Francouzský politický systém

Francie (La France) Hlavní město: Paříž Rozloha: 547 030 km² (47. na světě)-z toho 0,26 % vody Nejvyšší bod: Mont Blanc (4 810 m n. m.) Časové pásmo: +1 Počet obyvatel: 60 180 529 (20. na světě, 2003) Hustota zalidnění: 111 ob. / km² (68. na světě) Jazyk: francouzština (němčina, arabština) Náboženství: římskokatolické 83 – 88 %, islám 5 – 10 %, protestanství 2 %, judaismus 1 % Státní zřízení: poloprezidentská republika Vznik: 843 (rozdělení Franské říše) Prezident: Nicolas Sarkozy Předseda vlády: François Fillon Měna: euro (EUR)

Je demokratický stát, jehož metropolitní část se nachází v západní Evropě. Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie (EU). Francie je jedním ze zakládajících členů Spojených národů. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veto, a také jednou z osmi uznaných nukleárních mocností.

VZNIK PÁTÉ REPUBLIKY Souvisí s Alžírskou osvobozeneckou válkou, která začala 1.11. 1954. 1958 měl být pověřen sestavením vlády Pierre Pflimlin, měl být stoupencem ukončení bojů a odchodu Francie z Alžírska. V Alžíru obsadili stoupenci francouzského Alžírska budovu generální vlády a vytvořili Výbor veřejného blaha. Generál Massu chtěl tento výbor i pro Paříž. 14.5.1958 žádá Massu generála de Gaulla, aby přerušil mlčení k sestavení vlády veřejného blaha, která jako jediná může zabránit “vyklizení” Alžírska, de Gaulle je připraven převzít pravomoci republiky. 27.5.1958 deGaulle zahájil proces sestavení “republikánské vlády” - tím je zahájen rozpad 4. republiky a vznik 5. republiky. 4.9.1958 de Gaulle prezentoval novou ústavu na pařížském Náměstí republiky. 28.9. 1958 byla přijata nová ústava referendem.

PREZIDENT REPUBLIKY 1962 přijato ustanovení o přímé volbě hlavy státu. Prezident je zvolen prostou většinou hlasů, může k tomu teoreticky dojít i v prvním kole. Do druhého kola postoupí dva kandidáti s největším počtem hlasů. 21.12. 1958 (1958-1965) zvolen Charles de Gaulle prvním prezidentem páté republiky, podle nového většinového dvoukolového systému. Georges Pompidou (1969-1974) Valéry Giscard d´Estaing (1974- 1981) Francois Mitterand (1981-1995) Jacques Chirac (1995- 2007) Nicolas Sarkozy (2007-?) Podmínky volitelnosti prezidenta: 1) kandidát musí mít francouzské občanství 2) musí být zapsán ve voličských seznamech 3) musí mít min. 23 let 4) musí být právně způsobilý 5) musí mít podporu min. 5OOset lidí z politického života z min. 30ti departementů ( z jednoho departementu nesmí být více než 10 %)

Délka mandátu prezidenta: (Každý kandidát si 12 měsíců před volbami musí zřídit volební účet. Celkové náklady kandidáta nesmí přesáhnout v prvním kole 14 796 000 eur a v druhém kole 19 764 000 eur, přičemž stát uhradí polovinu těchto výdajů, pokud kandidát dosáhl alespoň 5 % odevzdaných hlasů. ) Délka mandátu prezidenta: Od roku 1958 do 24.9. roku 2000 měl prezident 7mileté volební období. Počet mandátů byl od počátku neomezený, nejdéle byl prezidentem Francois Mitterrand (14 let). 1973 Georges Pompidou se snažil snížit mandát na dobu 5 let. 2000 se tyto snahy znovu obnovily. S návrhem přišel nyní socialista Francois Mitterand- mandát by se zkrátil na 5 let, nebo by zůstal na 7 let, ale prezident by byl zvolen pouze jednou. Volby prezidenta po roce 1958: 1965 Charles de Gaulle x Mitterand za levici. Vítěz de Gaulle, ale odchod 1969 kvůli neprojití jeho návrhu ústavy. 1969 jediný kandidát George Pompidou (předčasná smrt 1974) 1974 Mitterand x Valéry Giscard d´Estaing, který vyhrál ve 2. kole 1981 vítěz Mitterand 1988 Jacques Chirac kandiduje proti Mitterandovi, avšak prohrává. 1995 Jacques Chirac x Balladur (podpora od Nicolase Sarkozyho)x Lionel Jospin xRobert Hue vítězí Chirac

