Analytik i kritik (post)moderní doby Zygmunt Bauman Analytik i kritik (post)moderní doby

narodil se v roce 1925 Jakožto Polák židovského původu byl od svých mladých let neustále konfrontován se zásahy moci, s tím jak „velké dějiny“ vtrhávají do životů běžných lidí za války se připojil k polskému vojsku v SSSR mezi lety 1945 a 1953 pravděpodobně pracoval jako politický instruktor v armádě a také jako velitel jednotky bojující s odpůrci nového zřízení, v letech 1945 až 1948 byl informátorem vojenské rozvědky v roce 1953 byl propuštěn, protože jeho otec chtěl odejít do Izraele studoval sociologii a potom filozofii (sociologie byla dočasně jako disciplína zlikvidována( na konci 60´v Polsku silná antisemitská kampaň  Bauman emigroval, nejprve učil v Izraeli, poté se usídlil v Anglii

Do současnosti Bauman publikoval přes 50 knih a přes stovku článků Stal už se vlastně žijícím klasikem - vycházejí knihy o něm a jeho sociologii v prestižních nakladatelstvích využívají se i jeho pojmy a koncepty – například „pevná“ a „tekutá“ modernita (viz například kniha Pepe Escobara How the Globalized World is Dissolving Into Liquid War), nebo Baumanův koncept cizince

v 60´a 70´ vycházel především z (neo)marxismu, psal knihy o vývoji ideologií, třídním vědomí atd. v 80´letech se začal intenzivněji věnovat moderní době jako takové a zejména jejím paradoxům (iracionalita racionalizace a byrokratizace, vylučování celých skupin a kategorií lidí jako následek rozvoje moderní touhy po řádu) v jeho psaní té doby se stává významnou postava cizince jakožto toho, kdo nezapadá do řádu moderních společností cizinec láká, protože je jiný, zajímavý, neobvyklý cizinec zároveň vyvolává pocit ohrožení řádu a čistoty moderní společnost na jednu stranu chce poznávat cizí (proto se tolik cestuje, hledají se alternativní životní styly, importují se cizí jídla) ale na stranu druhou se cizího a cizinců bojí

Baumanovy knihy z „postmoderního období“ 1987: Legislators and interpreters - On Modernity, Post-Modernity, Intellectuals. 1988: Freedom. Philadelphia. 1989: Modernity and The Holocaust. 1990: Paradoxes of Assimilation. 1990: Thinking Sociologically. An introduction for Everyone. 1991: Modernity and Ambivalence. 1992: Intimations of Postmodernity. 1992: Mortality, Immortality and Other Life Strategies. 1993: Postmodern Ethics. 1995: Life in Fragments. Essays in Postmodern Morality. 1996: Alone Again - Ethics After Certainty. 1997: Postmodernity and its discontents.

Legislators and interpreters moderní doba se podle Baumana pokoušela za každou cenu snižovat nebezpečí a zvyšovat předvídatelnost života - to se jí ovšem nikdy nedaří úplně (viz postava cizince) V této knize jde Baumanovi především o analýzu moderní moci a role intelektuálů v jejím rámci moderna je posedlá vizí spořádané společnosti podobné dobře pěstěné zahradě, v níž nemá místo plevel – intelektuálové se velmi často ujímali role zahradníků kteří jsou schopni plevel identifikovat i zničit Intelektuálové se stali „zákonodárci“ (legislators) moderní doby, kteří říkají co je, i co by mělo být. Tato pozice by měla být podle Baumana nahrazena pozicí interpreta a „překladatele“ mezi konkurujícími si názory.

Modernita a holokaust Asi nejvlivnější Baumanova kniha Získal za ni Adornovu cenu (1998) Bauman nechápe holokaust jako následek šílenství několika individuí nebo iracionálního (a tedy nemoderního) antisemitismu Němců té doby. Je to pro něj především vyústění klasických moderních procesů Konečné řešení Bauman viděl jako extrémní příklad moderních pokusů zbavit se svých nepohodlných a „cizích“ součástí Byla to i byrokratická procedura a dokonale vyprojektovaná technologie

Holokaust by se nemohl uskutečnit v nemoderní zemi Holokaust by se nemohl uskutečnit v nemoderní zemi. Nestačí totiž pouze totalitní režim sám o sobě, je potřeba také: Projekt a technologie Moderní byrokracie Izolace a depersonalizace obětí (podmínkou úspěšného holocaustu není divoká nenávist, ale lhostejnost veřejnosti) Spolupráce obětí (moderní moc je schopna proměnit cíle druhých ve vlastní prostředky)

Bauman kritizuje klasické sociologické pojetí hodnot a morálky jakožto integračních faktorů společnosti holokaust je podle něj s takovýmto chápáním morálky dobře slučitelný - vyžaduje totiž etiku poslušnosti, etiku podřízenosti a etiku výkonu Jako alternativu vidí Bauman etiku založenou na lidské blízkosti a sounáležitosti

v 90´ se věnoval zejména tématům postmoderního životního stylu a konzumerismu - člověk se vzdal zabezpečení, která mu poskytla moderna, aby místo něj získal svobodu a mohl "užívat života„ spolu s tím šel u Baumana posun od kritiky moderní moci, role intelektuálů atd. ke kritice postmoderní kultury a postmoderních životních stylů Už mu nejde tolik o obranu soukromé sféry před sférou veřejnou (velké téma knihy Legislators and interpreters), ale spíše o obranu mizející veřejné sféry kvůli tomu abys vyhnul zmatkům kolem postmodernity a postmodernismu začal na konci 90´používat spíše výrazy „tekutá“ a „pevná“ modernita Namísto pevně daných tradičních identit i velkých identitních projektů moderny nastupují v postmoderní době/době tekuté modernity „roztříštěné“ identity – směřování života do budoucnosti je založeno na krátkodobých projektech a úvahách

Postmodernity and its discontents Zobecnil význam nakupování (nakupování a konzumování se pro Baumana stává metaforou přístupu postmoderního člověka ke světu). Nakupování se týká jakékoli činnosti, která je výsledkem volby. Život v postmoderní době/lehké modernitě již není uspořádán kolem role výrobce, jež vyžaduje regulaci, definici potřeb a konformitu, ale kolem role konzumenta, která se neřídí definovanými normami, ale touhami a prchavými přáními. Důsledkem těchto změn je další zvyšování křehkosti identity. Nejistota sociální existence vede k tendenci vnímat nejen svět, ale i mezilidské vztahy jako nakupení produktů okamžité spotřeby. Bauman navíc zdůrazňuje, že spotřeba je na rozdíl od produkce, která vyžaduje kooperaci, osamělou činností.