VY_32_INOVACE_28-08 Antická filosofie Sofisté

Sofisté 5. st. př. K. rozkvět městských států v Řecku lidé s občanskými právy mají možnost ovlivňovat své spoluobčany a veřejné dění → potřebují řečnické dovednosti, argumentační schopnosti a znalosti faktů na tuto poptávku odpovídají sofisté (putující filosofové, kteří vyučují rétoriku, gramatiku, politiku, historii, matematiku apod.) za výuku si nechávají platit (terč kritiky mnoha jiných filosofů, např. Platón)

Sofisté název odvozen od řeckého slova sofos=moudrý, mudrc, učenec postupem času označení sofista získalo hanlivý přídech ve smyslu chytrák, rozumbrada, mudrlant (zdánlivě moudrý člověk) ve skutečnosti sofistům nešlo o hledání pravdy jako takové, učili své žáky, jak přesvědčit publikum o své vlastní pravdě nesoustřeďují na poznání přírody (viz předchozí filosofie), ale na to, co je užitečné pro život mezi lidmi

Sofismata sofismata (určitá pravidla řečnického přesvědčování, kterými bylo možné zdánlivě logickým postupem dokázat i nepravdu) sofisté používali tyto logické klamy, aby dokázali vyvrátit jakékoli tvrzení bez ohledu na jeho pravdivost → tím učili své žáky vyhrávat ve sporech např. sofisma rohatý (co jsi neztratil, to máš → neztratil jsi rohy, tedy máš rohy) eristika (umění vést spory; z řeckého eris neboli spor)

PRÓTAGORÁS Z ABDÉR (asi 481 – 411 př. K.) velmi bohatý a významný sofista zajímal se o disciplínu zvanou „orthopeia“ (správné užití slov), byl jedním z prvních, kdo psali o gramatice (z hlediska syntaxe) jeho metoda mohla být užitečná při výkladu zákonů, smluv, posledních vůlí atd. přítel státníka Perikla, dramatika Euripida díky svému nejslavnějšímu výroku se stal tvůrcem první koncepce humanismu v dějinách

„Člověk je mírou všech věcí; jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou různé osoby vnímají tutéž věc odlišným způsobem, dokonce i jedna a tatáž osoba vidí danou věc za různých okolností a v závislosti na náladě pokaždé jinak) tímto výrokem obhajuje sofistickou praxi názorové obojetnosti (první forma tzv. teorie dvojí pravdy)

Prótagorás napsal mimo jiného také spis O bozích pro jeho obsah byl obviněn z bezbožnosti a musel opustit Athény (na útěku se údajně utopil v lodi) spis byl veřejně spálen „O bozích nelze vědět nic, ani zda jsou, ani zda nejsou, ani jakou mají podobu.“ takový názor je možno označit jako agnosticismus

GORGIÁS Z LEONTIN (asi 483 – 375 př. K.) pocházel ze Sicílie v hledání paradoxů došel dál než jeho předchůdci vyslovil se, že neexistuje dokonce ani jsoucno → jsoucno je nemožné (Proč? → zkoumal výroky dosavadních koncepcí jsoucna svých předchůdců a zjistil, že si vzájemně odporují) s tímto závěrem se nespokojil, šel ještě dál → i kdyby jsoucno bylo, stejně by nebylo možno je poznat (X Parmenidés → myšlení a bytí je totéž)

(Proč? → nutně by pak muselo existovat všechno, na co člověk pomyslí → byla by možná jakákoliv lež, protože každý výrok by byl automaticky pravdivý) Gorgiás tak rozbil vazbu mezi myšlením a bytím, která byla až dosud nutnou podmínkou každého poznání i kdyby bylo jsoucno poznatelné (připustil), nebylo by možno toto poznání sdělit druhému člověku → nikdo si nedokáže představit věci, na které myslí druzí

Gorgiovy filosofické názory lze shrnout do 3 zásad: Nic není. Je-li něco, nemůže to člověk poznat. Lze-li to poznat, nelze to druhému sdělit ani vyložit. tyto názory napomohly označení Gorgia za nihilistu důsledného agnostika skeptika

Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová Děkuji za pozornost. Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová