosti pro pražské malostranské theatiny, kde zdařile navázal na projekty Guarino Guariniho a Jana Batisty Matheye. V roce 1704 se podílí na přestavbě kapitulního děkanství na Pražském hradě. Již příštího roku dokončuje přestavbu, dnes sice již nezachovaného, staroměstského paláce pro Jana Rudolfa hraběte z Lissau, který se též zasloužil o mnohá doporučení jeho práce. To vše dokládá, že již od začátku svého působení Santini pracuje pro významnou klientelu, získává velké, náročné zakázky a u zákazníků je velmi uznávaný, váženy i obdivovaný. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil. Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713). Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil nejen úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu, ale prostřednictvím vlivných švagrů i na vyšší církevní hodnostáře. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty. Jan Blažej Santini umírá po delší nemoci 7.12.1723 v Praze a je pochován dle posledního přání na dnes již zrušeném hřbitově u bývalého kostela Svatého Jana Křtitele v dnešní Šporkově ulici.

Loreta, Praha – K. Dientzenhofer V Praze na Hradčanech se  již více než 300 let nachází tento pozoruhodný areál sestávající z ambitů, kostela Narození Páně, Svaté chýše a věže s hodinami a světoznámou zvonkohrou.

Chrám sv. Mikuláše – otec a syn Dientzenhoferové Praha, Malostranské náměstí

Poutní kostel na Zelené hoře – J. B. Santini

Nejkrásnější ukázky barokní architektury průčelí chrámu sv. Jiří, Praha Kuks

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Katedrála Panny Marie, Sedlec

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Zámek Veltrusy

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Zámek a hrad Český Krumlov

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Holašovice

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Zámek Milotice

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Zámek Valtice

Nejkrásnější ukázky barokní architektury Křtiny

vnitřní výzdoba kostelů zámecké a palácové interiéry Výtvarné umění Sochařství vnitřní výzdoba kostelů zámecké a palácové interiéry venkovní schodiště sochy v zahradách, na mostech atd. většinou byl ztvárněný náboženský nebo antický motiv, vždy však byl zachycen výraz postavy

Ferdinand Maxmilián Brokoff Matyáš Bernard Braun Gian Lorenzo Bernini Výtvarné umění Sochařství – nejvýznamnější sochaři Ferdinand Maxmilián Brokoff sochy na Karlově mostě Matyáš Bernard Braun sochy na Karlově mostě, Kuks, Betlém v Kuksu Gian Lorenzo Bernini

Barokní sochařské skvosty Karlův most

Barokní sochařské skvosty sochy ctností a neřestí v Kuksu

Barokní sochařské skvosty Braunův Betlém

Barokní sochařské skvosty Extáze sv. Terezie

malby olejovými barvami na plátno výjevy z antické mytologie Výtvarné umění Malířství malby na stropech falešný mramor malby olejovými barvami na plátno výjevy z antické mytologie válečné scény portréty, zátiší, výjevy z běžného života hra světel a stínu dodávala dramatičnost

Caravaggio Rembrandt van Rijn Petr Paul Rubens Karel Škréta Výtvarné umění Malířství – nejvýznamnější malíři Caravaggio Rembrandt van Rijn Petr Paul Rubens Karel Škréta Jan Kupecký Petr Brandl

Klenoty barokního malířství Caravaggio

Klenoty barokního malířství Anhtonis van Dyck

Klenoty barokního malířství Rembrandt van Rijn

Klenoty barokního malířství Rubens, Petr Paul

Klenoty barokního malířství Karel Škréta

Klenoty barokního malířství Jan Kupecký

Klenoty barokního malířství Petr Brandl

Vzdělanost a literatura v 17. století Literatura v Evropě je podobná výtvarnému umění – okázalá, se složitou větnou stavbou zdobný jazyk, květnatost velký význam divadla Moliére - Lakomec atd. inspirace antickými komediemi

Vzdělanost a literatura v 17. století Vzdělanost a literatura v českých zemích většina lidí je negramotná školství je placené, dostupné jen pro bohatší, kteří mohou svým dětem platit domácí učitele kdo chtěl, mohl navštěvovat placené kvalitní školy pod vedením jezuitů a piaristů, které provozovaly jak gymnázia a univerzity (jezuité) Bohuslav Balbín Jan Ámos Komenský

Vzdělanost a literatura v 17. století Hudba začíná se pracovat s harmonií všechny hlasy musí ladit dvorské kapely velký význam hrají varhany Johan Sebastian Bach Friedrich Händel Pavel Josef Vejvařovský Antonio Vivaldi opera – velký rozmach prodělala až v 18. století

Rokoko hravost, veselost, nespoutanost ornamenty kombinace zlaté a bílé barvy pastelové tóny drobné porcelánové sošky miniatury zpodobňování zvířátek a dětí galantní scény móda – krinolíny, vysoké účesy, sešněrovyný pas, paruky

Klasicismus objevení Herculanea a později Pompejí nastartovalo velkou vlnu zájmu o antiku styl věrně napodobující antiku druhá polovina 18. století velký vliv na architekturu a sochy na módu vliv zanedbatelný (napodobit se totiž dalo jen to, co se zachovalo) hudba – Josef Mysliveček, Jan Václav Stamic, Jiří Benda

Společnost a kultura 1754 – sčítání lidu – 24 mil. obyvatel monarchie, z toho 3 mil. v českých zemích průměrný věk pouze 32 let změny ve školství – povinná školní docházka od roku 1774 1792 – zřízena katedra českého jazyka a literatury na pražské univerzitě věda se provozuje v tzv. učených společnostech (1747 – Olomouc) studovat mohli pouze chlapci 1753 – 1775 – probíhá přestavba Pražského hradu ve stylu klasicismu s rokokovými interiéry – Ignác František Platzer