2002 kandiduje na prezidenta 17 kandidátů 2002 kandiduje na prezidenta 17 kandidátů! Ve druhém kole zvítězil Chirac nad kandidátem extrémní pravice Jean-Marie Le Penem. 2007 – očekávaně, nicméně na poslední chvíli oznámil, že se těchto prezidentských voleb nebude úcastnit (francouzská ústava nezakazuje třetí po sobě jdoucí mandát) 2007 Nicolas Sarkozy x Ségoléne Royalová(získala 53,06% hlasů), prezidentem se tedy stává Sarkozy. Ukončení mandátu: končí po uplynutí 7miletého, nyní 5tiletého volebního období. nový prezident musí být zvolen nejméně 20 a nejvíce 35 dní, před ukončením funkce sesazení pro velezradu (v takových případech je zastoupen předsedou Senátu) Vacances de la présidence- prezident nemůže dočasně vykonávat funkci cesta prezidenta do zahraničí, zastupuje ho předseda vlády

PRAVOMOCI PREZIDENTA REPUBLIKY A)Vlastní pravomoci Jmenuje předsedu vlády, který navrhuje prezidentovi ostatní členy vlády. Má právo obracet se k oběma komorám s poselstvím, ale nesmí vstoupit do prostorů sněmoven. Má právo rozpustit Národní shromáždění. Má právo odvolat se k Ústavní radě, aby prověřila ústavnost schváleného zákona ještě před jeho vyhlášením. Má právo svolat referendum. Právo být v nejtěžších chvílích garantem legitimity institucí a republiky.(mimořádná pravomoc)

B) Rozdělené pravomoci Jmenuje a odvolává členy vlády- na návrh předsedy. Podepisuje dekrety projednané ve vládě. Vyhlašuje zákony a může požádat o nové projednání zákona. Vede vojenskou službu a zahraniční politiku. Je garantem nezávislosti soudní autority. 1993 ztratil pravomoc jmenovat členy Vyšší rady soudců. Trestní odpovědnost prezidenta: Do 90. Let 20. století bylo možné stíhat prezidenta v době, kdy vykonává funkci, pouze za velezradu, tento systém se však zdál nedostatečný. Prezident může být souzen Vrchním soudem pouze za své úřední činy. Stíhán může být pouze na návrh některé komory, pokud to jedna z nich neschválí, návrh je pozastaven.

Ve Francii, v jejíž hlavě stojí prezident, jehož postavení je velmi silné, je třeba najít systém kontroly jeho činnosti. Ve Francii, v níž přešel systém demokratický v diktaturu. De Gaulle zdůrazňoval v ústave důležitost hlavy státu, na druhé straně však dbal na to, aby bylo jasné, že ví, že musí získat podporu všech občanů. Způsobem, jak toto realizoval nebylo pouze referendum. Prezident sám rozhodne, zda se provede referendum a o čem se v něm bude rozhodovat. Důsledky použití referenda: Dojde k redukci volebního výběru, odpovědi jsou buď ano, nebo ne. Je i třetí možnost- zdržet se hlasování nebo hlasovat bílým lístkem, který však nemá v politice význam. Vyhlášením referenda naznačuje prezident závažnost otázky.

Zleva: Charles de Gaulle, Georges Pompidou, Valéry Giscard ´d´Estaing, François Mitterrand, Jacques Chirac, Nicolas Sarkozy.

REFERENDUM JAKO SOUČÁST LEGISLATIVNÍ MOCI Ústava z roku 1958 vytvořila dva typy referenda- zákonodárné a ústavodárné. Zákonodárné referendum Jeho vyhlášení přísluší vládě a parlamentu. Prezident může neoficiálně požádat předsedu vlády, poslance, či senátora, aby podali návrh na referendum. Naposled se tento typ referenda použil 29.5.2005, které se týkalo Evropské ústavy. Ústavodárné referendum Iniciativa pro změnu ústavy patří prezidentovi- po návrhu členů parlamentu nebo předsedy vlády. Tyto změny musí být schváleny ve stejném znění Senátem i Národním shromážděním. K poslední změně ústavy došlo 1. 3. 2005, která umožnila přijetí evropské ústavní smlouvy. Místní referendum 25.7.2003 schválil parlament zákon o místním referendum, jehož funkce je spíše konzultační.

Pavla Doskočilová 2008/2009, FJ-OV 201 742, 4. ročník